Kostel sv. Linharta u Uhliště
Na návrší nad obcí Uhliště (dříve německá obec Kohlheim) nedaleko Nýrska vyrostl v letech 1420 až 1430 kostelík svatého Linharta (dříve St. Leonhard). Vystavěn byl ve slohu gotickém a během staletí svoji podobu moc neměnil. Jen měl tu smůlu, že ležel v kraji divokém, na dohled česko-bavorské hranice, a tak byl párkrát poničen, třeba v dobách švédských válek. V roce 1934 ho zpustošil požár, který propukl ve vedle stojícím kostelníkově domku a rozšířil se i na kostel. Údajně z něho zbyly jen obvodové zdi a stropní klenba. Díky pomoci svých patronů, rodu Hohenzollernů, byl opraven a v roce 1935 znovu vysvěcen. Po roce 1945 se ocitl v pohraničním pásmu a tak začala doba jeho neúdržby a ničení. Naštěstí přežil. Po roce 1990 začal být obnovován a v roce 1994 byl opět vysvěcen. Od té doby se tady každoročně na začátku června koná jízda sv. Linharta a žehnání koní.V tuto dobu se tady sjedou milovníci koní z obou stran hranice. Na svých koních objedou kostelík, pak je jim požehnáno. Podívaná je to velmi oblíbená i pro diváky. Navázalo se tady na staletou předválečnou tradici. Dříve se však koňská jízda konala o Velikonocích. Svatý Linhart je tady téměř od počátku založení kostela chápán jako patron dobytka, zejména koní, jako patron sedláků a pastýřů, ale i kovářů. Jsme tady na venkově, v kraji zemědělském, kde pastevectví mělo značný význam. Takový patron tady byl třeba. Zdejší sedláci a hospodáři se k Linhartovi obraceli v případě komplikací s dobytkem, jako jsou nemoci, úrazy a napadnutí šelmami. Jako obětiny a votivní dary se používaly kované železné figurky dobytka, kterých bylo v kostele větší množství. Funkce sv. Linharta jako ochránce dobytka se stala v Bavorsku, Čechách, na Moravě i v Rakousku tou hlavní a jiné jeho původní funkce přebila. Právě z Bavorska se kult začal šířit do Čech a z Rakouska na Moravu. Nejvíce svatyní tohoto zasvěcení najdeme právě v jižních Čechách, dále pak na jižní Moravě. Původně sv. Linhart působil jako ochránce věznů, válečných zajatců, ale i různých bojovníků, které měl chránit před zajetím a uvězněním. Stejně tak byl i ochráncem nemocných a bezmocných, jejichž stav byl vnímán jako uvěznění. Byl i patronem těhotných žen a rodiček. Měl i jiné ochranné role. Propuštění vězni či zajatci přinášeli jako projev díků za jejich vysvobození řetězy i s okovy. To byly původně přinášené dary. Až později ve středověku začaly řetězy s okovy připomínat řetězy na uvazování dobytka ve stáji a tak vznikla tato druhotná ochranitelská funkce. Hlavními atributy jsou tedy řetězy s okovy a dobytek.
Vysvětlení toho, proč se Linhart stal patronem vězněných a těhotných žen a rodiček lze najít v jeho životopisných legendách.
Svatý Linhart se narodil někdy na přelomu 5. a 6.století ve šlechtické rodině. Pokřtěn byl v Remeši. V Remeši získal i křesťanské vzdělání a vysvěcení. Bylo to u dvora franckého krále Chlodvíka I. Na Linhartovu přímluvu byli vězni, které zajali Frankové a byli nespravedlivě vězněni, propouštěni. Linhart ale odmítl všechny světské statky a odešel jako poustevník do poustevny, kterou si postavil nedaleko Limoges v dnešní Francii. Bylo to místo ležící asi 18 km západně od Limoges, dnes nazvané Saint-Leonard-de-Noblat. Tam Linhart založil klášter s kostelem. V tomto kostele byl i pohřben. Zemřel snad roku 559 na podzim. Další legenda se odehrála v době jeho poustevnického působení při lovu. Královnu tam přepadly náhlé, život ohrožující, porodní bolesti. Na Linhartovu přímluvu ale vše dobře dopadlo a královna zdárně porodila. Jen dnes není moc jasno, zda se jednalo o manželku krále Chlodvíka či o manželku jeho potomka. Spíše se tato příhoda odehrála až po Chlodvíkově smrti. A tak začal být Linhart uctíván na území Francké říše. A z dnešní Francie se víra šířila přes Německo, zejména Bavorsko, až do některých regionů Čech a Moravy.
Když se vrátíme zpátky ke kostelíku, autor Josef Biskup zaznamenal ve své knize pověstí z Klatovska z roku 1936, která se jmenuje Z šera minulosti, pověst. Tato pověst se vztahuje k původní ochranitelské funkci svatého Linharta, tedy k ochraně nespravedlivě vězněných. Krutému pánovi z Klenové, Přibíkovi, se podařilo zajmout své sousedy, Janovické. Uvrhl je do sklepení hradu. Pobývali tam již delší dobu a nedoufali ve své vysvobození. Racek z Janovic se svými bratry se začali modlit k Bohu, modlitby nebyly ale vyslyšeny. V zoufalství se obrátili k čertu. Ten se zjevil hned. A protože s ďábelskými silami to nikdy nebylo jednoduché, kul pikle. Podmínkou vysvobození bylo, že jeden z nich musí s ním do pekla. Po dlouhém váhání bratři na jeho nabídku přistoupili. Mříže se před nimi rozestoupili a oni mohli odejít. Potíž ale byla v tom, koho vybrat k odchodu do pekla s čertem. Losovali tedy a los padl na nejmladšího z bratrů, Jana. S Janem se čert vznesl do výše. Naštěstí Jana napadlo poprosit svého oblíbeného světce, svatého Linharta, o pomoc. Prosba byla hned vyslyšena, objevil se sám světec a začal čerta šlehat bičíkem. Čert pro bolest Jana pustil, a to právě nedaleko Nýrska, nad Uhlištěm. A tam mu Jan jako poděkování za záchranu postavil kapli.
Jak je vidět, původní ochranitelská funkce sv. Linharta tady zapomenuta nebyla. Později převládla jiná funkce, spojená se zvířaty, s koni, s pastevectvím. A je fajn, že na tohle se podařilo navázát po roce 1994 a dodnes je stále připomínáno červnovou mší a následným žehnáním koní.
Zdroje : https://www.sumavanet.cz/desenice/fr.asp?tab=snet&id=14813&burl=&pt=RE
http://www.chudenin.cz/e_download.php?file=data/editor/53cs_1.pdf&original=chudenin.pdf
Stručný nástin kultu svatého Linharta v Čechách a na Moravě - Libor Drahoňovský
https://studiaethnologicapragensia.ff.cuni.cz/wp-content/uploads/sites/3/2015/10/Libor_Drahonovsky_171-184.pdf
Josef Biskup – Z šera minulosti