Kostel sv. Ondřeje, apoštola ve Světí

Původní kostel byl gotický a první zmínka o něm pochází z roku 1369, kdy bylo odtud placeno 10 grošů papežského desátku (též v letech 1384, 1385 a 1405). Z tohoto objektu se zachovala dispozice a obvodové zdivo. Původní podací měli křížovníci řádu křížovnického Panny Marie u sv. Jakuba v Hradci Králové. 8. května 1365 jejich provinciál souhlasil s tím, aby si směnili místa kněz Mikoláš z Voděrad s plebánem Benediktem a 2. prosince 1370 si kněz Bartoloměj ze Starého Trutnova vyměnil místo s plebánem Mikolášem. V roce 1379 viceprovinciál podal kněze Jana na místo zemřelého plebána Bartoloměje. O 6 let později byl zmíněn plebán Jiří, který tehdy svědčil u soudního řízení. Roku 1388 komtur u sv. Jakuba v Hradci Králové souhlasil, aby si směnili místo Václav ze špitálu sv. Anny v Hradci Králové s plebánem Jiřím. 19. října 1394 si vyměnili místo Jan z Třemošné s plebánem Václavem. O 5 let později bylo ze Světí odváděno 20 grošů papežského desátku. V roce 1401 nahradil zemřelého plebána Jana kněz Konrád. Ten však později rezignoval a o 5 let později byl nahrazen knězem Petrem. Po rezignaci plebána Petra nastoupil roku 1409 kněz Václav. Po jeho smrti byl podán královéhradeckým komturem Vojtěchem na toto místo kněz Jan. V roce 1436 bylo Světí s kostelem a farou zapsáno Matěji Salavovi z Lípy. Z roku 1485 je zmínka o husitském knězi Matyáši a z roku 1556 o husitském knězi Jiříkovi. V roce 1565 kněz Jan žádal radní města a rychtáře o kalich a patenu. Obojí ze stříbra následně obdržel.

Na konci 16. století došlo k renesanční přestavbě kostela, z níž je dosud viditelný rozměrný štít západního průčelí; o století později byl zbarokizován a v 19. století došlo k přístavbě severní předsíně. Posledním knězem podobojím byl Jan Gregori Hradecký (1617- 1622). Do roku 1638 byla všestarská fara, kam pak náleželo i Světí, neobsazená, teprve poté se jí ujali kuklenští minorité. V roce 1786 byl kostel přifařen ke Kuklenám a o 3 roky později do Všestar (podle jiných pramenů došlo k tomuto přifaření již v roce 1774). Roku 1835 byla opravena omítka a o 4 roky později věž kostela. V roce 1849 byl obnoven a vyštafírován hlavní oltář. Roku 1863 shořela věž a střecha kostela a došlo k zasypání hrobky pod kostelem. K obnově věže i střechy došlo již záhy. Za prusko-rakouské války v roce 1866 byla v kostele polní nemocnice. Roku 1875 proběhla oprava stropu a krovů, kterou provedl Václav Vachek z Kobylis. V roce 1899 došlo k opravě omítek, nátěru kazatelny, lavic a dveří a v následujícím roce byl povolen nákup šamotové dlažby. Od této poslední opravy se s objektem nic nedělo, takže začal chátrat. Roku 1926 se dokonce zřítila část kazatelny a kostel byl pro svoji nebezpečnost uzavřen. Generální opravy se dočkal až o 11 let později, kdy byla opravena střecha a omítka a prázdná hrobka na levé straně od vchodu byla zasypána otlučenou omítkou.

Poslední výrazná rekonstrukce proběhla v roce 1949, kdy byly opraveny omítky, zrenovovány oltáře, kazatelna, kůr, pořízeny nové lustry, pro něž byla vybudována nová elektroinstalace. Od 24. ledna 1964 je kostel památkově chráněn. Na další opravu si musel objekt počkat až na roky 1990-1991, kdy došlo k opravě stropu a věže. V roce 1992 byla navíc natřena věž a roku 1995 upraveno okolí kostela (zkácena trojice bříz a 1 lípa) a opravena střešní krytina. Ta však byla tak nekvalitní, že v letech 1997-1998 musela být provedena nová střecha a fasáda. K vysvěcení zrekonstruovaného kostela došlo 26. prosince 1997 biskupem Mons. Karlem Otčenáškem. Přesto by si zasloužil další opravy, protože díky blízkosti silnice mu praskají už i obvodové zdi. Ty jsou způsobeny nejen projíždějícími osobními vozidly, ale zejména zemědělskou technikou i nákladními vozidly. V roce 2005 byl opatřen novými okapy a svody. Roku 2008 byla provedena oprava elektoinstalace, v letech 2009-2010 došlo k provedení opatření k hubení dřevokazného hmyzu a v roce 2010 byly pořízeny do sakristie a chóru kované mříže, které slouží k větší bezpečnosti kostela. O rok později získal kostel úspornější osvětlení. Roku 2013 bylo uvnitř objektu umístěno lešení, aby chránilo návštěvníky před pádem stropní omítky. Nutná je oprava krovu a následně stropu, pro svoji finanční náročnost však nebyly tyto práce dosud uskutečněny, protože všechny žádosti všestarské farnosti o dotace byly vždy zamítnuty.

