Loading...
Krkonoše (2): Sněžka – Luční bouda – Liščí hora – Pec pod Sněžkou (06/2014)
V pátek ráno jedeme novou kabinkovou lanovkou z Pece pod Sněžkou na naši nejvyšší horu - Sněžku. Na lanovku čekalo asi 10 lidí a tak nástup byl rychlý. Opravdu doporučuji pro návštěvu Sněžky mimosezónu, všední den a ranní hodiny - nebude řada u lanovky a na vrcholu hory nebude jako ve včelím úlu. Z polské strany, kde mají také lanovku (z města Karpatz na horu Kopa), se od určité hodiny valí nahoru také davy polských turistů (lanovku tam spouští v 8,30 hod.). Tyto všechny je prostě třeba předběhnout :-)
Jednosměrná jízdenka je za 210,- Kč, ale my ji máme za 170,- Kč, protože pro ubytované ve vybraných objektech v Peci pod Sněžkou platí 20% sleva (ceny rok 2014 - v roce 2019 už cenu násobíme 2 x). Lanovka byla spuštěna do provozu v únoru 2014 a nahradila starou sedačkovou lanovku z roku 1949. Provozní doba lanovky je od 8 do 18 hod., v létě do 19 hod., a v závislosti na intenzitě větru na vrcholu Sněžky. Webová stránka lanovky na Sněžku: http://www.snezkalanovka.cz/
Pokud je vítr silnější, jede lanovka pouze do mezistanice na Růžové hoře. Tady nám kontrolovali jízdenky, zda nám platí až nahoru. Asi si někteří vykukové kupovali jízdenku pouze na Růžovou horu a pak jeli až na Sněžku. Pokud k lanovce přijedete autem, zaplatíte parkovné na parkovišti U kapličky, odkud je k lanovce něco od 100 do 300 m.
Stavby na vrcholu Sněžky se časem měnily a tak jsme v tom měli trošku chaos. Proto přikládám ve fotogalerii satelitní mapu s popisem současného stavu (2014). Na vrcholu Sněžky jsou 3 české a 2 polské stavby. Nejníže je horní stanice lanové dráhy z Pece pod Sněžkou, na vrcholu pak historický kamenný sloup – základní český trigonometrický bod z roku 1832 a nová Česká Poštovna – dřevěná prosklená stavba z roku 2008 ve tvaru hranolu.
Poláci zde mají dřevěnou kapli sv. Vavřince, jejíž stavba byla dokončena v roce 1681 a je to tedy v současné době nejstarší stavba na vrcholu. Dále se zde nachází z dálky viditelná "ufo" stavba Polské boudy z roku 1976, takové tři talíře na sobě, ve kterých je meteorologická stanice a restaurace.
Do roku 2009 tady byla ještě malá dřevěná stará Poštovna, která po vybudování nové České Poštovny stála ještě chvilku nečinně na vrcholu. Následně byla rozebrána jedním podnikatelem, kterému bylo stavby odsouzené k zániku líto, a tak ji zakoupil, odvezl a znovu složil na kopci Javorová skála ve Vlašimské pahorkatině u města Sedlec – Prčice.
Historicky tu pak byly ještě dvě boudy – Slezská bouda, na místě kde je nynější ufo Polská bouda, a Česká bouda, na místě které stojí dnešní Česká Poštovna. Do 80-tých let 20. století tu ještě byla dřevěná česká meteostanice.
Nadmořská výška českého trigonometrického bodu na Sněžce je 1 602,02 m n. m. Tento bod však nestojí na nejvyšším bodě hory. Nejvyšší místo se podle posledních měření nachází v blízkosti kaple, 3,5 metru od naší státní hranice na polské straně, a má výšku 1 603,30 m n. m. Výška 1 603 m n.m. bude zřejmě nadále uváděna jako skutečná výška hory Sněžky.
Na Sněžce se kocháme výhledy, je polojasno, ale oblačnost je vysoká a tak je viditelnost dobrá. Působivý je také pohled do Obřího dolu. Na svazích Sněžky kvete vzácný koniklec alpínský bílý, který se v ČR vyskytuje pouze v Krkonoších. Nakoukneme do kaple a pak jdeme na prohlídku interiéru České poštovny, kde otevřeli v 10 hod.
Musím říct, že se mi tento hojně diskutovaný objekt líbí. Není to megalomanská stavba a architekti, kteří byli při návrhu velmi limitováni jak extrémními klimatickými a prostorovými podmínkami stanoviště, tak nároky Správy Krkonošského národního parku, měli při její tvorbě dobré nápady a budova má šmrnc.
Kupujeme zde pohlednice Sněžky a jednu adresovanou vhazujeme i do místní poštovní schránky s kulatým razítkem nejvýše položené poštovny u nás. Zapisujeme se do vrcholové knihy. Je zde možnost jít i na vyhlídkovou plošinu (střechu) objektu za vstupné, ale toho nevyužíváme.
