Původní dřevěný kostel byl postaven někdy ve 14. století a původně byl filiálním ke Svatojanskému Újezdu, s nímž byl svými ranými dějinami úzce spojen. V roce 1354 podal Bořek z Poličan ke kostelu v Újezdě a jeho filiálce v Nové vsi (dnešní část Lázní Bělohrad) kněze Mikoláše z Dohalic, který si směnil plebánii se zdejším plebánem Otou. Ale již o 2 roky později se oba plebáni vrátili na svá předchozí působiště. Roku 1364 si směnil faru Florian z Chrudimě s místním plebánem Otou. Již v roce 1360 nebydleli faráři u farního kostela v Újezdě, ale u filiálky v Nové vsi. Až do té doby držel plebán 2 vikáře, z nichž 1 byl u mateřského kostela v Újezdě a druhý v Nové vsi. Roku 1360 Bořek a Otík z Poličan, Diviš, Vlastek, Franěk a Tomáš z Nové vsi a Bořek z Vrchlabí věnovali 1 lán v Nové vsi, aby plebán mohl držet 3 vikáře. Vedle toho byl plebán povinen vydržovat světlo, sloužit každou sobotu mariánskou mši sv. a každé pondělí mši za zemřelé v kapli zasvěcené Panně Marii a pobožnosti výroční s mnohými povinnostmi. K tomu přidal Bořek z Vrchlabí (zapsán výraz Verclob) 3 kopy úroku z rolí u Nové vsi, též na výročí. 28. února 1370 nastoupil místo rezignovavšího plebána Floriana kněz Václav. 5. září 1390 byl farářem v Nové vsi Jan, který směnil svou faru za faru na Pecce, odkud sem přišel kněz Mikoláš. 23. října 1394 nastoupil po zemřelém plebánu Držku (též psán jako Drzek) kněz Bořek z Jeřic. Roku 1396 jsou na jedné z chotečských listin podepsáni: Petr, kaplan z Nové vsi, a kněz Linhart z Újezda. Z let 1402-1418 pocházejí zmínky o plebánu Martinovi. V roce 1402 bylo zřízeno z odkazu zemřelého plebána Držka kaplanství v Nové vsi, jehož věno činily 2 pruty role u Nové vsi a ¼ lánu lesa řečeného „na Láních“ a 7 kop úroku ze vsí Újezda a Holovous. Roku 1418 plebán Martin převedl 100 grošů zádušního úroku ze vsi Chvalin na Novou ves. Vyšetřoval to chyjický plebán a jičínský děkan Blažej. Týž plebán vyměnil s Jarkem z Pecky kus lesa v témže roce. Tuto směnu přešetřovali: Šimon, plebán pod Peckou, a Ondřej, plebán z Mlázovic. Jak je vidět, střídala se údobí jeho farní nebo filiální funkce, a to až do třicetileté války, kdy zpustnul. Řádný duchovní byl na faru dosazen opět 16. října 1659, byl jím administrátor P. Jiří Ignác Neuman, rodem z Litomyšle.
Teprve roku 1700 byl chrám prohlášen opět za farní, a to když byla dokončena nynější stavba podle plánů od italského stavitele Giovanniho Santiniho, kterou zahájil v roce 1689 Berthold Vilém hrabě z Valdštejna. Roku 1866 došlo k jeho vnitřní výmalbě. V roce 1877 došlo k rozšíření přilehlého hřbitova a roku 1882 na něm byla postavena márnice v podobě kapličky. V témže roce byla opravena a pobita plechem kostelní věž, ke kůru byly položeny nové schody, kostel byl vydlážděn a venkovní fasáda byla nově nabílena. Roku 1883 byla pořízena nová křížová cesta a trojice malých oltářů byla nově vyzdobena. V následujícím roce byl pořízen křišťálový lustr a socha Panny Marie Lurdské. Roku 1885 zaplatila zdejší Občanská záložna pořízení 10 stříbrných a pozlacených svícnů, naopak nákladem obce byly postaveny 2 nové lavice. Vedle toho byl nově ozdoben a pozlacen hlavní oltář a spolu s ním kazatelna a pánská oratoř. Dále byl opraven Boží hrob a obohacen o sochu Spasitele v hrobě ležícího. V roce 1935 došlo k vymalování interiéru. Roku 1997 byla dokončena oprava tří bočních oltářů. V letech 1998-1999 byla provedena nová vnější omítka (firma Šubr z Tetína). Roku 2000 došlo k instalaci nových hodin a k restaurování hlavního oltáře. V roce 2010 byl sejmut z kostela kříž z roku 1882, aby došlo k jeho renovaci. O 2 roky později proběhla rekonstrukce hlavního oltáře a věž chrámu ozdobily nové věžní hodiny (firma Ing. Ivan Šmerda z Hodkovic nad Mohelkou).
