Kostel sv. Jana Křtitele v Semíně

Ohledně vzniku tohoto chrámu Páně se prameny značně liší, protože jedny kladou jeho počátky již do přelomu 11. a 12. století, další předpokládají, že vznikl ve 13. století a zbytek počítá s tím, že byl postaven až na přelomu 13. a 14. století. Jak tomu bylo skutečně, tak to se téměř jistě sotva kdy dozvíme. S jistotou můžeme říci, že existoval v polovině 14. století, a to již jako farní, což je poznamenáno v popisu pražské diecéze, který byl vyhotoven v letech 1344-1350, kdy náležel pod královéhradecký dekanát i archidiakonát. Podle pověsti byl vybudován trojicí zdejších zemanů, když jeden věnoval místo, druhý pole k faře a třetí pak pozemky k záduší. Prvním, po jménu známým, semínským plebánem byl Konrád (známý i jako Kuneš), jenž v roce 1359 odešel do Kladrub a jeho místo zaujal Šebastián, který je možná totožný s plebánem Šebíkem, jenž zemřel roku 1379 a vystřídán byl knězem Všeslavem. V roce 1365 byl semínský plebán Jan uváděn již jako častolovický farář a téhož roku zamířil do Semína Přibyslav z Olešnice, jenž byl potvrzen častolovickým farářem 6. listopadu 1358. Po roce 1384 nebyl odváděn ze Semína žádný papežský desátek, neboť farnost byla vedena jako chudá. Do té doby se platilo 14 grošů. Roku 1390 za plebána Michaela věnoval Jan Bartošek ze Slatiny, jinak též z Valečova, kostelu 1,5 polatního lánu v Třebověticích (?, nejspíše jde o špatný a zkomolený zápis, protože Třebovětice se nacházejí od Semína dosti daleko, pokud ve skutečnosti má jít o "náš" Semín), aby si zdejší plebán polepšil, neboť zádušní role bývaly často pustošeny povodněmi a jemu tak mnohdy nezůstávalo ani na samotné živobytí. Za to měl semínský plebán konat výročí za zemřelého otce Bartoše a matku Annu, k němuž musel pozvat osmero kněží a osmero chudých jako "pohostí". V roce 1398 si směnil faru plebán Michael s Markem z Bělé. Roku 1401 došlo k obdobné věci, kdy sem namísto plebána Marka zamířil Jan z Oškobrhu. Ten byl o rok později nahrazen knězem Vavřincem. V roce 1414 proběhla směna far mezi Matějem ze Lhotky a semínským plebánem Paškem. Za husitských válek přišla fara o správce a po jejich ukončení Semín obhospodařovali kněží podobojí a posléze utrakvisté. Ti byli odsud vypuzeni až po bitvě na Bílé hoře. Nejspíše ve 2. polovině 17. století byl kostel barokně přestavěn (klenba apsidy, okna a štít lodi), ale nemůžeme vyloučit také jeho předchozí renesanční úpravu. Později byl kostel přifařen do Přelouče a řádné bohoslužby se zde konaly každou čtvrtou neděli v měsíci, alespoň tak tvrdí vizitační zpráva z roku 1782, přičemž v roce 1725 byl kostel veden jako pouhá kaple. K tomu třeba ještě zmínit, že přeloučský farář P. Silverius Mazurkowicz a jeho nástupci konali v Semíně sváteční mše 6x ročně, což dokládá zpráva pro českou komoru z 28. července 1650. Za to se platily faráři 3 kopy ročně a odváděl desátek 1 korce a 3 věrtelů žita a 1 korce a 2 věrtelů ovsa. Roku 1961 bylo provedeno nové zastřešení kostela a zvonice. 16. března 1964 byl objekt zapsán do státního seznamu kulturních památek (viz https://pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-jana-krtitele-16143436). Tehdy byl kostel prozkoumán PhDr. Evou Šamánkovou. V roce 2011 došlo k opravě průčelí a hlavního vchodu kostela. V současnosti je filiálním do Kladrub nad Labem.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu s půlkruhově uzavřeným presbytářem, se sakristií po jižní straně a malou čtvercovou předsíňkou na západní straně. V průčelí je situován trojboký štít a nad presbytářem se nachází dřevěný sanktusník. Stavbu s polokruhově zakončenými okny můžeme označit, že je bez architektonického členění, pokud pomineme hlavní římsu. V presbytáři je koncha s třemi hřebínkovými výsečemi, sakristie je zaklenuta křížovou hřebínkovou klenbou s římsou, plochostropá, 12 m dlouhá a 8 m široká loď (dříve mívala valenou klenbu) má dřevěnou kruchtu a od presbytáře je oddělena polokruhovým vítězným obloukem s římsou v náběhu.

Hlavní oltář s kamennou tumbou, rokokovým dekorem, sochami světců a současným obrazem pochází nejspíše ze 2. poloviny 18. století. Zakoupen byl v roce 1786 ze zrušeného pardubického klášterního kostela a stejně jako boční oltář sv. Anny nemá výraznou uměleckou či historickou cenu. Rokoková kazatelna má reliéf Jonáše a velryby; socha sv. Jana Nepomuckého vznikla rovněž v 18. století. Na zábradlí kruchty je čtveřice dřevěných poprsí církevních otců z 18. století. Původní varhany byly nahrazeny v roce 1875 novým nástrojem od Karla Schiffnera (viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2355). Výrazným objektem je ještě náhrobní kámen Jana Kapouna ze Smiřic.

Do ohradní zdi hřbitova vestavěná dřevěná renesanční zvonice štenýřové konstrukce na osmiboké podezdívce má jehlancové zastřešení, jež přechází v čtyřboké hranolové bednění s otvory proti zvonům, přičemž je na vrcholu zakončena stanovou střechou. Původní šestiboká vzpěradlová zvonice vznikla někdy v 16. nebo 17. století, ale současná konstrukce vznikla až kolem poloviny následujícího století. Ve zvonici byly od počátku umístěny 2 zvony - malý Poledník (zvaný i jako Marie) s textem: "Slyt gest tento zwon ke czti a chwale Pu. BOu. Leta Boziho MDXLII. skrze Waczlawa Konwarze" a velký Ježíš (též známý jako Jan či Hranáč) s nápisem: "En ego campana nunquam pronuntio vana, laudo Deum verum, Blebem voco, congrego clerum 1606. Zikmund Wassiczky Rychtarz Seminsky 1606. Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu na Ginonicich toho czasu Geho Milosti czisarzske Hegtman na Pardubiczich.". Kromě nich byl v kostele ještě umíráček ze 16. století. K této zvonici je třeba dodat jako zajímavost to, že její model byl prezentován na řadě výstav, např. na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895, a uložen v tehdejším Národopisném muzeu českoslovanském v Praze a v městském muzeu v Přelouči.