Na skok zajdeme i do polského ufo objektu. Kdysi asi moderní stavba už zestárla, je moc velká a na vrchol hory se nehodí. Jsou tady tři zaměstnanci, jeden sedí u pohlednic a upomínkových předmětů, druhý u pultu s občerstvením a třetí u placených záchodků. Kupujeme zde také pohlednice Sněžky, teda Śnieżky, ať máme památku i z polské části hory. (Polsko má svůj nejvyšší vrchol ve Vysokých Tatrách, jsou to Rysy.)
Na Sněžku jsme vyjeli lanovkou, abychom měli dostatek času a sil na celodenní okruh po horách. Nakonec jsme ušli 24 km v krásném horském prostředí a za velmi dobrého počasí. Ze Sněžky jsme sešli dolů po červené značce západním směrem na polskou stranu ke Slezské chatě (Dom Ślaski), zářivě žluté a z dálky viditelné budově v Obřím sedle. Po kamenitém chodníku už proti nám šel na vrchol Sněžky štrůdl Poláků a školní výlety.
U Slezské chaty se vydáváme dále po červené k vyhlídkovým místům na ledovcová polská jezera Maly a Vielky Staw. Chodník je široký vydlážděný a nejsou tu lidi. Hlavní tah z Polska jde totiž od horní stanice lanovky Karpatz – Kopa přes Dom Ślaski na Sněžku. Jdeme kolem rozcestníků Spalona Stražnica a Rownia pod Śniezka stále po červené.
Začínají se otvírat pohledy na jezera, která mají temnou modrou barvu a ve spojení s horami vytváří dojem opravdové horské krajiny. Pro výhled k jezerům má smysl jít do bodu, který je na mapě označen jako vyhlídkové místo. Zkusili jsme ještě dále, ale už na jezera nebylo pořádně vidět. Vracíme se zpět stejnou cestou a na rozcestníku Rownia pod Śniezka odbočujeme na žlutou směr Luční bouda.
Ještě předtím, než chvíli spočneme v Luční boudě, krásné obrovské historické stavbě, jdeme kousek zpět ke Sněžce po modré značce, podívat se na Úpské rašeliniště, které je prameništěm řeky Úpy. Přes rašeliniště vede povalový chodník. Odtud jsou jedny z nejkrásnějších fotografií Sněžky v časopisech, bohužel pořízené ne přímo z chodníku, ale odněkud z rašeliniště, kam se samozřejmě nesmí a ani bych to raději nezkoušela.
Náhorní planina, která se rozprostírá mezi Sněžkou, Studniční a Luční horou (další takové místo je ještě na planině kolem pramene Labe), je jedno z nejkrásnějších míst Krkonoš a jedinečné místo v rámci celé ČR a celé střední Evropy vůbec. Jedná se o tundru, která připomíná spíše horskou krajinu Skandinávie, a nikde jinde ve střední Evropě podobnou nenajdete.
Název tundra se používá pro holé horské pláně na severu Evropy a Asie, které se vyznačují drsným klimatem, krajinou modelovanou mrazem a větrem, a přítomností specifických rostlin a živočichů. Především díky této unikátní tundře jsou našeKrkonoše tak jedinečné. Příjemnou skutečností je také to, že po této planině se dá bez problémů chodit dlouhé hodiny a pořád jste v přibližně stejné nadmořské výšce, takže nemusíte překonávat velké výškové rozdíly.
Po občerstvení na Luční boudě, kde vaří své vlastní pivo Paroháč, jdeme po červené mezi Studniční a Luční horou směrem k Výrovce. Po cestě vidíme pár "řopíků" – malých bunkrů, které byli součástí opevnění republiky před 2. světovou válkou, a symbolický Památník obětem hor. Pořád také vidíme Sněžku a tak na každém kroku fotíme, protože pohled na ni je pokaždé trošku jiný. Je to svým tvarem opravdu zvláštní a velmi krásná hora. Vegetace na Studniční a Luční hoře je rovněž typickou ukázkou krkonošské tundry a dvojice hor tvoří společně se Sněžkou neodmyslytelné panorama východních Krkonoš. Studniční hora je po Sněžce druhým nejvyšším (1 555 m n.m.) a Luční hora třetím nejvyšším vrcholem ČR (1 554 m n.m.).
Dále už vede stezka po hřebenu kolem chaty Výrovka k občerstvení Na rozcestí a odtud zahýbáme po červené na Liščí horu. Tady už jsme o jeden výškový stupeň níž a jdeme již nízkým lesem. U Liščí hory je několik laviček, dřevěná tabule s popisem vrcholů a opět vyhlídka na Sněžku. Na loukách kolem Liščí boudy to krásně kvete. Je zde velké množství prstnatců májových, naší nejhojnější orchideje, a závoje modrých pomněnek. Na rozcestí U Lesní boudy se dáváme po žluté již zpět do Pece pod Sněžkou.
Mapa oblasti na mapy.cz: Krkonoše - Sněžka (mapy.cz/turisticka)
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Všechny naše články z Krkonoš: