Ledeč nad Sázavou – Ledečský hrad

Pět a půl tisícové město Ledeč nad Sázavou se nachází v okrese Havlíčkův Brod a leží téměř ve středu Českomoravské vrchoviny. Dominantou města je ledečský hrad. Původně gotická stavba ze 14. století byla později přebudována do renesanční podoby a následně upravens barokně. Nejznámějšími majiteli hradu byli Trčkové. V roce 1879 hrad vyhořel, ale následně byl obnoven. Rekonstrukční práce zde však probíhají i v současnosti, takže vždy najdete některou hradní část pod lešením. To však neznamená, že by hrad nestál za návštěvu. Najdete zde například městskou muzejní expozici ve stylu 30. let minulého století a 32 metrů vysokou hradní bergfritovou věž, sloužící jako rozhledna. Za 15,- Kč se z ní můžete pokochat Pohledem na město z ptačí perspektivy i výhledem na okolí Ledče. A když budete mít štěstí, nahlédnete i do prostor historického sálu, který slouží slavnému Divadelnímu sdružení Mimochodem.

Přesto, že první zmínka o Ledči pochází z roku 1257, samotný hrad založili vladykové z Ledče až počátkem 14. století. Ten je však písemně zmíněn údajně až v roce 1460. Přestože některé informační prameny hovoří již o 12. století a roce 1181, zdá se mi tento údaj méně uvěřitelný. Názor, že hrad vznikl současně s městem – tedy ve 13. století – je již pravděpodobnější. Hrad byl postaven na ostrohu nad pravým břehem řeky Sázavy i nad Pivovarským potokem. Kromě severních a jižních vod ho chránil východní - ve skále vyhloubený – příkop a západní dolní brána, která byla hlavním vstupem na první nádvoří. Z toho se pak – kolem okrouhlé hlásky - vstupovalo na nádvoří druhé, čtvercové. Na něm se nacházely velký a malý palác. Ty byly spojeny dřevěnými pavlačemi, po kterých zůstaly už jen zazděné otvory.

Kolem roku 1556 dochází k renesanční přestavbě hlavní části ledečského hradu a původní gotické sídlo se začíná měnit v pohodlnější zámek. Budovy kolem nádvoří jsou vydobeny psaníčkovými sgrafity a na průčelí severního křídla se objeví dva erby Meziříčských s letopočtem přestavby hradu. V nároží severního a východního křídla také vzniká nové schodiště s představěnou přízemní arkádou, která tvořila v patře balkón. Koncem 16. století získali trčkovské ledečské panství Lobkovicové, kteří je však již v roce 1616 prodali dřívějšímu majiteli. Po konfiskaci veškerého trčkovského majetku získal panství roce 1636 darem baron Adrian z Enkenfurtu, jehož zásluhou byla roku 1642 postavena raně barokní zámecká dolní brána s vytesanými rodovými erby. V roce 1677 je již ledečský zámek majetkem hrabat z Thunu-Hohensteinu. V té době je také přistavěna kaple Nanebevzetí Panny Marie. A tím šťastné období ledečského hradozámku na nějaký čas končí. Majitelé se rychle střídají a celý komplex chátrá.

Ke stavebním úpravám interiérů pak dojde až po roce 1753. V té době je majitelkou areálu císařovna Marie Terezie, která jej o deset let později darovala Ústavu šlechtičen v Praze. V roce 1879 zámek vyhořel a jeho úplná obnova dosud nebyla dokončena. V roce 1936 se stal zámek majetkem podniku Československé státní lesy a statky, poté Východočeské státní lesy a od roku 1938 sem bylo umístěno městské muzeum s trvalou expozicí historie města a okolí. Hrad patřil Státním lesům až do roku 1996 a po jeho odprodeji soukromé firmě začíná konečně komplexní stavební rekonstrukce hradu.

Na závěr ještě jedno upřesnění. V článku používám střídavě výraz hrad i zámek. Ledečský hrad je pro mě – pochopitelně – stále hradem. Jeho hradní dispozice je také stále zřejmá, včetně vyhlídkové bergfritové věže. Bohužel však i v historii této – původně gotické – stavby se našlo období, kdy byla vydávána za zámecké sídlo. A tak rád přijímám názor, že „Ledečský hrad je jediným dochovaným hradem středního Posázaví“. který i v současnosti obsahuje části původní raně gotické stavby (věž, malý palác, jižní parkán). Vždyť období baroka se zde projevilo jen doplněním opevnění hradu a z období klasicismu pochází most a mostní brána.