Lesní vila (Waldvilla) ve Starém Harcově

Tento dvoupodlažní objekt, který od svého počátku nosil čp. 260 (čp. 258 měla přilehlá hospodářská budova; dnes je tomu přesně naopak, kdy došlo k záměně čp., tak to se mi nepodařilo dohledat), byl vybudován v letech 1903-1906 podle plánů architekta Jakoba Schmeissnera (některé dobové dokumenty uvádí to, že k jeho výstavbě došlo již v letech 1901-1902 či v letech 1901-1905, záleží na autorovi a jeho díle), a to jako letní sídlo pro velkoprůmyslníka Heinricha barona Liebiga, přičemž krátce po dostavbě se stala vila cílem mnoha exkurzí, např. v roce 1904 Státní obchodní školy v Liberci, která sem od té doby pořádala naučné vycházky téměř každoročně. 22. června 1906 zde byl přivítán Johannem baronem Liebigem, dragounským nadporučíkem Ernstem z Mallmannů a jeho manželkou Lucií císař František Josef I, když byl návštěvou v Liberci.

Heinrich baron Liebig sepsal před svou smrtí 5. dubna 1904 poslední vůli, podle níž ho odkázal svým opatrovnicím, aby následně vila připadla městu k sociálním a zdravotním účelům v podobě letních prázdninových kolonií pro nemocné děti a mládež, což bylo projednáno na zasedání městského zastupitelstva 27. července 1909. Z Liberce sem byly děti i další hosté dopravováni omnibusem. 25. května 1917 se liberecká městská rada naopak rozhodla o předání domu vojenské správě, aby tu zřídila lazaret pro důstojníky s plicními chorobami. Ten tu vydržel až do konce 1. světové války, aby se předělal na letní prázdninovou kolonii pro tuberkulózní děti nebo pro mládež s jinými plicními němocemi.

Později se však město chtělo zbavit správy některých zdravotnických zařízení a rovněž se přizpůsobit novým československým zákonům a nařízením. V listopadu 1920 tak byla vila městem věnována pro účely místní nemocenské pokladny (něm. Allgemeine Arbeiter-Kranken- und Unterstützungsversicherungsanstalt Reichenberg), která zde 17. května 1921 otevřela až do roku 1935 fungující sanatorium - Genesungsheim "Waldvilla" s kapacitou 24 lůžek, kterému se vedlo zejména za správy městského lékaře MUDr. Christopha Hausera, přičemž již za prvních 7 měsíců existence se postaralo o 21 chlapců a 114 dívek. Následně se uvažovalo o tom, že bude budova předána vedení místních lázní.

Po připojení Sudet ke Třetí říši se z budovy stalo župní školící středisko NSDAP a tato přestavba byla realizována staviteli Gustavem Habelem, Alfredem Langhammerem, Rudolfem Patzeltem a Bruno Pietschem podle návrhu zdejšího architekta Franze Künzla (správně Künzl, nikoliv Künzel, jak se kolikrát traduje), i když k některým úpravám došlo již roku 1936. Toto školící středisko pro celou Sudetskou župu (něm. Die Gauschulungsburg der NSDAP), výtvarně vyzdobené kraslickým malířem Franzem Grussem, bylo slavnostně otevřeno 22. října 1938 župním školícím vedoucím Dr. Josefem Suchym a říšským komisařem Konradem Henleinem a jeho vedením byl pověřen Franz Seiboth.

Když byl Liberec osvobozen od německých okupantů, tak se Lesní vila stala opět plicním sanatoriem, oficiálně léčebnou TBC, a v letech 1964-1993 dětskou psychiatrickou léčebnou. Po jejím uzavření zůstal objekt, známý též jako Wolkerovo sanatorium, prázdný a začal chátrat. Vedle toho ho poškozovali různí nenechavci, jež v něm hledali vše, co by šlo odcizit a nějak zužitkovat. Dodejme, že v roce 2005 se vila stala jedním z míst, kde se natáčel film "Krev zmizelého", spolu s "Pramenem života", jeden z mých nejoblíbenějších. Roku 2021 byl objekt prodán liberecké společnosti Reside Mood (viz https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/lesni-vila-wolkerovo-sanatorium-harcov-liebeg-konrad-pytloun.A211210_123352_liberec-zpravy_lav). Její vlastník David Konrád ho chtěl spolu se současným majitelem a hoteliérem Ing. Lukášem Pytlounem opravit, ale zatím se s ním mnoho nestalo. Více o této vile, která by si zasloužila snad i památkovou ochranu, nalezneme na tomto webovém odkazu: https://liberec-reichenberg.net/stavby/karta/nazev/114-lesni-vila.