Madrid – egyptský chrám Debod (Templo de Debod)

To, že za egyptskými památkami již dávno nemusíme jezdit na sever afrického kontinentu, dnes asi nikoho moc nepřekvapí. Jednu z takových možností nám už několik desetiletí nabízí také hlavní město Španělska. Egyptský chrám Debod, pocházející z počátku 2. století před naším letopočtem, byl prostě nedaleko jihoegyptského Asuánu v 60. letech minulého století rozebrán a mezi roky 1970 a 1972 v Madridu znovu sestaven a 20. července 1972 slavnostně otevřen. Díky tomu získala španělská metropole jednu ze svých nejzajímavějších a nejcennějších – i když určitě ne největších - pamětihodností. Navíc jedinou svého druhu na celém Pyrenejském poloostrově. A je velkým paradoxem, že mnozí Španělé o této památce nemají nejmenší tušení.

O chrámu Debod by se jistě daly popsat stohy papíru i papyru, ale my se soustředíme pouze na to nejdůležitější. I tak toho bude dost a dost ...

Původní dolnunubijskou malou svatyni založil kušitský král Adijalamani z Meroe a zasvětil ji nejvyššímu bohu Amonovi, bohu vzduchu a Slunce, a bohyni mateřství Isis z Philae, tedy Eset. Později byl chrám zrekonstruován, výrazně rozšířen (na půdorys 12 x 15 m) a vyzdoben egyptskými vládci z dynastie Ptolemaiovců, aby mu konečnou podobu, včetně dalšího rozšíření, dali vládci a vůdci období Říše římské, tedy Octavianus Augustus, Marcus Antonius, Kleopatra a snad i Tiberius. Právě za Římanů vznikla např. „kaple Zrodu bohů“ i část chrámové výzdoby. Poté byl chrám v 6. nebo 7. století (po výnosech císařů Theodorika a Justiniána) opuštěn a zapomenut, aby se v průběhu 19. století znovu „objevil“. Do té doby touto svatyní prošli starověcí kočovníci, křesťané i muslimové.

Chrám byl původně postaven tak, že od přístaviště k němu vedla dlouhá procesní cesta. Tou se došlo ke kamenné ohradní zdi a poté cesta procházela třemi pylonovými bránami a končila přímo v chrámu samotném. Chrámová předsíň byla původně ohraničena čtyřmi sloupy s kompozitními hlavicemi, které se však v roce 1868 zřítily a dnes jsou – zřejmě nenávratně - ztraceny. Za předsíní se nachází původní svatyně boha Amona, místnost s obětním stolem, dálší svatyně a postranní místnosti i schody na střechu.

Za nejzajímavější části jsou považovány Adijalamaniho kaple (Kaple reliéfů) a tzv. Mammisi. Prvně jmenovaná kaple je architektonickým centrem svatyně i její nejstarší dochovanou částí. Je zdobena scénami, zobrazujícími krále uctívající bohy a nabízející jim oběti (královský kult bohů v dané oblasti). Tato kaple je zasvěcena, od svého vzniku bohu Amonovi z Debodu, který je zde uctíván spolu s dalšími božstvy (Isis, Hathor, Osiris, Horus, Satis, Anukis atd.). Zmiňován bývá také - z filmu Mumie tolik oblíbený - Imhotep. Celkově má výzdoba této místnosti vysokou uměleckou kvalitu. Mammisi je „místem zrození", tedy místností, kde rodila sama bohyně a která bývá uctívána jako „tajemství božského narození". Předpokládá se, že se jedná o nejmladší část chrámu, kterou již dotvářeli římští císaři Augustus a Tiberius v I. polovině 1. století našeho letopočtu. Tato obřadní místnost nemá žádnou výzdobu a je osvětlena pouze světlíkem v jižní stěně.

Chrám Debod, tedy tvoří sloupová předsíň zv. pronaos s výzdobou z dob Augusta a Tiberia, hlavní svatyně zv. naos, postavená Ptolemaiovci a zasvěcená Isis a Amunovi, jižní chodba se zajímavými slunečními hodinami, svědčícími o tom, že tento kámen byl původně otočen ven, svatyně boha Usira, zastřešená tak, aby boha nemohla ohrožovat dešťová voda, terasa boha Ra, kde byl rituálně vítán Nový rok, dvě kaple vedle naosu (božstva Uris na jihu a Mahesa na severu), místo očišty chrámových kněží zv. uabet a krypty, kam byly mj. ukládány sochy bohů z drahých kovů.

Když byla roku 1960 zahájena stavba Asuánské přehrady, vyhlásilo UNESCO „záplavovou pohotovost nejvyššího stupně“ a nechalo část tamního kulturního bohatství vyexpedovat do vyšších sfér a část přesunula mimo území Egypta. Kromě Holandska, Itálie a USA si tehdy „svůj kus koláče uzoblo“ také Španělsko. Chrám Debod je ovšem označován za dar egyptského prezidenta Gamala Abdela Nassera, který takto chtěl v roce 1968 poděkovat za španělskou – zejména finanční - účast na záchraně núbijské lokality Abú Simbel. A tak se stal egyptský chrám neodmyslitelnou součástí madridského parku Parque del Oeste, nacházejícího se poměrně nedaleko od náměstí Plaza de España i Královského paláce. Je přitom zajímavé, že chrámové „předbrány“ sem byly umístěny v jiném pořadí, než v jakém byly původně postaveny. A je také pravdou, že během rozebírání chrámu a jeho následné přepravy bylo i pár stavebních kamenů kamsi zašantročeno.