Tento kostel je jednolodní o obdélném půdorysu s polygonálně uzavřeným presbytářem o délce 7 m a šířce 4,3 m a hranolovou věží (se sakristií v přízemí) po jižní straně presbytáře, přičemž presbytář a věž mají zevně patero opěráků. Stěny kostela jsou členěny jen půlkruhově uzavřenými okny se šambránami a kamennými podokenními římsami. Západní průčelí s pravoúhlým portálem vrcholí renesančním štítem s volutovými křídly. Věž s jehlancovitou střechou a osmibokou lucernou má v přízemí pravoúhlé okno s okosením a po její východní straně poloválcové šnekové schodiště. Loď o délce 9,4 m a šířce 7,5 m a přední část presbytáře mají plochý strop, závěr presbytáře, jenž je oddělený půlkruhovým triumfálním obloukem, je sklenut valeně s lunetami a sakristie v podvěží křížově. Na severní straně lodi je situován boční vchod se vstupní předsíní s pravoúhlým portálem s jednoduchým ostěním a valbovou střechou. Západní průčelí má pravoúhlý portál s renesančním štítem a volutovými křídly.

Ke zhotovení hlavního oltáře s kamennou tumbou mělo dojít kolem roku 1750 Františkem Deckerem (?). V širokém rokokovém rámu zdobeném rokaji, mušlemi a hlavami andílků se nachází obraz sv. Ondřeje, který je signován: „Andreas Maywald pinxit Reginae Hradecii A 1753“; nad vchody za oltář jsou velmi cenné sochy sv. Václava s korouhví a sv. Marka s korunou na hlavě a lvem u nohou (někdy označován za sv. Zikmunda nebo sv. Víta) z téhož období. V lodi se nacházejí 2 pseudoslohové postranní oltáře Zvěstování Panny Marie (někde uváděno Nanebevzetí Panny Marie) a sv. Josefa z let 1851-1852, altare portatile z roku 1728, barokní kazatelna z 1. poloviny 18. století se sochou sv. Pavla. Kostelu náleží mosazný kalich a mosazná monstrance z roku 1881. V severní předsíni najdeme řadu náhrobníků: tři erbovní z 2. poloviny 16. století, znakový z roku 1571, nápisový z roku 1602 a figurální z roku 1569. Za zmínku stojí náhrobní kameny syna Jiřího Dleska Chynského ze Vchynic z roku 1589, Hamzy Bořka ze Zábědovic z roku 1605, paní Salomény z roku 1571 (podle znaku manželky některého Mladoty ze Solopisk) a Jana Mladoty ze Solopisk a na Skalce z roku 1669. Na vnější straně předsíně na obou stranách vchodu jsou navíc 2 figurální náhrobníky rytířů z období před rokem 1600. Jde o náhrobní kámen Zdeňka Hamzy Bořka ze Zábědovic a na Světí z roku 1615 a Pavla Hamzy Bořka ze Zábědovic z roku 1605. K tomuto jejich umístění došlo v roce 1902. U kostela je ještě novoklasicistní náhrobek s andělem od M. Ježka z Hradce Králové z roku 1870 a další cenné náhrobky z bývalého hřbitova, který byl zrušen v roce 1880 a roku 1913 byla zabrána jeho část kvůli rozšiřování vozovky.

Kostel měl původně trojici zvonů. Za 1. světové války byly zrekvírovány 2 zvony, a to v roce 1918. První z roku 1539 (podle Domečkova a Sálova „Královéhradecka z roku 1537) byl vysoký 82 cm, v průměru měl 92 cm a nesl nápis: „LETA PANIE MDXXXIX TENTO ZWON GEST SLIT KE CZTI CHWALE PANV BOHV ZKRZ WACLA (WA) KONWARZE.“ Druhý zvon s reliéfem Panny Marie z roku 1898 měl výšku 78 cm, jeho průměr činil 82 cm a nesl nápis: „LETA PANIE MDCIII SLIT TENTO ZWON ODE MNE SIMEONA ZWONARZE H.K.N.L. ZŘÍZEN r. 1603, 5. ČERVNA 1863 poškozen požárem. Přelit L. P. 1898 od A. PERNERA a syna v BUDĚJOVICÍCH“. Zůstal pouze umíráček, který byl zavěšen v lucerně na vrcholu kostelní věže a nebyl snadno přístupný. Jeho plášť zdobily reliéfy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého a kromě letopočtu 1768 nenesl žádný nápis. Po válce se naštěstí vrátil zpět zvon z roku 1539. V dubnu 1942 však byl zrekvírován již zmíněný umíráček. V současnosti mají být ve věži 2 zvony, oba ze 16. století. Osobně jsem však neviděl ani jeden z nich.