Kunčina (u Mor. Třebové) – soubor barokních soch před kostelem sv. Jiří

Kunčina (původně Chuncendorf, později Antiqua Kutyna a Kunzendorf) je obec ve svitavském okrese, ve které žije asi 1.200 obyvatel. první písemná zmínka o obci, kterou založili přistěhovalci ze Saska a Durynska na místě starší slovanské osady, pochází z roku 1270.

Dominantou obce je pozdně gotický Kostel sv. Jiří, před kterým se nachází unikátní soubor barokních soch, stojících na sloupech a balustrádě. Soubor soch z maletínského pískovce vznikl v dílně Jana Václava Sturmera v letech 1705-1720 (podle jiných, možná i pravděpodobnějších, pramenů 1712-1718) a doplňuje jej sousoší Kalvárie. Donátorem tohoto ojedinělého barokního díla byl zdejší uměnímilovný farář Matěj J.T. Kunert, zřejmě na paměť morové epidemie. Tuto myšlenku podporuje i výběr světců, mezi nimž najdeme Pannu Marii Ochranitelku, ale také řadu protimorových patronů, například sv. Rocha, sv. Rozálii, sv. Karla Boromejského, sv. Šebestiána a sv. Františka Xaverského.

Autor díla, pocházející z – dnes ruského - Kaliningradu, je považován za významného představitele olomouckého vrcholného baroka. S jeho díly se můžeme setkat nejen v Olomouci (klášterní Hradisko, sv. Kopeček, Panna Marie Sněžná a další), ale i v Moravské Třebové nebo Fulneku. Lze ovšem předpokládat, že na podobě jednotlivých soch se mohl podílet i jeden z představitelů tzv. hřebečského baroka, sochař Jiří Hendrych (psáváno i Georg Henrich nebo Heinrich) z Mladějova, který dříve spolupracoval i s J.F. Pacákem.

Celý tento mimořádný a kvalitní soubor soch je rozmístěn na přístupové cestě ke kostelu, lemované kuželkovou balustrádou. Ta je na několika místech zalomena tak, aby vznikl vhodný prostor pro umístění sloupu, které jsou celkem čtyři. Na vrcholech těchto sloupů jsou umístěny sochy Panny Marie Immaculaty (tedy Panny Marie Neposkvrněného početí), sv. Barbory (patronky dobré smrti), sv. Jana Nepomuckého (nově se rodící světec a ochránce proti pomluvě a proti povodním) a sv. Rocha (jeden z nejvýznamnějších ochránců proti moru). Jan Nepomucký je nejstarší sochou celého souboru a byl dokončen nejpozději v roce 1712. Sloupy se sochami se zdvíhají z dvoupodlažních hranolových soklů. Celkové tvarosloví a uspořádání napovídá, že J.V. Sturmer zřejmě moc neznal pravidla antické řádové architektury. Sochy na sloupech doplňují - na balustrádě osazené - postavy světců s listovým dekorem zdobenými sokly, které vytvářejí - spolu se sloupy - pyramidální kompozice a vnášejí do celé aleje soch nepravidelný obkročný rytmus.

Rozmístění soch ani ikonografický program celého souboru nejsou jednoznačné. Neví se ani, proč si kunčinský farář zvolil toto „sloupové“ řešení, které bylo jistě finančně mnohem náročnější. V každém případě však zde vidíme velmi zajímavý soubor, který představuje jakýsi zdrobnělý protějšek galerii soch světců na pražském Karlově mostě.

Na balustrádě můžeme (zleva) vidět sochy světců v tomto pořadí: sv. Kateřina Alexandrijská, David kajícník neboli poustevník, sv. Alžběta, sv. Šimon, sv. Rozálie, sv. František Xaverský, sv. Ignác z Loyoly, sv. Karel Boromejský, král David s harfou a sv. Evangelista (Matouš). Některé prameny ovšem uvádějí bl. Jana Sarkandera a sv. Annu místo sv. Šimona a sv. Rozálie. Nedaleko od tohoto souboru se nachází samostatně stojící sousoší Kalvárie, které pochází z roku 1718.

Farní Kostel sv. Jiří, před kterým se soubor barokních soch nachází, byl původně pozdně gotický. V současné době je již – do jisté míry – „směskou“ různých architektonických slohů. Západní věž a severní čtvercová kaple zůstávají pozdně gotické, část jádra je již renesanční a pochází z období kolem roku 1570 a presbytář byl necitlivě přestavěn v letech 1937-1938. Interiér mohutného chrámu je jednolodní a nachází se v něm – mimo jiné – rokoková Křížová cesta a mramorové sochy svatých patronů.