Říká se, že chrám Debod je nejkrásnější v paprscích zapadajícího slunce. Za návštěvu však stojí kdykoliv, i když prý jeho interiér není zdaleka tak dobře zachován, jako u některých chrámů v Egyptě. Kdo však na sever Afriky putovat nechce (a bude nás takových stále více a více) má zde skutečně mimořádnou příležitost. Velkým překvapením je pak vstup zdarma; uvnitř se totiž nachází nejen kustodi, ale i poměrně dost informací o Egyptě, jeho mytologii i společnosti, a nechybí ani vysvětlení některých hieroglyfů. Na vrcholu chrámu se navíc údajně nachází zajímavý model celé núbijské archeologické lokality, ze které chrám Debod pochází. Fotografovat se může vše a tak jediným omezením zůstává hlídaný počet návštěvníků, kterých může být uvnitř max. padesát. Žádné velké fronty zde však většinou nebývají.

Pro většinu zájemců o návštěvu této pozoruhodné památky bude jistě důležitá otevírací doba a způsob Dopravy. Otevírací doba se liší podle ročního období. Od 1. dubna do 30. září je otevřeno denně (v pondělí až pátek od 10:00 do 14:00 hod. a od 18:00 do 20:00 hod. a v soboty, neděle a svátky od 9:30 do 20:00 hod.). Od 1. října do 31. března už jsou jistá omezení, protože v pondělí a ve svátcích (1 a 6. ledna, 1. května, 24., 25. a 31. prosince) zde mají zavřeno (jinak od úterý do pátku se otevírá od 10:00 do 14:00 hod. a od 16:00 do 18:00 hod. a o víkendech od 9:30 do 20:00). Poslední návštěva je možná 15 minut před zavřením. Jako adresa Západního parku se uvádí ulice Paseo de Moret a zajíždí sem nejen autobusové linky č. 25, 33, 39, 46, 74, 75 a 148, ale na nedaleké Španělské náměstí také metro na trase 3 a 10.

Na závěr už jen informační „pelmel pro zvědavce a fajnšmekry“.

Celkem rozřezaný chrám přivezlo do Madridu 90 kamionů a jejich náklad tvořilo 1.356 kamenných bloků. Je smutné, že největší dějinné nebezpečí pro stavbu, která přežila 22 století, představují vandalové, znečištěné ovzduší a voda ve všech podobách. Proto se dokonce uvažuje o tom, že by se chrám přestěhoval do klimaticky i lidsky vhodnější lokality. V této souvislosti se nejčastěji hovoří o městech Almería a Elche. Název Debod připomíná malé městečko na břehu řeky Nilu, které leželo v těsné blízkosti (jižně od ní) velké svatyně bohyně Isis. Malý chrám Debod pak byl její součástí. Později byl Debod zasvěcen i dalším bohům, přičemž nejčastěji padají jména Uris (Osiris) a Mahes (Maahes). Velká část vnitřní nástěnné výzdoby vznikla až za římských císařů Augusta a Tiberia. Poprvé chrám popsal v roce 1813 švýcarský cestovatel Johann Ludwig Burckhardt a v průběhu 19. století pak i další průzkumníci a egyptologové, kteří se zde najednou vyrojili. Tehdy byl malý chrám ve velmi dobrém stavu. Kromě hlavní svatyně se v chrámu nachází ještě sedm kójí“, ale jen ta středová je zdobené reliéfy, podle kterých se předpokládá, že je to svatyně bohyně Isis. Již po dokončení první, tzv. „nízké“, Asuánské přehrady v roce 1907 býval chrám devět měsíců v roce pod vodou, což způsobilo ztrátu polychromie a poškodilo také některé reliéfy (pískovec prostě moc nevydrží). Své způsobilo také zemětřesení z roku 1868.

Chrám Debod byl rozebrán – snad Poláky - již v letech 1960 a 1961 a až do dubna roku 1970 byly jeho kamenné kvádry „uskladněny“ na ostrově Elephantine, ležícím nedaleko Asuánu. Ty následně putovaly do Alexandrie, a poté lodí do španělské Valencie. Závěr cesty tvořily již zmíněné kamiony a Madrid. Zde byl chrám podle číselného označení (asi stovka kamenných bloků svou číselnou kartičku cestou ztratila) znovu sestaven, přičemž chybějící kusy nahradily nové, vytesané z kamene, těženého u Salamancy. Ihned byla do interiéru instalována klimatizace a před chrám mělká vodní plocha. Pak najednou přišly záležitosti jako letní filmové festivaly, divadelní představení a vandalové a stav chrámu se začal rychle zhoršovat. Proto byl celý objekt rekonstruován a znovu zastřešen. Teprve v letech 2007 a 2008 se Debod dočkal zařazení mezi nejvýznamnější Kulturní památky Španělska. Stalo se tak hlavně proto, aby byla chrámu věnována patřičná péče. Na zdech chrámu se nachází více než dvě stě graffiti, prokazujících, že kromě různých „průzkumníků“ z Anglie, Itálie a Francie, kteří do chrámu vstoupili v 19. století, zde kdysi byli také kočovní barbaři, křesťanští kněží nebo poustevníci i uctívači koránu. Mezi graffiti najdeme také např. zobrazení karavan s velbloudy a veslic nebo nápisy řecké, koptské i arabské. Několik kamenných bloků na terase chrámu zde tvoří malé zajímavé lapidárium čí muzeum. Vyniká zejména monumentální překlad zv. Apedemak nebo některé fragmenty sloupů.