Míčov (Míčov-Sušice)

Jako to je u jiných obcí, tak i u této bude nejlépe ohledně původu jejího názvu otevřít knihu prof. Antonína Profouse "Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. III. díl. M-Ř", v níž se dočteme následující vysvětlení:

"Míčov (v Míčově, do Míčova), ves v Železných horách 14 1/2 km vých. od Čáslavě: 1349 in decan. Chrudimensi: Miczow, CMor. VII, 677; 1350 Hermanstat, Mitkaw (Mytow), Hostalowicz, t. VIII, 26 z or. v A. rajhrad. (Sedl. z A. litomyšl.); 1404 pleb. eccl. in Miczow Luthomysl. dioc., LC. VI, 127; 1543 (1539) prodal hrad Lichtmburgk - ves Skoranow, ves Micžiow - ves Zbyslawecz, DZ. 42 L 12; 1564 hrad Lichtuomburkh - ves Micziow, ves Skoranow, DZ. 58 N 19; 1654 Micžow (pan. Lichtenburk), BR. 8/392.

Jm. Míčov = Míčův, t. dvůr. Os. j,. Míča je mazlivý tvar z os. jm. Michal (v. Bart. Dial. sl. mor. 199). Naše MJ. bylo mylně spojeno s app. míč ʻBallʼ < stč. mieč a proto je první jeho slabika dlouhá."

Jak již bylo výše zmíněno, tak zdejší kostel sv. Matouše je v roce 1349 uváděn mezi farními kostely chrudimského dekanátu. Toto je první doložitelná zmínka o existenci této vsi. Později náležela k lichtenburskému panství, o čemž máme důkaz např. z roku 1539, kdy Jan starší Trčka z Lípy prodal hrad Lichnice s městečky Podhradím a Ronov a s dalšími vesnicemi i majetky Janu mladšímu Trčkovi z Lípy a na Opočně. Spolu s tímto zbožím byla ves později přikoupena k ronovskému panství, v jehož rámci zůstala až do zrušení poddanství a zavedení prozatímního zřízení obecního. V roce 1628 zanikla zdejší fara. V letech 1773-1774 ves neúspěšně žádala o ustanovení kantora. Roku 1782 byla v Míčově zřízena lokálie. V roce 1796 došlo ke zřízení tzv. lokální školy o 1 třídě, jejímž prvním řádným učitelem byl Jiří Rodr. Zároveň bylo jednáno o stavbě vlastní školní budovy. Roku 1799 nařídilo zemské gubernium, aby byl předložen rozpočet a plán na ni. Ronovský vrchnostenský úřad ho předložil až v roce 1811. V letech 1812-1814 byla postavena škola. Roku 1843 měla ves 29 domů a 251 obyvatel.

V roce 1849 se Míčov stal samostatnou politickou obcí. Roku 1857 byla míčovská lokálie přeměněna ve faru. V letech 1860-1862 byla postavena nová školní budova, jejíž rozpočet činil podle spočítaného plánu do ofertního řízení 8 850 zlatých a 77 krejcarů. Ta stará byla prodána 5. listopadu 1862. 1. ledna 1874 došlo ke zřízení 2. třídy na zdejší škole. 28. února 1878 shořela stodola rolníka Marka, kterou zapálil předchozí vlastník stavení František Vašíček, jenž o něj přišel kvůli svému alkoholismu. Potrestán byl 15 lety těžkého žaláře. 22. ledna 1882 spadla služka Kateřina Moravcová s 3,5 letou dcerou učitele Františka Horáka do studně domkáře Vašíčka. Sama se zachránila, ale její pokus o záchranu dítěte se jí nepodařil. V roce 1884 se v obci vyskytla epidemie neštovic. 4. května 1890 byl slavnostně vysvěcen místní hřbitov. 14. a 15. května 1910 způsobil vydatný déšť s kroupami bleskovou povodeň, která vážně poničila zejména hráze místních rybníků. V té době působila v obci lidová knihovna spolku divadelních ochotníků, která měla celkem 80 svazků. O 2 roky později se každé 3 měsíce objevila v obci 1 ze 7 kočovných knihovniček po 25 svazcích, které založil poslanec Ferdinand Jirásek na svém volebním okrese čáslavsko-chrudimském. Z front 1. světové války se nevrátilo 15 místních mužů (Václav Bureš, Karel Čížek, František Dlouhý, Josef Dlouhý, Stanislav Dobrý, Rudolf Hlušička, Jan Kopecký, Josef Kopecký, Václav Krištof, František Kubelka, František Macháček, Václav Macháček, Karel Rulík, Josef Šindelář, František Vačišek).

