Lesnice – v kostele sv. Jakuba Většího (návštěva díky pandemii)

Doba koronavirová většinu národa přinutila změnit plány a zůstat v místě svého bydliště, případně se pohybovat v bližším okolí svého trvalého pobytu. Na druhé straně možná spousta lidí přijde díky tomu na to, že pěkných a zajímavých míst máme u nás dost a nemusíme kvůli tomu jezdit někam na druhý konec světa. Letošní Velikonoce jsou tak silně v režii nepříjemného položivého organismu (viry všeobecně jsou na rozhraní mezi živým a neživým).

Ale vlastně i díky tomu se tak člověk pohybuje v oblastech navštívených vícekrát, někdy i skoro pořád. V normálních dobách jsem tedy v Lesnici, tedy kolem kostela projel i prošel mnohokrát, nicméně do kostela jsem se snad nikdy nepodíval, ani tzv. Přes mříž. Prostě mimo určených hodin je kostel skoro nedobytný. Někdo může namítnout, že většinou se dá návštěva takového objektu domluvit třebas telefonem, ale zas takovou potřebu jsem neměl.

Nicméně právě v této „krizové“ době se příležitost naskytla. Ač jsou velikonoční mše pro veřejnost zrušené, kde se dá, umožnili správci chrámu nechat kostely otevřené, takže jsou tak interiéry volně přístupné, aby se věřící mohli pomodlit individuálně. No a díky tomu se pak do interiér může podívat i atheista, jen tak pokochat zajímavou stavbou a uměleckými díly v chrámech umístěných.

Ač se to při prvním pohledu nezdá, jádro kostela mohlo pocházet z poloviny 13. století, tedy zřejmě z doby založení samotné vesnice. Ta je ovšem prvně zmíněna až v roce 1348. Tím jádrem je patrně zhruba čtvercová část současné užší části hlavní lodi, s dostavěným současným kněžištěm svatostánku. Původní část stavby je zaklenuté valenou klenbou, presbytář křížovou. Zadní východní strana kněžiště je zakončená půlkruhovou apsidou. Současný hmotu kostel dostal při masivní přestavbě v letech 1914–17. Prodloužena byla východní strana prodloužením původního presbytáře. Hlavní je širší obdélníková prostora s plochým stropem. Vítězný oblouk je zřejmě z barokní doby. Vstup do chrámu je pod předsunutou kvadratickou věží z l. 1806–41. K jižní i severní straně presbytáře přiléhají boční kaple, sakristie je za jižní kaplí. Postranní kaple jsou do hlavní lodě otevřené vysokými oblouky.

Západní straně hlavní lodě dominuje dřevěná hudební kruchta s poměrně moderními varhanami z roku 1965. Jsou dílem Jana a Karla Neusserových z Nového Jičína. Původně byly umístěny v Rokytnici u Přerova. V roce 2009 prošly celkovou opravou.

Věž kostel je vybavena dvojicí zvonů z konce 16. století. Vnější omítka kostela je členěna světlými lesénami. Poněkud problematické je umístěné břizolitové reliéfní ozdoby u severních oken kolem barokních oken, které jsou umístěně směrem „do ulice“. Ornamentální a sloupové ozdoby jsou doplněny obrazem patrona kostela sv. Jakuba Většího.

Vnitřní omítky jsou hladké bílé. Po stranách vítězného oblouku jsou malby sv. Václava coby knížete (vlevo) na pravé straně ve zbroji. Další nástěnné malby jsou v kněžišti nad oltářem a představují sv. Trojici (Otec a syn jsou v malbě, holubice Ducha Svatého je na vrcholu oltáře.

Sv. Jakub Větší je zpodobněn jako sošná polopostava v kruhovém medailonu na centarální části oltáře. Tan je vyzdoben ornamentálními zlacenými motivy. Po stranách oltáře jsou dva andělé. Soškami svatých je zdobená kazatelna, zřejmě empírového původu.

Z další výzdoby stojí za zmínku vyřezávané křížová cesta s celkovým počtem 14. zastavení. V blízkosti kostela je k vidění pozoruhodná budova bývalé rychty, lidově zvaná zámeček. Soukromá budova je zdobená bohatou štukovou fasádou. Za zmínku stojí i kříž datovaný chronogramem 1796.

Sv. Jakub zvaný Větší, nebo Starší je jedním z nejpřednějších apoštolů. Bývá jmenována jako druhý (někdy třetí po sv. Petrovi). Po Ježíšově smrti (a zmrtvýchstání) působil jako kazatel a misionář. Velkou část této činnosti prožil v oblasti Palestiny (Jeruzalém a Samaří), ale působil i na Pyrenejském poloostrově. Popraven byl v Jeruzalémě kolem roku 44. Podle legendy Jakubovy ostatky přenesli andělé do paláce jisté pohanky Lupy ve Španělsku. Ta se obrátila ke křesťanství. Kolem místa hrobu vzniklo město, známé jako Santiago de Compostela, které je po Jeruzalému a Římu patrně třetí nejvýznamnější poutní místo celého křesťanstva.