Jedná se o jednolodní orientovanou stavbu umístěnou uprostřed hřbitova. Obdélná loď je sklenuta 3 poli křížové klenby, jež jsou navzájem oddělená pásy, které dosedají na úseky kladí toskánských pilastrů. Kruchta stojí na 2 kamenných toskánských sloupech, jež dělí po šířce průčelní stěnu na 3 pole, půlkruhovými oblouky přepásané, za nimiž je podkruchtí zaklenuto 3 poli křížové klenby. V mezipilastrových plochách byly umístěny mělké, půlkruhem uzavřené výklenky. Presbytář je od lodi oddělen půlkruhovým triumfálním obloukem. Západní část presbytáře je zaklenuta kupolí na pendentivech, ta východní je uzavřena půlkruhem sklenutým konchou. K presbytáři přiléhá od severu jednopatrová přístavba sakristie s oratoří v patře. Dvoupatrová věž v západním průčelí je hranolovitého tvaru a v přízemí je zaklenuta valeně. Průčelí jsou hladce omítaná, členěná lizénovými pásy. Svrchem půlkruhová okna ústí do lodi 3 páry, do kněžiště 2 a do oblého závěru 1. Vchody do kostela jsou 4, hlavní se nachází pod věží, další je uprostřed jižního průčelí, třetí vede od sakristie a na kůr vede vchod na sever od věže přistavěným schodištěm. Střecha kostela je sedlová se sanktusníkem s cibulovitou bání, s bání s osmibokou lucernou nad presbytářem a věž je zakončena cibulovitou bání.
Výprava kostela je z většiny již novodobá. Z té původní zbyl pouze nízký korpus hlavního oltáře, řezaný a zlacený tabernákl s beránkem na vrchu, kterému se klaní 2 páry klečících andělů, panská oratoř a dřevěná kazatelna. Hlavní oltář i ostatní oltáře jsou vybaveny hlavním obrazem, okolní výzdoba je naznačena freskou. Původní oltářní fresky jsou dílem Josefa Kramolína, pozdější úprava kostela byla provedena malířem a architektem Jaroslavem Majorem, rodákem z nedaleké Chotče. Obraz Všech svatých na hlavním oltáři je od akademického malíře Antonína Mühla z roku 1889, menší obraz Madony nad jižním bočním vchodem je od místního rodáka, akademického malíře Václava Březiny. V oratoři umístěný obraz sv. Anny vyučující Pannu Marii namaloval Josef Hellich. Před hlavním oltářem je hrobka, založená Bertholdem Vilémem z Valdštejna, jehož mosazný znak je vsazen v mramorové desce, na níž je nad erbem latinský nápis: „MISEREMINI MEI MISEREMINI MEI SALTEM VOS AMICI MEI.“ a na obrubě text: „UNUM DEBETUR IURE ALTERUM COMPETIT USUI.“ Na podprsníku dřevěné kazatelny z konce 17. století stojí ve výklencích, dělených korintskými sloupky sošky 4 svatých evangelistů. Naopak na jejím poklopu stojí soška Ježíše Krista. Cínová křtitelnice se ztvárněními sv. Petra, sv. Pavla a sv. Jakuba na plášti kotlíku a nápisy: „TATO STVDNICE KRZTITEDLNE GEST OCZISSTENI HRZICHV PRWOROZENEHO. Z NIZTO WIERZICZY RODI SE ZIWOTV WIECZNEMV M. D. XXXXV.“ pochází z roku 1545. Původní varhany zhotovil po roce 1768 Vojtěch Schreier a roku 1911 Josef Kobrle vestavěl nový nástroj do staré skříně. Ten byl opraven v letech 2004 a 2010. Ve výklenku zahradní zdi je socha sv. Blažeje a po levé straně schodiště směrem ke kostelu stojí socha sv. Václava z roku 1774. U jižního vchodu je na kostele zazděný od roku 1830 náhrobník Václava Hořeňovského z Hoříněvse a na Bělohradě z roku 1557.
Zvonů míval kostel rovnou šestero – první, „sv. Kříže“, o výšce 0,94 m, průměru 1,08 m a s nápisy: „Gan Hamsa Borzek nenz ztarssi z zabiedowicz a na augezdie Swato ianskym w czasy colator zadussy swato ianskeho. 1600. K – SS – Z – B – O – A – N – P (Karel Škopek z Bílých Otradovic a na Pecce). POKRZIKVGTE HOSPODINV WSSICZKNI OBIVATELE ZEMIE – SLVZTE HOSPODINV S WESELIM – PRZISTVPVGTE PRZED OBLICZEY GEHO S PROSPIWOWA(NIM.) - ZIALM C.“; druhý, „Marie“, o výšce 0,93 m, průměru 0,96 m a s textem: „WSTAVPIM NA PALMY A NATRHAM OWOTCZE GEGIHO, CANT : 7. NADIEGE MOGE OD PRSVW MATKY ME. HLE KRZIZ PANIE VTECZTE STRANY PROTIWNE SWITEZIL LEW Z POKOLENI IVDSKEHO APOC: GAP II. ZIWOT MVG KRISTVS LETHA PANIE 1626. I. P. (Ignác Pricquey)“; třetí, „Poledník“, o výšce 0,80 m, průměru 0,83 m a s nápisem: „TVTO GSAV DWIE OLIWY A DWA SWICZNY KTERZI SWITI PRZED TWARZI BOHA ZEMIE STOGICZE. APOC. 11 LETHA PANIE 1626.“; čtvrtý, „Školáček“ z roku 1756, jenž byl přelit v roce 1888; pátý, „Umíráček“ o výšce 0,26 m, průměru 0,31 m s textem: „I. K. S. 1778.“; šestý, „Pozdvihováček“, nacházející se v sanktusníku. Za l. světové války došlo k rekvizici 3 zvonů a dnes vyzvání z věže jen velký zvon a malý umíráček. Více o farnosti zde:
https://www.farnostlb.cz.