Madeira
Turistické cíle • Příroda • Ostrov
Ráj uprostřed Atlantiku, Ostrov věčného jara, Květinový koš Atlantiku - to jsou asi ty nejznámější přívlastky, kterými bývá tento nevelký portugalský ostrov označován. Madeira je jako stvořená pro tuláky a cestovatele, kteří mají rádi nespoutanou přírodu a exotickou květenu. Na malém kousku země zde najdeme divoké mořské útesy, rozeklané štíty, terasovitá políčka na horských svazích ale i subtropické zahrady s orchidejemi. Celý ostrov je navíc doslova prošpikován více než 2.000 km levandových zavlažovacích kanálů, které vedou přes hory, Pastviny i pralesy a procházejí nesčetnými horskými tunely. Mnohé z nich budeme mít možnost poznat vlastnonožně. První týden budeme ubytováni v příjemném penziónu, odkud budeme každý den vyrážet nalehko za poznáním i na půl- až celodenní výšlapy po horských cestách, levadách či po útesech. Zájemci si mohou akci prodloužit o týden navíc a absolvovat natěžko 6-denní souvislý přechod hlavního hřebene ostrova po krásných pralesních levadách i horských stezkách. Při něm zdoláme také skvostnou hřebenovku na Pico do Arieiro (1.818 m) a Pico Ruivo de Santana (1.862 m), uvidíme nejrozsáhlejší třetihorní prales na Zemi a mnohametrové vodopády, řítící se ze strmých srázů. Pro úspěšné absolvování tohoto přechodu je již potřebná určitá fyzická zdatnost.
Při první návštěvě mě příroda a lidé na Madeiře nadchli natolik, že jsem si při odletu slíbil, že se sem při první příležitosti vrátím. To jsem netušil, že se to stane již po půl roce. Přišla nabídka, která se nedala odmítnout a tak jsem v polovině září opět seděl v letadle směr Funchal. Tentokrát jsem se soustředil na poznání západní části ostrova. Azyl jsem opět našel u Francouze Phila v jeho příjemném hostelu ve staré části Funchalu. Po ostrově jsem cestoval autobusem, což má velkou výhodu, že se z výletů nemusíte vracet stejnou cestou. Tentokrát jsem začal návštěvou Funchalu, moje první cesta vedla historickou ulicí Santa Maria k tržnici, poté jsem navštívil funchalskou pevnost a pak už jsem se toulal po zdejších krásných zahradách / Jardin Botanico a Quinta da Palmeira /. Večer bylo koupání ve vyhřátých vodách Atlantiku. Další den jsem se vydal do městečka Ribeira Brava, už samotná cesta autobusem vysoko po srázech madeirského pobřeží je zážitkem. Třetí den jsem se vypravil do Santany, kde jsou k vidění tradiční madeirské domky. Potom jsem absolvoval jednu z vyhlášených levád - Caldeira Verde a to až na samý konec, do Inferna, kam se většina turistů už nevydává. A stálo to za to . Následoval jeden z vrcholů pobytu na Madeiře, horská túra z průsmyku Encumeada na Pico Ruivo a dále na Pico Areeiro. Devítihodinová hřebenovka, která začala dvouhodinovým deštěm a mraky hustými tak, že bylo vidět sotva na dvacet metrů. Ale vydržel jsem a když se mraky začaly trhat a ve slunci se objevovaly jednotlivé štíty hor a hluboká údolí, tak to byl nezapomenutelný zážitek. Na vrcholu Pico Ruivo jsem se potkal s krajany a s nimi jsem se svezl z parkoviště od Pico Areeiro autem do Funchalu. Další den jsem se vypravil autobusem přes vnitrozemí až na severozápadní výběžek ostrova do Porto Moniz. Je to jedno z nejstarších měst ostrova a je známé především mořskými lázněmi. Zpět jsme jeli po jihozápadním pobřeží a tak jsme projeli polovinu ostrova. V neděli jsem navštívil Canical, kde se konala největší slavnost roku a to vyvážení sochy Panny Marie Milosrdné na moře na počest zachránění rybářů za bouře v 17. století / Festa de Nossa Senhora da Piedade /. A už tu byl poslední den pobytu a ten jsem věnoval nákupu dárků, návštěvou krásného parku Santa Catarina a musea fotbalisty Cristiana Ronalda. Ještě zbyly dvě hodinky na koupání a pak rychle sbalit bágl a mazat na letiště....