Malčina - nejblátivější jeskyně Moravského krasu.

       Velice zajímavou jeskyní v ochozské části Moravském krasu je i Malčina nebo také Málčina jeskyně. V celém krasu je obrovská spousta zajímavých jeskyní, některé menší, některé větší. Některé jsou skutečnými bludišti a jiné jsou vcelku přehledné. Do velmi malé skupiny se dá chodit jako do oficiálních veřejnosti přístupných, což jsou ty nejznámější. Bohužel jen málokdy dokáží plně uspokojit určitou míru po skutečném poznání. V těch nejznámějších, kam míří davy, se o žádný extrémně velký zážitek jednat nemůže. Každý má pocit, jako by ho někdo zezadu neviditelně tlačil dál, hlavně ať se nezastavuje a nepřekáží ostatním, kteří spěchají někam, aniž by vlastně věděli kam přesně. To jsou zážitky z těch nejslavnějších. Máte možnost si udělat fotku, ale díky tomuto davovému šílenství ji neuděláte, protože skupina vám na to nedá ani těch pár sekund. No co, zkrátka a jednoduše, návštěva těchto jeskyní stačí jen jednou a vůbec nic vás nenutí tam jít znovu. Po pár návštěvách vám budou splývat v jedno. Najdou se výjimky potvrzující pravidlo, ale suma sumárum je to na jedno brdo. Dobrodružnější a „poznáníchtivé“ povahy toto neosloví. Pro ně naštěstí v Moravském krasu (o akcích v Českém krasu moc nevím a budu velice rád, pokud mi zde někdo napíše třeba inspiraci i tam) existují akce pro veřejnost sice vcelku vzácné, ale velké díky za ně. O některých jsem se zde již zmínil. Jsou také příležitostí seznámit se se skutečnými jeskyňáři, kteří netouží až tak po slávě, ale po něčem novém, neznámém co i jim „otevře pusu údivem“.

      Práci, která se mnohdy podobá marnosti nad marnost, ale někdy je korunována něčím novým a nečekaným. Oplývají vlastnostmi dobrodruhů, které je nakonec dovedli k oficiálnější činnosti než někde objevovat něco sólo, na vlastní pěst. Postupem času pochopili, že dobrodružství je super, ale jen do té doby než půjde do tuhého. Po několika „sólo akcích“, kdy návrat na povrch byl „na vlásku“ pochopí i nejsilnější dobrodruh, že do jeskyní je lepší nechodit sám. Dokonce pochopí, že i míra „dobrodružství“, když dolů poleze s někým, kdo to zde zná jako vlastní boty, nebude o nic menší, než kdyby sem lezl sám na vlastní triko. V naprosté většině jeskyní jsou už dnes mříže nebo vrata a tak se tam sólo stejně nedostane. Zato při těchto výjimečných akcích se přiblíží mnohem více jeskyňářské realitě než v „iluzí vyumělkovaných“ jeskyní „přístupných“. K těmto lze pro „začátečníky dobrodruhy“ :-) doporučit skutečně nenáročnou prohlídku jeskyně Ochozské a pak již si každý může náročnost stupňovat sám podle sebe.

      Zajímavými jeskyněmi, které lze za ojedinělých příležitostí navštívit, je třeba „Králova jeskyně“ na Květnici u Tišnova, „Spodní patra Sloupských jeskyní“, Rudické propadání a nebo třeba jeskyně „ZUB“ - „Závrt u borovice“, jeskyně u Holštějna, atd., atd. A nepochybně existují i další o kterých ještě nevím. Zde jsou některé inspirace o kterých jsem se již pokusil něco málo napsat:

https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-cast-prvni/detail

https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-dil-druhy-maly-pohled-do-historie-a-popis-jeskyne/detail

https://www.turistika.cz/mista/rudicke-propadani-mala-velka-jeskynarska-maturita-dokonceni/detail

https://www.turistika.cz/mista/ochozska-jeskyne--1/detail

https://www.turistika.cz/mista/prohlidka-zubu/detail

      K popisu dalších vyjmenovaných se snad s postupem času ještě dostanu. Pokud někoho neuspokojí tyto jeskyně, tak se může poohlédnout po dalších. Faktem je, že většina se nachází ve „zvláště chráněných územích“ tedy NPR, PR nebo PP a vstupovat do nich není, mírně řečeno, úplně košér. Tedy je dobré třeba vědět, kde se nachází, ale nepovolený vstup do nich může pro dotyčného znamenat zavolání správou CHKO „Na kobereček“ a věřte mi, že to není situace nijak příjemná. Rozumnější je se domluvit s jeskyňáři nebo se přímo jeskyňářem stát. Pak se člověku otevřou naprosto nevídané obzory. Dotyčný zjistí zda na jeskyně skutečně psychicky i fyzicky má a naopak i skupina si ověří kam je s dotyčným rozumné lézt a kam zatím ještě ne. Nicméně i pro „nejeskyňáře“ může být zajímavé, že se někde v krasu nachází jeskyně, která je pověstná především pro to, v jakém stavu ji případní návštěvníci opouštějí. Má se totiž jednat o jednu z nejblátivějších jeskyní v celém krasu. A pokud jsem měl tu příležitost být zde při jednom setkání jeskyňářů, tak se mi poštěstilo tuto situaci využít a do „Malčiny“ nahlédnout a neprovádět „sólo akci“ :-) . Na první pohled je skryta v terénu, schovává se zrakům kolemjdoucích za terénní vlnou. Chvíli se ji musí hledat. První pohled nejeskyňáře je úctyhodný, že se nikomu nechce ani moc přibližoval. Určitě první dojem říká - „Dej si pozor ať nezahučíš“. Člověk, který již více jeskyněmi prošel naopak může situaci vcelku podceňovat. O to víc, pokud se mu podaří vcelku elegantně vstupním otvorem sklouznout níž.

