Krásy Moravské Třebové a jejího okolí
Tipy na výlet • Romantika • Pro zdatnější • Za kulturou • Do přírody • Na kole
Kam a jak jedeme?
Pravidelné celodenní cyklovýlety do Moravské Třebové jsme vždy považovali za velmi příjemné kulturně-relaxační zpestření sezóny. Vzhledem k poloze města a stavu ozonové díry jsme si většinou cestu částečně zkrátili a ze Zábřeha do Krasíkova se přemístili vlakem. Moravské Třebové jsem tímto získal mnoho nových obdivovatelů a sám se do těchto míst vracím také velmi rád. A protože pro letošek už mám odvýletováno, rád bych se postupně k některým výletům a cestopisům z posledních let vrátil. Pravé retro to ještě nebude, ale je potřeba si uvědomit, že dále uvedený text je téměř doslovným opisem mailu, kterým jsem pro své nejbližší komentoval fotografie, umístěné na Rajče. Kolonky o rodinném stavu nebo funkce některých osob, uvedených v textu, se změnit mohly, ale uvedené památky stojí dál a jejich okolí můžeme také obdivovat i dnes. A když jsem si teď text zpětně pročítal, zjistil jsem, že zase tak moc se toho za ty čtyři roky nezměnilo. A tak si představte, že nám začíná další horký červencový den (tu představu si v současnosti asi každý vyvolá celkem jednoduše, že …) roku 2009 a my právě vyrážíme.
V pátek jsem využil krásného počasí (chvílemi až moc) a vyrazil kolmo směr Moravská Třebová. Hodlal jsem totiž tuto perlu – jak název napovídá v minulosti moravské - renesance ukázat kamarádovi ze Šternberka, který za vzorné chování - kdy se týden nepomočil, nikoho nepokousal a personálu nebral občerstvení v podobě okeny, ironu a sava, původně určených k očistě objektu a jeho zařízení - obdržel víkendovou propustku a uvolil se mě doprovázet ve funkci panoše (Milane promiň, ale bylo nutno uvést – pokud možno důstojně - Tvou přítomnost na některých fotografiích).
Za čím jedeme?
Sportovně-poznávací exkurzi jsme, již po několikáté, zahájili u pozůstatků gotického kláštera Koruna Panny Marie v obci Třebařov, o kterém jsem na Turistice již v minulosti psal. Klášter se nachází nedaleko krasíkovského nádraží a je - námi znalci - důvěrně označován jako Stodola. Přes Staré Město jsme se pak už vydali k Moravské Třebové, protože jsme chtěli vniknout do historických sálů místní radnice, zejména přímo do kanceláře pana starosty, kterou zdobí - mimo jiné - freska Šalamounův soud, pocházející přibližně z roku 1560. Díky ochotě jedné velice sympatické pracovnice radnice (blíže ji raději specifikovat nebudu, ale má ráda Šumperk a jeho obyvatele a koho ráda nemá také neprozradím, neb ministr Kocáb má uši všude) se nám to podařilo v míře neočekávané až vrchovaté. Ještě jednou tímto děkujeme a příště snad přivezeme i něco na zub. Poté ještě absolvujeme krátkou prohlídku mázhauzu radnice a jejího sgrafitového nádvoří a nahlédneme přes mříž do vnitřních prostor farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Pacákovy sochy i Supperovy fresky jsou sice stále zbytečně daleko, ale většinou bývá tento kostel uzavřen úplně.
Nadšeni prvotními úspěchy jdeme další program dne konzultovat s půvabným personálem místního informačního centra a následně sami se sebou do nedalekého občerstvovacího zařízení (jedenáctka Gambrinus byla výborná, reklamě na Pardála už od té chvíle nevěřím). A pak se vrháme do všech možných prostor náměstí, které krom morového sloupu a renesančního arkýře, zdobí - stejně jako přilehlé uličky - zejména měšťanské domy se zachovalými renesančními mázhauzy. My si jdeme prohlédnout i ten jeden zcela utajený (materiál o něm jsem sehnal, víceméně, náhodně a dům není nijak označen coby zajímavý objekt) a nejstarší. Je totiž ještě gotický a pochází z roku 1492. Prohlídku nám umožnili obyvatelé domu všech barev, zbraní, pohlaví a vůní omamných bylin a musím přiznat, že některých jsme se trošku i báli. A tak jsme raději moc nezdržovali, od vstupních dveří fotéčku pořídili, pozvání do temných koutů objektu nepřijali a rychle vycouvali.
V této souvislosti musím upozornit i na interiér zdejšího řeznictví. Nejen pro ty, co nemají rádi památky, je návštěva takového místa příjemným zpestřením dne. A hlavně se zde nachází (při vstupu vlevo) renesanční deska se zprávou o konci světa. Ttuším, že pochází z roku 1554. Poté již přichází čas na návštěvu manýristického zámku s renesančními Kamennými slunečními hodinami a nejstarším renesančním zámeckým portálem na sever od Alp. Dříve osvědčený přístup do Rytířského sálu za 10,- Kč už – bohužel - nefunguje a je pouze součástí jedné z nabízených prohlídkových tras (za 60,-).
