Kostel sv. Petra a Pavla, apoštolů v Milovicích u Hořic

Podle soupisu pražské diecéze z let 1344-1350 náležel milovický farář pod královéhradecký dekanát a archidiakonát. V roce 1369 bylo z Milovic, tehdy známých jako Milevice (Milevicz), odváděno 15 grošů papežského desátku. V té době měl zdejší podací právo královéhradecký archidiakon. Roku 1375 si směnil místo kněz Oneš z Markvartic s plebánem Jachou. V roce 1390 si vyměnili plebánie farář Petr z Roztok s plebánem Onšem. Roku 1395 došlo opět k výměně plebánů. Na místo plebána Petra přišel kněz Zdech z Dřítče, o němž se činí zmínka ještě v roce 1402 v církevních soudních aktech jako o svědkovi. Asi roku 1407 probíhal spor o to, kdo bude zdejším plebánem. Královéhradecký oltářník Václav se vykázal listinami a bulami, že mu patří kostel v Milovicích, proti kleriku Jakubovi, jenž si dělal nároky na kostel na základě milostného listu na podacím královéhradeckého archidiakona. Plebán Václav byl zmíněn ještě v roce 1412. Následně fara zanikla a později byla obsazována kněžími podobojí a utrakvisty.

Chrám byl přestavěn za Jana Albrechta ze Smiřic v roce 1613, kdy byl stále ještě spravován kněžími podobojí. V pobělohorském období se sem natrvalo navrátili římskokatoličtí faráři. Roku 1735 se kostel stal filiálním do Hořic (některé prameny však tvrdí, že se tak stalo již dříve, protože v letech 1733-1734 bylo uvažováno o obnovení fary v Milovicích). Podle inventáře, jenž byl pořízen v témže roce, se nacházel na kůru starý pozitiv a starý kancionál. Po vypuzení evangelíků byl v letech 1740-1758 opraven (podle některých pramenů se tato stavební akce uskutečnila v letech 1755-1758) a stavebně upraven vně i uvnitř objektu, takže získal dnešní barokní ráz a z předchozího pozdně gotického chrámu se zachovala jen dispozice s obvodovými zdmi. Roku 1760 bylo kutnohorskému varhanáři dáno za opravu pozitivu 14 zlatých a 46 krejcarů a za stolici k témuž 18 krejcarů. V roce 1783 byl postaven nový pozitiv od varhanáře Vojtěcha Šneyra z Kuksu za 70 zlatých. P o požáru 2. prosince 1860, kdy se rozlila trojice zdejších zvonů (sv. Petr o 18 centech, sv. Jan o 11 centech, malý zvon o 1 centu), byla původní barokní věž nahrazena věží s bání. Kříž s bání byl na věž zasazen a postaven 17. července 1862. Původně se tato slavnost měla konat 13. července téhož roku, ale kvůli velkému větru a dešti došlo k jejímu přeložení. V letech 1862-1864 bylo pořízeno nové vnitřní zařízení. Zvony byly na věž dány teprve v roce 1864. Během prusko-rakouské války sloužil kostel jako vojenský lazaret. V roce 1868 opravil varhany Jan Barth z Pilníkova, který za tuto práci obdržel 90 zlatých. K opravě kostela došlo roku 1907. Vymaloval jej J. Tomášek z Hořic, oltáře, hlavní, boční i novou kazatelnu zhotovil Suchardův závod z Nové Paky a opravený kostel byl vysvěcen 20. dubna 1908. V roce 1914 byly zřízeny nové věžní hodiny. O 2 roky později došlo k rekvizici všech zvonů. 20. září 1923 byla věž nově oplechována a natřena červenou barvou. V říjnu 1933 bylo přistoupeno k otlučení omítek až na zdivo a zhotovení nových, okna byla opatřena drátěným pletivem, na západní straně došlo k výměně části vazby, střecha byla opatřena eternitovou krytinou, plechovým úžlabím, věž zůstala opatřena novými okenicemi a natřeny byly i číselníky hodin. Koza, na níž visely cimbály věžních hodin z roku 1866, byla vyměněna 12. května 1936. V roce 1965 byl obnoven nátěr věže a věžních hodin. V letech 1972-1974 prošel svatostánek generální opravou, a to včetně nových omítek. Od 18. února 1964 je chrám s kostnicí památkově chráněn (viz https://www.pamatkovykatalog.cz/kostel-sv-petra-a-pavla-s-marnici-1153738). 8. června 1985 byly zahájeny práce na opravě a nátěru kostelní věže. 16. srpna 1992 se poprvé rozsvítilo venkovní nasvícení kostela. V následujícím roce proběhla rekonstrukce márnice. Roku 1994 byl na věži pozlacen kříž a báň. O 5 let později byly vyměněny lustry, nainstalováno nové osvětlení a promazány hodiny. V letech 2001-2002 proběhly další opravy kostela, u příležitosti jejich ukončení kostel navštívil královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka. O posvícení v roce 2006 byl za účasti diecézního generálního vikáře Josefa Sochy vysvěcen nový zvon Petr II.

Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu se severní věží, která je spolu se sakristií pozůstatkem původní gotické stavby ze 2. poloviny 14. století. 17,7 m dlouhá, 7,85 m široká a 10,5 m vysoká loď je obdélná, sklenutá třemi poli pruské klenby oddělené pasy, které spadají na vtažené pilíře. Polygonální presbyterium je od lodi oddělené segmentem uzavřeným vítězným obloukem a je zaklenuto jedním polem české klenby s konchovitým závěrem prolomeným lunetami. Ke kněžišti na severu přiléhá hranolovitá věž s oplechovanou cibulovitou bání s osmibokou lucernou, v jejímž přízemí je umístěna sakristie, která je sklenuta křížovou žebrovou klenbou spadající na jehlancové konsoly. Vstup do ní je možný pravoúhlým gotickým portálem. Průčelí kostela jsou plošná, členěná toskánskými pilastry a mezi nimi se nacházejí kasulovitá okna. Tři páry oken jsou v lodi, po jednom v západní hlavní zdi lodi a v jižní zdi kněžiště. Kromě toho je za hlavním oltářem malé kruhové okénko. Na západním průčelí je vyzděn štít na prohnutých ramenech s uprostřed umístěným hladkým tympanonem. Vchody s kamennými a jednoduchými venýři jsou uprostřed jižního, severního a západního průčelí. Střecha kostela je sedlová, nad presbytářem valbová. U kostela se navíc nachází oktagonální kostnice, jež je uzavřena jehlancovou střechou.

Vnitřní vybavení je docela chudé a pochází většinou ze 2. poloviny 18. století, k němuž přibylo v 19. století další zařízení. Všechny oltáře zhotovil v roce 1907 Bohuslav Sucharda z Nové Paky a z těch původních se dochovaly pouze barokní sochy andělů. Na hlavním oltáři je obraz sv. Petra a Pavla. Na postranním oltáři, který byl umístěn do uzavřeného vchodu v severní zdi, stojí krucifix mezi Matkou Boží a sv. Janem. Jde o polychromované řezby ze 17. století a od stejného autora je nejspíše též Pieta v sakristii. Křížovou cestu zhotovil ve 2. polovině 19. století akademický malíř Karel Maixner. V jižní zdi uvnitř presbytáře je zazděný pískovcový náhrobník z roku 1589, který náleží Barboře, roz. Semínské ze Semína, manželce Bernarta Rakviče z Černhauzu. V lodi pod kruchtou jsou zasazeny 2 pamětní desky. První s poprsím sv. Petra s klíčem nese nápis: „S P ALBRECHT IAN SMIRZICZKY ZE SMIRZICZ NA SKAL ACH, DVBV, RVBVRKV, GICZINE A HORZICICH“, druhá má na sobě text: „Toto dylo gest konano za Sprawy vrzedniczkj na Horziczych Pana Jakuba Hartmana a na Zdiarze leta 1613 za kostelnikuw Matiege Stawcha, Jana Zilaka, Martina Czykana, Petra Duchonie, Matiege Horaka a Adama Swatonie.“ Měděná a zlacená monstrance pochází ze 2. poloviny 18. století. Původní varhany byly postaveny kolem roku 1737 a opravou prošly v letech 1737, 1740 a 1790 (Vojtěch Schreier, ten měl navíc v roce 1783 postavit nový nástroj). Další nástroj pocházel od Josefa Gottwalda z let 1831-1832 (vyšel na 440 zlatých) a opraven byl v roce 1868 Johannem Barthem. Současné varhany byly pořízeny roku 1907 od Emanuela Štěpána Petra a k jejich poslední opravě došlo v roce 1999 (Jan Karel ze Sázavy, viz http://www.varhany.net/cardheader.php?lok=2533).

Ve zvonici se původně nacházela trojice zvonů. První o hmotnosti asi 20 centů (někde se hovoří o 18 centech) s nápisem: „A FVL GVRE ET TEMPESTATE LIBERA ME DOMINE IESV CHRISTE A 1734 ZA DVSTOGNIE WELEBNEHO A WISOCE VCZENEHO WACZLAWA WITA KRNOWSKEHO TOHO CZASV DEKANA HORZICZSKEHO. ZA VR OZENEHO A STATECZNEHO VLADIKI P. SIMONA IAK. WIRTA TOHO CZASV HEYTMANA HORZICZSKEHO. NICOL AO PROCQVE ME FECIT IN REGNA VRBE IVNIORIS BOLESLAI.“; druhý, vážící asi 16 centů (jinde zmíněno 11 centů), s textem: „ANNO DOMINI MC C C CCVII HEC CAMPANA FVSA EST AD L AVDEM DEI OMNIPOTENTIS ET BEATE MARIA VIRGINIS ET OMNIVM SANTORVM ET SANCTVM PETRVM AD PAROCHIAM MIL OWICZ IAN STRACHO TA Z KRAL OWICZ A NA WOSTR OWWIE.“; třetí o hmotnosti 1 centu byl bez nápisu. Po požáru v roce 1863 byly všechny zvony přelity. 22. prosince 1916 byla zrekvírována dvojice zvonů – největší Petr a menší Josef. V únoru 1918 je následoval poslední zvon Pavel, takže zbyl jen umíráček. Nový zvon byl pořízen poměrně nedávno, tj. Roku 2006, jehož osazení bylo naplánováno na zářijové posvícení. Více o kostele, ale i dalších zdejších památkách zde: http://www.miloviceuhoric.cz/obec-7/pamatky-v-obci/.

Na závěr zmiňme ještě tradovanou historku o tom, jak kolem roku 1909 spadl před kostelem dřevěný misijní kříž, o který se léta nikdo nestaral. A hořický děkan Msgre. Josef Kousal se okamžitě vypravil na četnickou stanici, aby podal oznámení na děti, jež si kolem něho hrály a podle něj byly zodpovědné za jeho pád. Vůbec ho tehdy nezajímalo, že se mohlo stát neštěstí. V prvé řadě chtěl, aby byla jejich rodiči zaplacena oprava nebo vybudování nového kříže, o který sám neměl roky zájem.