Město Rumburk

Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město

Fotografie (11) • Foto: Bubinga

Město je přirozeným centrem nejsevernějšího výběžku české země. Okolo Rumburku je zajímavě členitá krajina, která má převažující ráz pahorkatiny. Průměrná nadmořská výška se pohybuje mezi 300 až 400 metry. Čeština se zde s němčinou prolínají. Někdo nazve nedalekou rozhlednu Dymník, jiný Rauchberg. Znalost některých původních místních názvů při putování tímto krajem přijde vhod.

Jedním z nejnavštěvovanějších míst v blízkém okolí města je již zmíněný čedičový vrch Dymník (515 m.n.m.) s výletní restaurací, vyhlídkovou věží a zajímavým kamenným útvarem. Dalším kopečkem, kam také zavítá dost lidí, je Strážný vrch s Kaplí sv. Jana Křtitele.

Prvá zmínka o existenci Rumburka pochází z roku1298, kdy byl tržní osadou. Z následujícího století (rok 1377) je již doložen statut středověkého města. O historii se lze dočíst v odborných knihách nebo na internetu. Snad jenom zmínka o události, která je pro většinu lidí známá ze školních lavic.

21. května 1918 ve městě vypukla Rumburská vzpoura, která se stala největším protestem na území Českých zemí proti 1. světové válce a současně se jednalo o jednu ze tří největších vzpour v rámci Rakousko-Uherské monarchie.

Foto: Bubinga

V době nedávné byl Rumburk proslulý především textilní výrobou, dnes je to tady se zaměstnaností o něco horší. V současnosti má Rumburk, kterým protéká říčka Mandava, okolo 11 tisíc obyvatel.

Centrum města tvoří Lužické náměstí a přilehlá pěší zóna. Náměstí, po své rekonstrukci z roku 2002, se stalo reprezentativním centrem města. Ze tří stran je tvořeno domy z 19. století s podloubími a malými obchody. Čtvrtou stranu náměstí tvoří „chlouba“ socialistické architektury, Hotel Lužan. Uprostřed Lužického náměstí stojí sloup Nejsvětější Trojice z roku 1681, který byl postaven jako poděkování těch, co přežili velkou morovou ránu, která v té době postihla nejenom Rumburk. Sochy světců jsou z pozdější doby, patrně z let 1725 - 1775.

Foto: Bubinga

Stranou hlučného náměstí stojí kostel sv. Bartoloměje. První zmínka o něm z listinných pramenů pochází z roku 1363. Původní stavba byla sice zničena v 15. století, ale roku 1546 byl kostel po opravě znovu vysvěcen. V 17. a 18. století několikrát vyhořel, ale naštěstí byl znovu opraven v roce 1746. Na východní straně lze spatřit zajímavost, několik náhrobků z původního prvního rumburského hřbitova.

Patrně nejznámější sakrální stavbou je Kostel sv. Vavřince a zajímavý rozsáhlý komplex kláštera s Loretánskou kaplí Panny Marie, který je po celý rok cílem mnoha poutníků z Česka i ze zahraničí. Předmětem jejich úcty je kromě loretánské kaple také milostná socha Černé Matky Boží Loretánské, věrné kopie italského originálu.

Foto: Bubinga

Další kostel ve městě se jmenuje Kostel sv. Jana Nepomuckého a nachází se na Krásnolipské ulici. O jeho výstavbu se zasloužil rumburský felčar Anton Florian Schossig za vydatné pomoci různých dárců jako poděkování sv. Janovi Nepomuckému za šťastné překročení Rýna a návrat z války o rakouské dědictví. Realizaci kostela byla v letech 1775-1778 svěřena Josefu Hoffmannovi z významné stavitelské rodiny Hoffmannů z Lipové. Za vlády Josefa II. bylo rozhodnuto o jeho odsvěcení a v dražbě byl roku 1787 prodán Antonu Weberovi, od kterého získal objekt o tři roky později Anton Salomon. Ten k němu přistavěl obytnou budovu a kostelík byl využit jako špýchar na obilí. Roku 1860 krásnolipský továrník a známý mecenáš Carl Dittrich koupil kostelík, opravil jej a s přilehlým pozemkem věnoval evangelické obci. V srpnu 2003 postihl kostel ničivý požár, ale naštěstí se o dva roky později dočkal celkové opravy. Dnes je kostel kulturní památkou, kterou spravuje Farní sbor Českobratrské církve evangelické. V přístavku kostela, Domečku Na Kopečku, funguje (patrně pouze ve středu večer) čajovna a kavárna a prostor je využíván jako místo setkávání pro místní komunitu.

Zajímavý barokní kamenný most přes říčku Mandavu pochází z dob, kdy tudy vedla obchodní cesta z českého vnitrozemí přes Rumburk do Lužice. Prapůvodně zde byl určitě brod, posléze je doložena existence dřevěného mostu a v polovině 18. století byl postaven kamenný most o třech polích. Pilíř mezi středním a severním obloukem nese sochy svatých Jana Nepomuckého a Šebestiána, datované do roku 1759. Možná díky těmto svatým zde stojí most dodnes, jelikož již v 19. století začal sloužit silniční dopravě a téměř celá devadesátá léta 20. století tudy popojížděl jeden kamion za druhým. Po dokončení silničního obchvatu města byl most uzavřen a důkladně opraven. V rámci rekonstrukce byla z Mandavy vylovena, opravena a nově nainstalována socha sv. Jana Nepomuckého, kterou tam shodili po II. světové válce.