Krucemburk – kostel sv. Mikuláše biskupa

Jednoznačnou dominantou a nejstarší památkou městyse Krucemburk je dozajista farní kostel sv. Kostel sv. Mikuláše biskupa. Nic na tom nemění ani skutečnost, že tato obec je údajně poprvé písemně zmiňována v roce 1241 nebo dokonce 1321, kdežto kostel je prý připomínán již ve 12. století. Za jednoznačný můžeme považovat alespoň fakt, že zde kostelík stál nejpozději v polovině 14. století, ve své historii se blízce seznámil např. s žďárskými cisterciáky i s dietrichsteinskými knížaty nebo že nejstarší částí toho současného je sakristie a spodní část věže. Sakristie je goticky sklenutá, s téměř čtvercovým půdorysem o straně necelé 3 metry. V její východní stěně se nachází apsidový výklenek silně připomínající románské kostely. Kostel je považován většinou za orientovanou gotickou jednolodní stavbu.

Protáhlé kněžiště sv. Mikuláše je 10,65 m dlouhé, 5,75 m široké a 7,80 m vysoké a je zakončeno 5/8 polygonem. Jeho součástí je trojice původních oken, dnes již bez kružeb. Žebrovou křížovou klenbu (mělké křížové pole a paprsčitě sklenutý závěr) tvoří vyhloubená úzká žebra, kulaté, hladké svorníky a dvě konzoly v podobě maskaronů. Na severní zdi se nacházel svatostánek, nyní již zazděný. Do sakristie vede pískovcový, 2 m vysoký portálek, triumfální oblouk je hrotitý. Chrámová loď je 12 m dlouhá, 8,65 m široká a vysoká stejně jako kněžiště. Má však níže položenou podlahu a je od roku 1836 plochostropá, osvětlena z obou stran dvojicemi oken s půlkruhovými záklenky. Barokní přestavba lodi byla provedena knížetem Ferdinandem z Dietrichsteina v roce 1695.

Kostelní hranolová věž přiléhá k jižní straně kněžiště a je čtvercová se stranou o délce 6 m. Je dvoupodlažní, se zdí silnou 1,5 m. V prvním patře má okénka hrotitá, ve druhém barokní. Na její západní straně bylo zbudováno nové šnekovité schodiště, vedoucí do patra. Na jihu se nacházel mladší boční vchod, který je nyní zazděný. Západní průčelní štít je hladký, po stranách barokně prohnutý, a dělí jej římsa. V jeho středu se nachází nika s renesanční soškou Panny Marie. Před průčelím byla přistavěna obdélníková předsíňka, v 16. století sklenutá křížem bez žeber. Z ní vede do lodi lomený gotický portál, vysoký téměř 2,5 m. Nad předsíní můžeme vidět západní kruhové okno o průměru 0,8 m. Východní kamenný štít byl odbourán.

V interiéru stojí za zmínku metr vysoká gotická žulová křtitelnice na čtyřboké noze. Její kotel je osmiboký a je zdobena reliéfy (dubový čtyřlist, kříž a jakési zvíře, údajně snad tuleň). Vpravo od hlavního vstupu je zazděn dvoumetrový pískovcový náhrobek z přelomu 16. a 17. století. Je zde ztvárněna reliéfní postava rytíře v brnění, s helmou v pravici a mečem v levici. U pravé nohy má alianční znak, u hlavy andělské hlavy. Při Pohledu do interiéru dnes zaujme napoprvé nejvíce asi nápadná postava sv. Mikuláše, ale v historických knihách se ještě relativně nedávno dalo dočíst, že se uvnitř krucemburského kostela nachází např. dřevěná kruchta na válcovitých sloupech (to platí stále, ale jedná se o obnovenou verzi z roku 1878), neogotické oltáře (ještě na počátku 19. století zde prý ale byly čtyři oltáře barokní - hlavní oltář sv. Mikuláše biskupa a boční oltáře sv. Maří Magdalény, sv. Antonína Paduánského a sv. Jana Nepomuckého), umělecky nepříliš cenná kazatelna ze 17. století se zobrazením Krista a evangelistů (kazatelna Jana Kheilla z Jihlavy, pocházející z roku 1657, se zřítila v roce 1807) nebo jednoduché barokní varhany z roku 1771 (v roce 1853 sem byly postaveny nové varhany od Jana Victory z Prahy, které v roce 1947 vystřídaly varhany Jana Tučka z Kutné Hory), čtyři renesanční a dva barokní svícny i rokoková monstrance z konce 18. století. Mobiliář byl pak v 19. století různě obměňován, např. nový oltář a křížová cesta Antonína Suchardy se zde objevily v roce 1885. Z uvedeného mobiliáře však již jistě byla většina odkloněna nebo přesunuta.

