Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Socha
Historie lázní Luhačovice bude už navždy spojována zejména se dvěmi jmény. Jedním je slovenský architekt Dušan Jurkovič, tím druhým moravský lékař František Veselý. Tento Brňák, narozený v Bystřici nad Pernštejnem, byl Luhačovicemi od počátku okouzlen. Ihned pochopil, že chátrající lázně mají obrovský potenciál nejen v léčivých pramenech, ale také krásné krajině na valašsko-slovácké „hranici“ a okraji Bílých Karpat. Proto se rozhodl vytvořit akciovou společnost, která by lázně odkoupila a vybudovala v Luhačovicích lázeňské středisko moderního typu. Tato společnost vznikla v roce 1902 a lázně ihned odkoupila od hraběte Serényiho. Poté přišla známá éra Dušana Jurkoviče … a Veselého konec. Člověk, který pro lázně udělal více než kdokoliv jiný, byl – jako mnozí jiní vzdělaní futurističtí průkopníci – odejit. Stalo se tak v roce 1909, ale je jasné, že bez tohoto vlastence by Luhačovice dnes byly jen stínem toho, čím jsou.
Jako poděkování myšlenkám a dílu velkého muže vznikl tento pomník, který se již v roce 1958 stal kulturní památkou. Nachází se na Lázeňském náměstí, před pavilonem pramene Vincentka. Je zhotoven z kamene (podstavec) a bílého krystalického mramoru (socha), pochází z roku 1925 a jeho autorem je známý moravský folklorista Franta Úprka. Na podnoži zde vidíme sochu dr. Veselého v životní velikosti, oblečeného do obleku s vestou a košilí. Má pěstěnou bradku, pokrčenou levou nohou a levou rukou ukazuje dolů k prameni minerální vody, vytékající ze skaliska za postavou. U nohou má listy kapradí a leknínů.
Na své současné stanoviště byla socha umístěna až druhotně, původně pozorovala Lázeňské údolí ze svahu nad Inhalatoriem; v místě, kde se dnes nachází pomník Leoše Janáčka. Tam měla stát na velkém kameni, zpod kterého by vyvěral pramen.