Les Bohra (Bor) u Štětí

Mezi Stračím, Brocnem, Tupadly, Želízy a Ješovicemi se již od dávných dob nacházel velký lesní masiv, který byl plný romantických zákoutí v podobě roztodivných skalních útvarů, jež se však staly známými až díky amatérskému sochaři Václavu Levému. Až do roku 1945 byl téměř celý v majetku liběchovského panství, resp. velkostatku. Býval zdrojem kvalitního dřeva, jehož těžba se mnohonásobně zvětšila až v 19. století, ale díky péči již zmíněné vrchnosti byla vždy vytěžená místa opětovně zalesněna, takže dnes je les v téměř stejném stavu jako v minulosti, čemuž napomohlo také jeho většinové zařazení do CHKO Kokořínsko-Máchův kraj, jež vznikla v roce 1976 (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=2325). Neopomenutelným byla Bohra rovněž díky tomu, že přes ni vedly cesty mezi výše jmenovanými obcemi.

Co se týká pojmenování tohoto lesa "Bohra Wald", tak nemusíme jít daleko s hledáním jeho původu, protože sice tento nejpoužívanější název zní jako germanismus, ale ve skutečnosti jde o odvozeninu z češtiny, protože původně se mu říkalo Bor a zdejší německé obyvatelstvo si ho postupem času upravilo do přijatelnější podoby, takže nemá nic společného s větrem bórou, jak by se někomu mohlo zdát. Není to také nic divného, protože původně šlo o veskrze borovicový les, jak je kolikrát typické pro polabskou krajinu, na který navazovaly v některých místech velké bučiny a dubiny. Teprve později se zde začaly vysazovat jiné stromy, zejména smrky. Zmínku o původu názvu lesa najdeme v řadě knih a publikací, z nichž jmenujme např. dílo prof. Augusta Sedláčka "Snůška starých jmen. Jak se nazývaly v Čechách řeky, potoky, hory a lesy", kde je uvedeno:

"4-XI Bor, něm. Bohra Wald, mezi Stračím a Tupadly.

Borek, Bůrek, něm. In der Burka, poloha u Štětí".

Z toho je vidět, že podle lesa byla pojmenována rovněž jedna lokalita ke Štětí. Oba tyto názvy po odsunu německého obyvatelstva postupně vymizely, takže je nalezneme v mapových dílech pouze do poloviny 20. století, třeba v indikačních skicách stabilního katastru z roku 1843 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=LIT040018430), později se objevuje výraz "Borový", zaznamenaný třeba ve vojenské kartografické mapě v měřítku 1 : 10 000 z roku 1963 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-53-D-b-3), aby nakonec toto pojmenování z map úplně vymizelo a zůstalo maximálně v lidové řeči, případně v knize "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. I. díl. A-H" od prof. Antonína Profouse, který zmiňuje tento les v souvislosti s obcí Borová Lhota:

"2. Borová Lhota, n. ves v okolí Brocna sv. od Štětí: 1357 Epyk de Hradku hered. suas in Brocznye -, in Chudolaziech -, in Zalezlech -, in Borowalhota villam, in Wesselelhota villam vendidit Arnesto, Prag. eccl. archiepiscopo, RT. I, 424. O poloze je Šimákův výklad v ČČH. r. 1929 s. 130 n.

1 1/2 km od Brocna na jih je podnes les Bor (Bohra Wald)."

Záhadou je pouze to, odkdy se tomuto lesu říká Bor či Bohra, protože některé dobové knihy hovoří již o středověku (kolem roku 1445, i když v souvislosti s obdobným pojmenováním jinde), další míní, že se tak poprvé uvádí až v 17. století, kdy vznikala berní rula, ale třeba v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 není uveden tento název ani v jedné jazykové verzi (viz http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer.pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=ce&map_list=c056). Zmínku o něm nalezneme také v Sommerově několikadílném díle "Das Königreich Böhmen" z roku 1833, kde se hovoří o tom, že Bohra činila velkou část z liběchovských panských lesů, jež se tehdy členily na 10 revírů.

Na závěr ještě dodejme, že původní německé obyvatelstvo mělo k lesu řadu legend a vyprávění a do Bohry často chodil na vycházky štětský učitel a děčínský rodák Ernst Kreische, který zemřel v roce 1944 v pouhých 42 letech. Proslul jako autor různých básní, skic a menších románů i novel. Samozřejmostí byly též různé výlety do lesa z okolních osad, cvičilo se v něm a dokonce měl být využit několikrát pro divadlo v přírodě, z některých zmínek též víme o tom, že sem směřovali různí geologové, botanici a zoologové na své průzkumy, dokonce ještě za 2. světové války. Mnohé však pokryl prach zapomnění, a tak bychom si měli připomínat i to, co nám ještě v paměti nebo záznamech zůstalo, i když se to netýká českého, nýbrž německého obyvatelstva, jehož poválečný osud je všeobecně známý.