Kyjev, historie

Česky Kyjev, ukrajinsky Kyjiv, také přidám ruský název Kijev.

Podle archeologických vykopávek byl založený ve 4. nebo 5. století našeho letopočtu. Podle pověsti město založili tři slovanští bratři Kyj, Šček a Choriv. Po nejstarším je město pojmenované. Památník založení Kyjeva najdeme na břehu Dněpru, spolu s bratry je na něm jejich sestra Lybiď. Písemně je Kyjev doložený v Nestorově letopisu roku 860. Říkalo se mu matka ruských měst.

Jako začátek Kyjevské Rusi se počítá spojení dvou slovanských středisek, Kyjeva a Novgorodu. Díky obchodu po Dněpru město vzkvétalo a bohatlo.

Roku 989 se kníže Vladimír (Volodymyr) oženil s dcerou byzantského císaře a přijal pravoslavné křesťanství. Obyvatelé byli hromadně pokřtění v Dněpru. Kyjev měl v té době 100 000 obyvatel, což ho řadilo mezi největší města Evropy.

Za vlády jeho syna Jaroslava Moudrého (1017-1054) se Kyjev stal politickým a kulturním centrem byzantské říše. Byla postavená katedrála sv. Sofie.

Léta úspěšná se střídala s obdobím úpadku. Ve 13. století město dobyli mongolští nájezdníci, pak Tataři a říše se postupně rozpadla na menší knížectví. Kyjev patřil Litvě, Polsko-litevskému státu. Povstání pod vedením Bohdana Chmelnického chtělo osvobodit pravoslavný Kyjev od katolického Polska. Nakonec byl roku 1654 připojen k pravoslavnému Rusku. To znamenalo příliv ruského obyvatelstva.

Během 1. světové války ve městě a okolí fungovaly československé legie. V březnu roku 1917 zde byla vyhlášená samostatná Ukrajina. Roku 1922 se stala součástí SSSR.

V letech 1941-1943 v Kyjevě probíhaly těžké boje, 80% města byl rozbito, 92% domů zničeno, válka si vyžádala 200 000 obětí. Osvobozování Kyjeva se účastnily i československé jednotky.

Po válce se vše postupně obnovovalo v rámci SSSR, od 90. let už v rámci hlavního města samostatné Ukrajiny.

V Kyjevě se například narodili spisovatelé Ilja Erenburg, Michail Bulgakov, Nikolaj Nosov.