Luhačovické Lázeňské náměstí

Dnešní centrum lázní tvoří parčíková plocha obzvláštěná velkou fontánou a toto prostranství je téměř ze všech stran lemováno pompézními budovami. Lázeňské náměstí má tvar obdélníku, je dlouhé sto a široké přibližně 60 metrů a tok říčky Šťávnice je pod celou jeho plochou sveden pod zem.

Už roku 1789 byl u léčivých pramenů postaven první hostinec s pokoji pro hosty a o několik let později i malá barokní kaple sv.Alžběty. Její fasádu zdobí erb rodu Serényiů, který se o vznik lázní přičinil. Zvon kapličky ohlašoval začátek a konec léčebných kúr.

Serényiům se na začátku dvacátého století k dalšímu rozvoji už nedostávalo financí, proto vznikla akciová společnost. Jejím ředitelem se stal Mudr.František Veselý a Otto Serényi byl předsedou správní rady.

Mezi léty 1902 až 1907 pak bylo zrekonstruováno anebo znovu postaveno několik hlavních budov ve slohu národní secese, které realizoval slovenský architekt Dušan Jurkovič. Zasloužil se např. o unikátní podobu vily Chaloupky, Vodoléčebného ústavu, hotelu Jestřebí, Slunečních lázní a Slovácké búdy (ta ale roku 2002 bohužel shořela)... a tady na Lázeňském náměstí nechal dle svých představ přestavět „jen“ bývalý Janův dům. Vzniklo nádherné dílo, které dnes po právu nese jméno slavného architekta.

Je velkou škodou, že se jeho další projekty neuskutečnily. Měla jimi být kavárna s exotickými interiéry, přímo ve středu lázní měl stát veliký secesní lázeňský dům a jednotlivé prameny se měly skrývat v hrázděných pavilonech, navzájem propojených skrytými kolonádami…

 

Dlužno dodat, že současný vzhled lázeňského rynku svými stavbami obohatili i jiní šikovní tvůrci a např. Společenský dům z roku 1935 od architekta Františka Roitha (dnes kongresový sál a hotel) jeho podobu zcela zásadně změnil.

 

Nyní ale zpět k léčivým pramenům, díky nimž byly lázně Luhačovice založeny.

 

V prostoru Velké kolonády narazíme na Amandku patřící k pramenům nejstarším. Díky své vysoké slanosti a výronům oxidu uhličitého se nazýval také Slaným či Bublavým pramenem.

 

Jen o kousek dál se nachází krásná hala s nejznámější luhačovickou minerální vodou – Vincentkou. Ta se jako jediná plní i do lahví a k inhalacím a pitné léčbě je využívána za tepla i za studena. Má vysoký obsah fluoridů, barya a kyseliny borité.

 

Na pramen Nový Jubilejní, který veřejnosti slouží až od roku 2013, narazíme nalevo od Jurkovičova domu na jihozápadním konci náměstí. Jeho silně mineralizovaná voda je využívána k pitné léčbě, inhalaci i k uhličitým koupelím. Upozornění: pokud u pramene nikdo nestojí anebo se nic nehýbe, fotobuňka nereaguje a pramen neuroní ani slzu!

 

Kromě vody léčivé tu na rynku pro potěchu návštěvníků tryská i obyčejná H20, a to z velké fontány umístěné před kolonádou.

 

(Ta nejkrásnější lázeňská fontána se ale nachází už mimo plochu náměstí (ale jen o slabých 25 metrů dál) před Smetanovým domem, vypínajícím se nad pravým břehem říčky Šťávnice. Je jí unikátní Bruselská fontána, která Československo reprezentovala na výstavě EXPO 58. Jejím tvůrcem se stal sochař Jan Kavan a kašnu tvaru plytké mísy ozdobil reliéfy keramických skulptur.

 

Zmiňovaný Smetanův dům je překrásnou secesní budovou, vystavěnou dle projektu arch.Emila Králíka. Byla budována jako reprezentativní objekt pro nejvýznačnější pacienty a hosty a byl v ní ubytován např. T.G.Masaryk a Edvard Beneš.)

 

Teď se ale ještě vraťme nazpět na náměstí:

 

Další jeho ozdobou je lázeňská kolonáda, která vznikala mezi léty 1947 – 50 podle projektu Oskara Poříska. Skládá se z velké kolonády a halou Vincentky oddělené kolonády malé. Naproti kolonády je umístěn pomník Mudr.Františku Veselému, za kolonádou je v bloku umístěna prodejní ART GALLERY. Vznikla roku 1960 a jsou zde vždy k vidění velmi zajímavé obrazy a jiná díla.

Za galerií se nachází veřejné WC a směrem k severu na ni navazuje Lázeňská cukrárna.

 

Jen o kousek dál, ale už za náměstím, stojí na levém břehu říčky restaurace a kavárna V Lázních a na ni navazuje lázeňská poliklinika.