Krn
Turistické cíle • Příroda • Vrchol
Více na mých stránkách http://www.ibaset.cz/index.php/venku/item/58-krn
Nad údolím řeky Soče ční do úctyhodných 2244m.n.m. Krn. Dosáhnout jeho vrcholu lze několika cestami. Z Drežnice vedou dvě cesty, které se pod Črnikem rozdělují, jedna je zajištěná cesta (ferraty), ta obchází Črník ze severní strany (u rozcestníku se dáte vlevo), zatímco druhá jej míjí jižní stranou a připojuje se pak k planinske poti začínající na Planine Kuhinja. Obě jsou bez ferrat. Další možností jak se dostat na vrchol je z Lepeny kolem Krnskeho jezera. Tuhle trasu je vhodné volit pro přechod. Je jedno, kterou trasou se vydáte, všechny jsou fyzicky hodně náročné.
Relativně nejvhodnější je výstup z planiny Kuhinja. Planina je dosažitelná autem, jedno parkoviště je hned jak skončí asfaltová silnice a druhé cca 200m dál po štěrkové cestě přímo u Koči na planině Kuhinja. Výstup z planiny je náročný, po "vlastních" musíte překonat skoro 1.300 výškových metrů na vzdálenosti 6,6km. Na rozcestníku naleznete informaci o tom, že na vrchol byjste se měli dostat za 3h 30min. Jde o čistý čas chůze, bez zastávek. Údaj odpovídá realitě, doporučuji však přidat tak hodinku na zastávky. Zcela určitě budete fotit, doplňovat tekutiny, popadat dech :-)))), nebo jen tak se kochat okolní planinskou květenou, horami a kdo ví čím vším...
Auto jsme nechali na prvním parkovišti, pár metrů pokračujeme po štěrku a pak loukou k první brance. Vlevo míjíme Koču, ukrytou mezi stromy a vstupujeme první brankou na pastvinu. Planina je využívána k pasení krav. Chodník zpočátku stoupá mírně pastvinami, procházíme přes několik branek, několikrát křižujeme cestu vedoucí až k posledním domkům pod Kožljakem (chcete-li k salaším). Na pastvině u kraviček je poslední možnost kde se dá doplnit voda. Doporučuji! využít. Nemusíte mít obavy, jde o vodu z pramenů a "dočepujete" z kohoutku. Mimochodem chutná skvěle.
Pak se chodník začíná klikatit úbočím Krnu. Čím víc stoupáme, tím více se klikatí. Obchází vrch Kožljak, aby definitivně opustil Pastviny a nabral to pravé stoupání k vrcholu. Procházíme kolem rozcestníku, kde se spojují stezky z Drežnice a Kuhinje, míjíme odbočku do Krnské škrbiny (jestli chcete jít na Krn přes škrbinu, musíte dávat dobrý pozor, abyste odbočku neminuli, je málo zřetelná, zarostla). S přibývající nadmořskou výško je trochu cítit řídnutí atmosféry, není to však nic dramatické. Po poctivém 2,5 hodinovém šlapání nás v nadmořské výšce 2186m přivítalo Gomiščkovo zavetišče. Malá plošina na skále pod vrcholem poskytuje dost místa pro malou chatu a řadu stolů s lavicemi. Chata byla otevřená (domácí nám pak říkal, že bývá otevřeno od půlky června do půlky září). Měli jsme štěstí, právě zahájili provoz, a tak po namáhavém výstupu přišlo dobré kafe vhod. Když budete chtít doplnit zásoby vody, musíte si ji koupit. Voda je dešťová, vhodná jen na mytí. Chata je zásobována vrtulníkem tak dva krát za sezónu.
Sluníčko se schovalo za mraky a při teplotě 13° bylo dost chladno. Schování do chaty moc nepomohlo, byla tam větší zima než venku, přišlo tedy na řadu převlékání do dlouhých kalhot a bunda. Od Gomiščkova zavetiště je nádherný rozhled na celé údolí řeky Soče od Tolminu až po Kobarid a Srpenicu, téměř celou jihozápadní část alp s pohořím Kolovrat na hranici s Itálií. Úplně lehce si umím představit, že bych tady proseděl ne jednu, ale několik hodin... Po kafíčku a svačince nám zbývá zdolat posledních pár metrů na samotný vrchol. Odcházíme právě včas, "provoz" postupně houstne a k chatě začíná z vrcholu sestupovat školní výprava...
Samotný vrchol ve výšce (oficiálně) 2244m (podle navigace 2250m) je opatřen rozhledovou kovovou deskou. Máte tak pěkně přehled, kam zrovna míří vaše oko. V údolí pod námi je Krnské jezero, u kterého jsme před dvěma dny promokli až na kost. Z vrcholu volíme sestup po hřebenu do průsmyku Krnska škrbina a pak zpět na planinu Kuhinja po staré vojenské cestě (nedejte se zmást výrazem cesta. Ve skutečnosti jde o pozůstatky něčeho, co mohlo být chodníkem ne širší než 1m. Takže žádná cesta.). Cesty budovali vojáci v období první světové války a byly jen takové, aby po nich mohl projít kůň táhnoucí náklad. Za těch téměř sto let vzali za své... Nebylo by dovolené v Alpách, abychom alespoň jednou nesešli z cesty. Ani letos tomu není jinak, a tak věrní této zásadě, po sestupu z vrcholu ztrácíme značku. Navigace sice ukazuje, že bychom měli být asi tak o 10m výše, ale kašleme na ni. Scházíme ještě o asi 15m níže, kde si to šine skupinka mlaďochů po chodníku, který míjí vrchol Krnu a vede pod ním, ze škrbiny ke Gomiščkovu zavetišči. Jak zjišťujeme mlaďoši (tipuji, že jsou minimálně o 25let mladší, než já) jsou to Češi, kteří vyrazili z Lepeny kolem Krnského jezera. Takže místo po hřebenovém chodníku jdeme "spodem", ale jak se říká "všechny cesty vedou do Říma".
Z Krnské škrbiny můžete po schodech vyrazit k pozůstatkům bývalých vojenských bunkrů. My nejdeme, místo toho začínáme sestup zpět na planinu Kuhinja. Rozcestník tvrdí, že potřebujeme 2a1/2hodiny na sestup. Stará vojenská cesta-necesta se pak napojuje na stejný chodník, kterým jsme stoupali nahoru k Gomiščkovu zavetišti. My, ale před napojením opustíme značku a scházíme vyšlapanou pěšinou přes Pastviny. (Ušetří to možná jeden kilometr). Vyšlapaný chodníček se pak napojí na původní značenou trasu. Pak už zbývá jen dojí zpět na parkoviště, po náročném výstupu vyzout boty a pochválit se, že i v 52 letech to ještě šlape...
Trošku statistiky z navigace, snad k něčemu bude:
délka trasy: 14km
celkový čas: 8h 49min.
čas pohybu: 5h 37min.
čas zastávek: 3h 12min.
Výstup z parkoviště ke Gomiščkovu zavetišči nám trval 4:06min s přestávkami na focení, pití a převlékání. Rozcestník udává 3:30min. čisté chůze, bez jakýchkoli zastávek.