Po odchodu ze zámku dokončíme prohlídku domovních mázhauzů. Jeden z nich upoutá zejména polychromií na figurálních klenebních konzolách (lev sv. Marka potěší jako dárek navíc). Překvapí naopak fakt, že v tomto obchůdku za právo fotit musíme majiteli odevzdat do kasičky jistý finanční obnos. Hned vedle můžeme obdivovat krásný cenný figurální portál z roku 1540, na němž nacházíme také postavu jednoho z hrdinů dvoudílného filmu Merlin. Po této části prohlídky následuje oběd v čínském bistru s bonusem v podobě - v těchto zařízeních obvyklého - Starobrna. Teplota venku dosahuje afrických hodnot, a tak se už jen - opravdu velmi pomalu - plížíme městem dál.
Náš program totiž ještě nekončí. Po úspěšném vniknutí do františkánského kláštera shlédneme i slavnou studnu z roku 1704 v původní podobě a i klikou rumpálu si po vzoru pánů Š+G lehce zatočíme. Pak už jen návštěva místního muzea s egyptskou mumií a sbírkou samurajských mečů (4 ks). Já zde už párkrát (asi 2x) byl, ale můj věrný panoš jej zatoužil také shlédnout. A já mu – ve své dobrotě - nedokážu odmítnout. V té chvíli už nám zbývají síly jen na pomalý přesun do osvěžovny Manhattan, kde řešíme problematiku přežití v poušti Gobi, přesun karavan mezi oázami a možnosti provozování hanušovické pivnice na Sahaře.
Náznaky stínu kolem hradeb se pak přes náměstí ploužíme k našim kolům. Navštívíme ještě jednou "íčko", kde nás potěší, že přes „střídání stráží“ je kvalita služeb zachována a přítomná slečna má hrozně hezký a velký … oči. Navíc je z obce Kunčina, která je dalším cílem naší dnešní cesty. Dokonce nám slibuje (nebo vyhrožuje ?!), že ona svými nepřehlédnutelnými půvaby v obci patří jen k průměru. Tato informace nás však ponechává zcela chladnými, neb já jsem šťastně ženat a Milan sdružen. Tak se v Kunčině spokojíme s kostelem sv. Jiří s původní gotickou věží a balustrádou s barokními sochami světců z let 1712 – 1716 (viz. https://www.turistika.cz/mista/kuncina-u-mor-trebove-soubor-baroknich-soch-pred-kostelem-sv-jiri). Na fotografii jsem se zde nechal zvěčnit se sv. Kateřinou, neb ta má u sebe taky kolo. Ještě rychlá návštěva zdejší občerstvovny, poslední pivo (Milan už nealkoholické neb v Zábřehu mění dvě kola za čtyři) a musíme dál.
Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?
V Moravské Třebové je - co se jídla a pití týče - o turisty postaráno velice dobře. My jsme tenkrát obědvali v asijském bistru, ale - vzhledem k extrémním teplotám - různých dalších osvěžoven jsme navštívili více než dost. Jenom jsme většinou měli pocit, že jsme doplněné tekutiny většinou vypotili ještě dříve, než jsme podnik vůbec opustili ...
Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?
Jako třešničku na dortu se nám na závěr – po mých předchozích asi šesti neúspěšných pokusech – podařilo konečně navštívit i Kostel Sv. Jana Křtitele v Tatenici, který zdobí nádherné fresky J.T. Suppera. V kostele ale zrovna – bohužel – probíhala mše, takže dokumentovat se moc nedalo. I tak to ovšem stálo to za to, stejně jako celý tento výlet. Z něj už nás v té chvíli čekala jen závěrečná etapa, tedy cesta přes Hoštejn a Zábřeh domů. Do Šumperka na Koupák jsem nakonec dorazil - ještě za světla – ve chvíli, kdy kostelní hodiny odbíjely čas 20,45. Celkově to bylo super, protože největší vedro jsme nakonec vždy tak nějak přečkali v úkrytu a na kole bylo celkem přijatelně. A renesance bylo za humnem více než sdostatek, takže letos můžu s klidným svědomím vypustit například i Florencii.
Ostatní informace
Vzhledem k tomu, že je zde popisován průběh výletu z července roku 2009, je uvádění tehdejších cen asi zbytečné. Zámek - samozřejmě - vstupné vybírá, stejně jako moravskotřebovské muzeum. Obé však stojí za návštěvu. V klášterním kostele a zmíněném obchodě (majitel je zřejmě v příbuzenském vztahu s Harpagonem nebo Izákem Hakhabutem) jsme něco přihodili do kasičky ... a to bude zřejmě vše. Samozřejmě je potřeba připočíst náklady na poživatiny a nákup nějakých těch pohledů a publikací.
A ještě jedna informace na závěr. Pokud by si chtěl někdo prohlédnout více fotografií z této akce, najde je na:
http://markyz63.rajce.idnes.cz/Moravska_Trebova_07_2009/