Loading...
Od litomyšlského vlakového nádraží dorazíme po pár minutách chůze na most přes říčku Loučná, jejíž protější travnatý svah zdobí nádherná, solitérní budova zbudovaná v historizujícím slohu. Ta v minulosti plnila funkci jakéhosi městského „kulturáku,“ v němž se v té době hrálo hlavně divadlo a jehož interiéry sloužily k pořádání plesů a dalším společenským akcím.
Předchůdcem byl v dnešních městských sadech už od roku 1741 letohrádek Karlov, v jehož reprezentačním sále umístěném v prvním patře se odehrával veškerý kulturní městský život. Sál využívali i místní ochotníci, jenže hraní divadelních her jim bylo od roku 1895 kvůli zpřísněným státním pravidlům znemožněno. Tím pádem jim hlavy ztěžkly myšlenkami na přestavbu Karlova a zbudování divadla nového, ale jeho základní kámen byl kvli nedostatku financí položen až tři roky po začátku dalšího století. V červnu 1905 byla nová budova slavnostně otevřena, přičemž se zde hrála Smetanova opera Dalibor.
Autory projektu monumentálního novorenesančního objektu notně říznutého secesí se stali tři plzeňští profesoři a architekti – Jan Švehla, Josef Velflík a Viktorín Šulc.
Velký sál má rozměry 21,5 x 14 m a dosahuje 12,5 m výše. Jeviště má rozměry 13,7 m x 9,9 metrů. Pod hlavním sálem se nachází ten menší (14,6 m x 7,7 m), vestibul a restaurace.
V současnosti se restaurace jmenuje Karlov a prostory sálů jsou využívány na koncerty, firemní a společenské akce, sympózia, plesy a na taneční zábavy.