     Ovšem lano, které je uchyceno venku a je svedeno níž do vstupního dómu, zde asi bude mít nějakou funkci. To pochopí až při pokusu se protáhnout ven na zpáteční cestě… :-)))

      První co „objevitel“ uvidí je obrovská prostora jež je ve své spodní části vyplněna značně mocnou vrstvou bláta. Legendárního „MALČINSKÉHO BLÁTA“! Vstupovat zde v obyčejných botách nebo pohorách je zaručenou jistotou jak je zničit. I vyčištění gumáků v mnoha kýblech vody, než se s nimi vůbec dá nějak pracovat a pustit se k „jemnějšímu“ čištění může dotyčného adepta jeskyňařiny vážně přesvědčovat, jestli se něčemu takovému chce věnovat a také může být vážným důvodem k rozvodu nebo rozchodu, pokud se nejedná o velevzácný případ, kdy žije s jeskyňářkou. Zvládnout totiž někoho, kdo ve vaku přinese něco, co se více podobá hroudě bahna v rezavě – hnědé barvě „terra rosa“ (není to úplně přesné, barva by musela být ještě sytější, jako by se trochu smíchala se zemí v okolí „Venušiny sopky“ u Bruntálu) než tomu jak věci vypadaly nové, vyžaduje značný NADHLED. Pokud je to poprvé, tak ještě nemusí tušit ani to, že je to „bahníčko“, které se velice dobře dostává úplně všude (za nehty, mezi prsty, atd…) a má klasický jílovitý charakter. Nelze odolat a tak i já se pokouším některými místy tohoto blátíčka projít. Projít celou „hladinu“ se nepodaří, protože bahno drží gumáky tak dobře, že je problém vůbec udělat další krok. Čím déle člověk stojí na místě, tím pevněji holínky v malčinském blátě drží. Inu jeskyně potvrdila svou pověst a značně překonala veškeré představy. Dál se dá z „jezírka“ dostat doleva vedoucí chodbou do sušších míst a pokud budete trpěliví, tak i k pověstné “Hlavni děla“. Ovšem v jednom místě je nutné si do lepkavých míst (sice už ne tak moc blátivých, ale i tak pořádně lepkavých) lehnout a plazit se. To se nemusí vždy dařit.

     Aby se člověk dostal k nejpopulárnějšímu místu jeskyně, tak je vhodnější se blátivému jezírku zcela vyhnout a ke „Hlavni děla“ jít přímo. Vcelku brzy se dostaneme poměrně suchou nohou na místo. Taktéž zde uvidíme krásnější sintrové útvary než v „blátivější části“

      A nyní k návratu. K výstupnímu otvoru se dostávám lehce a předpokládám, že stejně lehce vylezu i ven…

      A hle… Nějak se nedaří. Chodba nějak nečekaně těchto posledních pár metrů prudčeji stoupá. Navíc za zády mám jakýsi výstupek, strop, či co a musím se trochu „zalomit“. Není nic, čeho bych se mohl nohami zapřít a pomoci si tak k výstupu. Teprve teď začínám chápat význam ponechaného lana. A tak se ho tedy i skutečně CHÁPU a poměrně velkou silou v rukách se vytahuji nahoru, pak zaberu za nějaký kořen a už jsem v bezpečí nahoře. Převleču se do čistějšího oblečení, ale „malčinské bláto“ mi stále zůstává na rukou jako památka na toto nezapomenutelné dobrodružství. Bláta je na oblečení, gumácích i jeskyňářské přilbě tolik, že vše strkám do vodotěsného vaku.

      Váha vaku je cestou k zastávce autobusu hodně cítit a jsem již vcelku unavený. Cesta tam je pochopitelně (jako vždy) také blátivá. Ruce se mi daří jakžtakž umýt až u Vývěru Říčky I. Asi půl hodiny čekám na autobus, který má zhruba dvacet minut zpoždění (což je u autobusu nečekané – ale když vidím jak je plný, tak to řidiči asi ani nikdo nemůže vyčítat. Jsem rád, že se dovnitř vlezu a vleze se sem dokonce i jakýsi dětský tábor, který si dal nevšední výpravu do jeskyně „Pekárna“. Je vidět, že děcka jsou nadšená a stále si mají co říct. To je podstatné… :-) Já jsem možná ještě více nadšený, ale nejradši bych už byl ve vlaku, kde bude přece jen trochu více místa a budu si moci sednout. Zasloužená únava na mě začíná víc než doléhat...

      A poznámka pro znalce místa a místní, tak v knížce nebo spíš sešitu [1] je i fotka, že jezírko není pokryto blátem, ale je zde skutečně i vyšší hladina vody.

 

DOPORUČENÁ A POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE:

[1] Ponorná Říčka a její přítoky – Jan Himmel

[2] https://www.youtube.com/watch?v=kJwmZf0qzTs

[3] https://www.youtube.com/watch?v=EdqHaiLqAIc

[4] http://mapygarmin.wz.cz/vylet_malcina.php

[5] https://www.speleozahady.cz/malcina.html

[6] https://www.turistika.cz/mista/malcina-jeskyne-pokorena-5-ti-letym-chlapem-d/detail

[7] https://gyaneshwarpuri.cz/clanky/malcina.html

[8] https://journals.muni.cz/gvms/article/download/5094/4266

[9] https://alena.ilcik.cz/1512-pekarna.php

[10] https://old.ochranaprirody.cz/lokality/?idlokality=1442&hidemenu=1