Křížová cesta na Malenisku u Provodova

Při svých toulkách po krajině české, moravské i slezské jsem měl možnost spatřit mnoho cest podobných, ale tady tu u Provodova řadím k těm nejkrásnějším.

Je celá skryta pod příkrovem převážně listnatého, bukového hvozdu, do něhož jsou jednotlivá zastavení poslední pouti Ježíše Krista velmi citlivě a esteticky zasazena.

Já ji po návštěvě ruin Starého Světlova procházel v opačném sledu – tedy od konce k začátku, to jí ale vůbec neubralo na zajímavosti. Ba právě naopak. Nakonec byl i ten sestup (až na poslední strmější úsek) mnohem příjemnější. Člověk si mohl jednotlivá zastavení lépe vychutnat a nebyl při tom rušen rytmem prudce bušící aorty, který by jej stoprocentně postihl při výstupu.

 

Při prvním pohledu na ty kamenné sloupy s kříži a fantastické reliéfy jsem se domníval, že jsou rázu ryze barokního, jenže umělec, který jednotlivé výjevy z Ježíšovy „cesty smrti“ do kamene tesal, tak učinil až začátkem minulého století – mezi léty 1917 až 1918. Tato „nová“ křížová cesta nahradila dvě mnohem starší předchozí a navíc se na jejich sloupech objevila – jako připomínka obětí I.světové války - jména padlých z okolních vesnic.

 

Křížová cesta má celkem 14 zastavení a je dlouhá 600 metrů. Začíná poblíž chrámu Panny Marie Sněžné u kapličky se studánkou („svatou vodou“) a na prvním sloupu si pod reliéfem můžeme prohlédnout i arcibiskupský erb. Poté trasa v délce asi 200 m strmě stoupá po úzké kamenité cestě (tady i dál je z obou stran lemována dalšími zastaveními) a za zatáčkou už je až k hřebeni stoupání mnohem pozvolnější. Nahoře na hřebeni si můžeme už vydechnout a velmi pohodovým terénem se přemístit k posledním několika zastavením (na tom nejposlednějším je pro změnu erb rodu Serényiů) a cestu ukončuje malá lesní kaple. V jejím interiéru se nachází kopie tak trochu neobvyklého oltářního obrazu z kostela na Malenisku - podoba Bohorodičky kojící svého synáčka.