Librantice

Tato lokalita byla osídlena již v mladší době kamenné. Soudí se, že sama obec vznikla během tzv. lánové kolonizace ve 2. polovině 13. století a její jméno je odvozeno od německého osobního jména Hildebrandt, i když třeba prof. Antonín Profous píše ve svém díle "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny II. díl. CH-L" následující:

"Librantice (lid. v Libranticích, do Librantic), ves 9 km sv. od Hradce Králové: 1496 v Libranticích, RT. II, 482; 1542 (1534) tvrz Trzebochowicze - ves .. Lybranticze, Wyrawa, DZ. 42 G 24; 1636 mčko Smiržicze - vesnice .. Wyrawa, Cžernylow, Libranticze, DZ. 145 D 24.

Jm. L. = ves lidí Librantových. Toto os. jm. je původu něm.: z r. 1039 Librand a z 8. stol. Liubrant i Liutbrant (sthn. liut ʽlid. národʼ + sthn. brand [podle smyslu] ʽmečʼ), v. Först, PN. 333 a 1038."

Obec při svém založení měla mít 20 statků. Dvacátý byl svobodný statek zakladatele obce - lokátora a byla u něho krčma (hospoda). První písemná zpráva o Libranticích je však až z roku 1496, kdy koupil Mikuláš Trčka z Lípy od Johanky z Březovic třebechovické zboží, a sice Třebechovice tvrz s poplužím, domy s krčmami, Nepasice, Blešno, Jeníkovice, Krňovice, Štěnkov, Librantice, Výravu, Lično, Petrovice, Holišovice, Losice, Bětušovice, vše s právem podacím za 5 000 kop grošů. Tím se obec stala součástí smiřického, resp. opočenského panství, v jehož rámci vydržela až do prozatímního zřízení obecního. V roce 1648 bylo povoleno Jiříku Voltrovi, kováři v Libranticích, si vzít za manželku Kateřinu, dceru Jana Maliny ze vsi Velkého Bělče z panství pardubického, která byla propuštěna se „vší spravedlností“ (soukromým majetkem) na smiřické panství. Roku 1654 bylo v Libranticích 27 stavení, ostatní byla pustá a zbořená. Tehdy byl společný katastr s Libníkovicemi a teprve za josefinského katastru byly obě obce od sebe odděleny. Podle lidové tradice vypukl v Libranticích kolem roku 1680 mor, během něhož vymřeli všichni lidé z horního konce. Jen v čp. 1 zbyli 3 lidé. Když mor nepřestával, postavili zbylí lidé mezi čp. 9 a 11 kříž, u něhož se každý večer modlili k Panně Marii. Epidemie se skutečně zastavila a ze stavení za křížem nikdo víc nezemřel. Soudí se, že v roce 1875 při kopání sklepa v čp. 75 (mezi čp. 9 a 11) nalezené kosterní pozůstatky náležely právě obětem této epidemie. Roku 1732 vypukla nová rebelie selského lidu na Opočensku. Jedním ze zatčených za účast v ní byl Jan Pařízek z Librantic. O rok později zorali někteří sousedé v Libranticích kus role, která ode dávna sloužila jako pastvisko a zaseli na ní oves. Vrchnost se to dozvěděla a poručila oves sklidit, odvézt do dvora v Černilově a pole ponechat ladem do té doby, dokud se nevyšetří, zda patří vrchnosti nebo obci. V roce 1739 bylo vrchností nařízeno, že Divečtí musejí kupovat maso v Libranticích u šenkýře Matěje Bartoše, který se musel zaopatřit řezníkem. Roku 1745 byla obec po několik měsíců obsazena pruským vojskem a až na čp. 43 vypálena. V roce 1779 se staly Librantice samostatnou obcí a úřední název „Librantice s Libníkovicemi“ byl zrušen. Roku 1785 byly v Libranticích vyměřeny pozemky pro josefínský katastr. Tím byly definitivnì stanoveny hranice katastru, které zůstaly platné až do roku 1952. V roce 1804 byla postavena chalupa čp. 8 pro školu a obecního pastuchu. V chalupě byla umístěna jednotřídní filiální škola, která náležela k farní škole v Černilově. Jednotřídní škola byla postavena o 13 let později nákladem 12 762,55 K.

Roku 1849 získaly Librantice vlastní volenou samosprávu. V roce 1877 byla ke školní budově přistavěna nákladem 4 514,88 K 2. třída. Roku 1882 byl ustaven SDH. 6. ledna 1895 zedník Václav Hynek zabil nožem během hádky 25letého syna rolníka Josefa Hrnčíře. Roku 1901 vypukla epidemie spalniček. Celkem bylo 66 nemocných. V roce 1902 vznikly Čtenářsko-hospodářská beseda a Spořitelní a záložní spolek (zapsán 5. dubna 1902). Roku 1909 byla na zdejším potoku zřízena šestice vodních nádrží. V září 1911 uhořela při požáru 5 statků 2,5letá Marie Tomanová. Z hořícího domu byla sice vynesena svým dědečkem, ale do domu se vrátila pro panenku, což ji bylo osudné. 10. srpna 1915 přišlo do obce 10 haličských uprchlíků. 29. září 1916 vyhořelo stavení čp. 50. 24. srpna 1916 odvezla rekviziční komise obecní zvonek, na němž byl letopočet 1772 a jméno Ignatius. 9. března 1917 shořela stodola čp. 68. 8. února 1918 se obecní zastupitelstvo usneslo pořídit na obecnou školu hodiny od A. Adamce z Čáslavi za 1 280 K. Z 1. světové války se nevrátilo 22 zdejších mužů.

