Mařenice

Roztroušená obec v širokém údolí potoka Svitavky vznikla ve 14. století při cestě do Žitavy. Poprvé je uváděna v roce 1372 jako Marzenic. Ves byla zřejmě pojmenována podle zasvěcení nedávno opraveného kostela sv. Maří Magdalény, stojícího na návrší uprostřed obce. Na místě staršího ho dala postavit vévodkyně Františka Toskánská v letech 1699 - 1714; výstavbu barokního dvouvěžového chrámu vedl stavitel italského původu Octavio Broggio z Litoměřic. Na východní straně ke kostelu přiléhá ambit s kaplí, v ambitu jsou barokní náhrobníky z let kolem roku 1600, dále z let 1648 a 1758. Později byl kostel pseudobarokně upraven. Na silničním mostu přes Svitavku je barokní sousoší z let 1831 - 33 (Ukřižovaný, sv. Václav, a Sv. Jan Nepomucký, první dvě od Josefa Maxe mladšího), opravené roku 1896. Na zalesněném návrší na jižním okraji obce je Kalvárie, přístupná po cestě s kamennými schody. Z původně barokní kaple z roku 1681, přestavěné v roce 1750 je dnes už jen zřícenina. Na vrcholku kopce nad kaplí je torzo kříže a zašlé, do pískovce vytesané reliéfy od místních lidových umělců. V okolí Mařenic jsou tři památné stromy: u silnice do Heřmanic roste asi 18 m vysoká borovice lesní, na návrší jižně od obce je 17 m vysoký javor mléč a na kraji lesa u cesty na Jezevčí vrch stojí 25 m vysoký buk lesní, který byl v minulosti zasažen bleskem a je napaden hnilobou. Stáří všech tří stromů se odhaduje na 200 let.