Vedle kostela stávala dřevěná zvonice, ve které byly umístněny zvony, a to v letech 1541 až 1776. Tu pak nahradila nová zvonice v kostelní věži. Ke krucemburským zvonům se váže pověst, podle které rytíř Mikuláš Střela z Rokycan obdržel v roce 1529 několik děl, z nichž pak nechal zvonařem Adamem z Meziříčí odlít zvon do kostela sv. Mikuláše a současně mu pohrozil, že pokud nebude s jeho prací spokojen, nechá ho popravit. Ten, hned poté co zvon ulil, utekl do lesů. Zvon se však podařil a zvonař Adam byl bohatě odměněn. Pověst sice pěkná, ale ve skutečnosti prý tento zvon, nazvaný Mikuláš vznikl až o 12 let později. Mikuláše pak následoval v roce 1568 Václav, který byl v březnu 1918 rozbit a zrekvírován. Stejný osud potkal již v roce 1916 Pavla, který byl ulit 1735. V roce 1928 byly zvony Václav a Pavel nahrazeny novými, ale po II. světové válce zbyl ve věži opět jen Mikuláš.

Za zmínku také určitě stojí fakt, že kostel sv. Mikuláše byl v 19. století shledán nedostatečně prostorným a koncem roku 1847 navrhl krajský úřad stavbu zcela nového svatostánku. Projekt megalomanské novostavby zpracoval krajský architekt T. Thurner … a přišel revoluční rok 1848, kdy bylo veškeré stavební podnikání vrchnostenským úřadem zastaveno. Díky tomu vidíme krucemburského Mikuláše tak, jak ho vidíme. Již zakoupený stavební kámen byl uložen u hřbitovní zdi a postupem času – jsme v Čechách, že ano - byl rozkraden. Do osudu kostela zasáhl také věhlasný regotizátor František Schmoranz, který sv. Mikuláše restauroval v roce 1877. Hned po válce pak byl kostel osazen novými mozaikovými okny, jejichž autorem je krucemburský rodák akademický malíř Jiří Binko.

Do seznamu památek je od května 1958 zapsán nejen kostel sv. Mikuláše, ale i jižní část ohradní zdi, která pochází pravděpodobně ze 17. století.

A zcela na závěr si dovolím skutečné nadšence odkázat na rozsáhlý architektonický rozbor PhDr. Pavla Borského, CSc. Musí ovšem počítat s tím, že jeho text je „o něco“ delší než nabídka autora tohoto článku. V literatuře zaujmou také spory odborníků o stáří jednotlivých částí kostela (nejen) v Krucemburku. Například Z. Wirth na počátku minulého století zařadil první zmínku o kostele již do 12. století a současně jeho nejstarší část – tedy věž - do století následujícího. Apsidovitý výklenek u sakristie pak označil za apsidu původního románského kostela. Naopak M. Radová – Štiková tuto interpretaci v roce 1986 odmítla a prohlásila tuto část kostela za současníka stavby věže (v podvěží se měla nacházet sakristie s apsidou) s tím, že věž byla vystavěna na počátku 14. století a do stejného období začlenila M. Radová-Štiková také zdivo kněžiště a lodi. V roce 1998 K. Kuča prohlásil, že na tomto místě existoval románsko-gotický kostel již ve 13. století. Stávající „nový“ kostel měl být postaven ve II. polovině 14. století, v 15. století byl přestavěn, v 16. rozšířen o předsíň a v roce 1695 barokně upraven. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.