Roku 1925 vznikl spolek divadelních ochotníků. Následně bylo zřízeno i loutkové divadlo. 25. dubna-3. května 1926 byla konána v obci sv. misie. Za německé okupace nosila obec pojmenování Mitschow. Tehdy tu působili titi podnikatelé: hostinští Jan Hlaváček, František Kopecký (Zbyslavec), Josef Petržilk (Jetonice); filiálka Nákupního družstva pro Kraskov a okolí; obuvník Antonín Vašíček a obchodník smíšeným zbožím a trafikant Jan Hlaváček. 10. listopadu 1942 byl ustaven SDH, jehož prvním starostou byl řídící učitel Jaroslav Klepač. Téhož roku vznikla TJ Tatran. V roce 1947 došlo k elektrifikaci obce. V letech 1955-1957 došlo k výstavbě hasičské zbrojnice, jež byla slavnostně předána k užívání 19. ledna 1957. 16. března 1960 se stal Míčov součástí obce Míčov-Sušice. Roku 1967 byla v obci zřízena výrobna žebříků. V roce 1972 byla zrušena zdejší škola a dokončena výstavba vodovodu. Roku 1978 byla nově ustavena TJ. V roce 1985 byla dokončena adaptace prodejny smíšeného zboží. Roku 2009 došlo ke kompletní rekonstrukci hasičské zbrojnice. O rok později byla obnovena místní knihovna. V roce 2017 bylo vybudováno dětské hřiště. V letech 2017-2018 prošel rekonstrukcí místní hostinec. Roku 2019 byla opravena autobusová čekárna. 14. června 2020 způsobily přívalové srážky přelití zdejšího rybníka a zatopení části obce. V témže roce byl posílen vodovod. 13. května 2022 obdržela sloučená obec své obecní symboly (viz https://rekos.psp.cz/detail-symbolu/id/3435). Roku 2023 došlo k rekonstrukci zdejší prodejny smíšeného zboží. 15. října 2023 byla zrušena zdejší jednotka SDH.

Nejvýznamnějšími místními pamětihodnostmi jsou: kostel sv. Matouše, který zde existoval již ve 14. století a v letech 1880-1884 byl přestavěn do dnešní podoby; barokní fara z konce 18. století a litinový kříž u kostela, jenž byl slavnostně posvěcen 25. června 1876. Nejznámějšími zdejšími rodáky jsou: vinařský řídící učitel Josef Gottwald (5. března 1841 Míčov - 15. února 1887 Vinaře); učitel, vlastivědný pracovník a spisovatel Ladislav Horák (* 20. července 1874 Míčov - 26. července 1966 Praha) a nadporučík veterinární služby čs. armády Dobroslav Horák (* 1876 Míčov), ale z této vsi rovněž pocházela koncem 19. století po celém kraji vyhlášená prostitutka a zlodějka Mathilda Vomáčková, která jen v roce 1889 strávila ve vězení 6 měsíců nepodmíněně za krádež zlatých hodinek s řetězem. Lesní hajný ve výslužbě Josef Horní z čp. 24 zase zemřel 24. dubna 1873 v úctyhodných 105 letech. V souvislosti s partyzánskou brigádou Mistra Jana Husa na sebe upozornil též hajný Jaroslav Brkoslav z čp. 24, jenž 31. prosince 1944 nahlásil na ronovské četnické stanici, že předchozího dne nalezl v lesním revíru u Zbyslavce opuštěný podzemní kryt padákových agentů. Na závěr ještě dodejme, že se tato ves stala vděčným tématem mnoha malířů, např. Jindřicha Pruchy (Chalupy v Míčově v Čechách) a dodnes je známá svým masopustním průvodem.