Tanaborek

Tento 272 m vysoký zalesněný kopec se nachází přibližně v půli cesty mezi Nepasicemi a Libranticemi, do jejichž katastru rovněž náleží. Z geologického hlediska je složen z křídových zpevněných sedimentů marinní geneze, a tudíž tu můžeme nalézt jak vápnité jílovce, tak slínovce či vápnité prachovce. Z tohoto důvodu byla jeho část využívána v minulosti k těžebním účelům.

Původně byl rovněž nazýván jako „Na Tanaborku“ a toto jméno pro celý vrch s lesem i poli bylo později zredukováno na pouhý „Tanaborek“. Vedle toho se tu říkalo rovněž jako „Na Kopcích“ či „Na Kopečkách“ (toto jméno zaznamenáno např. v indikační skice stabilního katastru z roku 1840 od adjunkta 2. třídy Johanna Kraliczeka a geometra 4. třídy Antona Lachingera, dnes jsou oba názvy používány pro pozemky na východ a na západ od „Tanaborku“; „Tanaborek“ byl tehdy rozdělen mezi několik místních hospodářů – Václava Strejčka z čp. 19, Jana Kaspara z čp. 39, Josefa Vejrocha z čp. 9, Pavla Hanuše z čp. 40, Františka Krba z čp. 41, Františka Prokeše z čp. 82 a Václava Horáka z čp. 12).

Jeho název by měl být odvozeninou od původního německého pojmenování, jež mohl získat během kolonizace zdejší krajiny německými osadníky, která se rozvinula zejména ve 13. století. Ludvík Domečka a František Ladislav Sál o tom píší ve svém díle „Královéhradecko. I. dílu 1. část. Místopis soudního okresu královéhradeckého“ toto: „Librantice odvozeno je nepochybně od staroněmeckého osobního jména Hildebrand. Bylo by to jméno jejich zakladatele. Na vyklučené půdě lesní, při cestě, jež jimi vedla od Slatiny k Třebechovicům, založena byla ve XIII. stol. osada, do níž uvedeni byli Němci. Po svém zakladateli zvala se asi původně Hildebrandsdorfem, z čehož povstalo české Librantice. Vzniku L-c ve 13. stol. nasvědčují též statky původně roztroušené podle cesty, nyní silnice slatinsko-černilovské v délce více než ¼ hodiny, pomístní německé jméno Frešle a zpola německé a zpola české Tannaborek (Tanne = jedle) a něm. jména obyv., která se tu dosud zachovala, pokud snad později se nepřistěhovali. Jména ta jsou: Runštuk, Rejchl, Rejchrt, Vejroch, Klugar, Pilz, Bachman, Šolc, Hejcman, Honcnejman, Zilvar a Lorenc.“ Obdobně tak soudí Václav Deyl ve svém článku „Lesy v soudním okrese královéhradeckém“, který vyšel v „Královéhradecku“ 15. března 1940: „V pojmenování Tanaborek (Blešno) skrývá se německé pojmenování jedle Tanne. Pravděpodobně jmenoval se les ten Tanneberg (Jedlový vrch), ale ze slova Berg neporozuměním povstalo nevhodné slovo borek a celá nynější zkomolenina.“

Od tohoto názvu, z něhož tedy můžeme usuzovat, že se tu původně nacházel jedlový porost, byla rovněž odvozena některá další zdejší pojmenování, např. v josefinském katastru se vyskytující název librantické polohy „Při Tanaboru“ či v lednu 1993 zkolaudovaná nádrž na „Dolejší svodnici“ „Tanaborek“, jež vznikla v místech původního rybníka „Čičánku“, a tak byla později přejmenována právě podle něj.

Kromě jeho využití jako orientačního bodu a těžebního místa se mnoho do historie tento vrch nezapsal, pokud nepočítáme lidová vyprávění o tom, že zde ještě počátkem 19. století měli svá obydlí vlci. Jedinou významnou historickou událostí tak byla výstavba větrného mlýna, jenž byl v těchto místech postaven v roce 1855 Václavem Tomanem, od roku 1945 byl postupně rozebírán národním správcem Františkem Joštem z Třebechovic pod Orebem a v roce 1948 zbourán majitelem Františkem Žaloudkem. Mnohé prameny ho situují přímo na Tanaborek, ale podle většiny mapových děl, a to včetně 3. vojenského mapování, stával až nad dnešním lesem „Lipkou“, konkrétně na vrchu „Na Povětřáku“ (277,6 m n. m.), též známém jako „U větráku“. Tato nesrovnalost může být způsobena tím, že původní označení „Tanaborek“ nebylo jen pro onen vrch, nýbrž pro celé jeho okolí. Případně mohl být autorem tohoto rozporu Josef Horák, který ve svém „Topografickém popisu všech osad hejtmanství Kralohradeckého, jenž obsahuje soudní a berní okresy: Kralohradecký, Hořický a Nechanický“ z roku 1877 napsal: „Severně táhne se malé návrší „Tannaborek“ s povětrným mlýnem.“, neboť již topograficky jde o nesmysl, protože „Tanaborek“ se nachází jižně od obce, nikoliv severně.

Od počátku 90. let 20. století se na „Tanaborku“ nachází myslivecká chata čp. 189, která náleží Mysliveckému spolku „Habřina“ Librantice a konají se zde různé akce jím uspořádané, např. myslivecké dny či od roku 1993 organizovaný Memoriál Václava Pancíře v brokové střelbě na asfaltové holuby, pojmenovaný po dlouholetém aktivním členovi tohoto spolku, jenž zemřel v roce 1992. Sám les je stejně jako v minulosti rozdělen mezi několik vlastníků, jichž je však oproti minulosti méně. Obdobně na tom je ohledně své plochy, protože za poslední 2 století přišel skoro o třetinu původní rozlohy.