Roku 1919 byla založena TJ Sokol. V roce 1920 vznikl z knihovny Čtenářsko-hospodářské besedy základ nové obecní knihovny. Roku 1921 vznikla místní jednota Československého Orla. V roce 1926 bylo odmítnuto připojení na metujský vodovod a zřízení telefonní linky do Jeníkovic. Roku 1927 byly místní orelskou jednotou opraveny zdejší kříže. V říjnu 1927 jeden z obecních zastupitelů pohlavně zneužil 10letého chlapce, což přineslo obci velkou ostudu. 4. července 1929 způsobila větrná smršť řadu škod, např. u čp. 6, 30 a 72 porazila zděné štíty. V témže roce došlo k autobusovému spojení obce na linkách Hradec Králové Opočno a Librantice-Libníkovice-Třebechovice pod Orebem-Hradec Králové a lidové hospodářské družstvo z Hradce Králové zakoupilo krám čp. 77 a otevřelo v něm svůj obchod. V roce 1932 byly přijaty stanovy Hospodářského družstva. O rok později bylo ustaveno Družstvo pro rozvod elektrické energie. Roku 1939 vznikla místní organizace Národního souručenství. Za německé okupace nesla obec pojmenování Librantitz. V roce 1956 byl z hospodářství rolníků Václava Tláskala, Václava Součka, Josefa Prokeše, Josefa Bašeho a Václava Bašeho založen státní statek. 20. dubna 1957 vzniklo menšinové JZD, jež bylo rozšířeno 10. srpna téhož roku. 17. května 1962 došlo k založení TJ. V roce 1970 došlo ke zrušení ZDŠ. Roku 1971 byla zahájena oprava veřejného osvětlení. O 3 roky později byla provedena úprava nebezpečné silniční zatáčky. 1. ledna 1976 se Librantice staly součástí Černilova. 6. srpna 1976 došlo k vloupání do místního hostince. Roku 1983 došlo po několika letech k znovuotevření nově vybavené knihovny. 1. ledna 1992 získala obec opět samostatnost. V roce 2005 otevřel své brány zdejší golfový areál.

Výraznou zdejší pamětihodností býval větrný mlýn, který byl postaven v roce 1855 (některé zdroje uvádějí až rok 1885) na místě, kde se dosud říká „Na povětráku“, a zbořen roku 1948. Od 22. ledna 1964 do 17. června 1998 byla památkově chráněna chalupa čp. 98, která byla zapsána nedopatřením jako objekt lidové architektury, typický svou lomenicí s nápisem a letopočtem 1873, ale ve skutečnosti šlo o zděné stavení. Tato lomenice s textem: „Bůh žehnej příbytku tomuto a lidem těm, kteří svorně přebývati budou v něm. Vystavěn jest příbytek tento s pomocí Boží nákladem manželů Karla a Marie Felixe r. 1873.“ se nacházela na domě čp. 99. Další památkově chráněnou budovou se stal 31. října 2002 jednopatrový objekt školy čp. 119, který byl postaven v roce 1913 podle projektu královéhradeckého stavitele Václava Rejchla. Nutno ještě zmínit kamenný kříž u bývalé školy čp. 80, kde stávala též zvonička a stará vysoká hrušeň, jež byla roku 1924 prohlášena za přírodní památku. Další kříž stojí na horním konci naproti statku čp. 1. Byl postaven v roce 1903 nákladem Josefy Popové z čp. 99. Na návsi na horním konci se ještě nachází pomník padlým v 1. světové válce, který byl zřízen roku 1924 Antonínem Müllerem z Pouchova. Nejvýznamnějšími zdejšími rodáky jsou: římskokatolický kněz a farář v Číbuzi P. Václav Sovák (17. června 1796 Librantice - 28. února 1882 Číbuz), stavitel Václav Rejchl (6. června 1852 Librantice - 24. listopadu 1928 Hradec Králové); protojerej Emanuel Němeček (Мануил Матвеевич Немечек, * 1856 Librantice), který byl misionářem v českých osadách na Volyni, inspektorem duchovních škol v orenburské a tambovské gubernii, ředitelem duchovního církevního učiliště v Kazani a divizním pravoslavným knězem v čs. legiích; mostní architekt a stavitel a propagátor pohřbívání žehem Ing. František Mencl (21. ledna 1879 Librantice - 27. ledna 1960 Praha) a architekt Ing. arch. Václav Rejchl (3. listopadu 1884 Librantice - 9. července 1964 Hradec Králové).