Miletínská bažantnice

Když se řekne Miletín, tak ho má každý spojený se spisovatelem Karlem Jaromírem Erbenem, případně se zdejším perníkářstvím, a to zejména v souvislosti s vyhlášenými Miletínskými modlitbičkami, ale za vidění stojí i další řada zdejších pamětihodností, ať již jde o gotický kostel Zvěstování Panny Marie ze 13. století, jenž byl rozšířen v letech 1607 a 1898, nebo o barokní zámek z let 1693-1701, který vznikl na místě vodního hradu, po požáru v roce 1609 byl obnoven a roku 1847 upraven v empírovém slohu. Chybou by však bylo opomenout okolní přírodu, protože ukrývá mnoho nezměrných krás a můžeme se z tohoto městečka vydat všemi světovými směry.

Jednou z takových přírodních krás je Miletínská bažantnice, dříve zvaná pouze jako Bažantnice, ale kvůli jejímu odlišení od ostatních lokalit s podobným pojmenováním získala svůj současný název. Nalezneme ji na západ od Miletína na cestě k Červené Třemešné a de facto se rozkládá v místech bývalé panské bažantnice, u jejíchž počátků měli stát již místní řeholníci Řádu německých rytířů, kteří v roce 1410 prodali Miletín Benešovi z Choustníka za 800 kop českých grošů, ale svá nejlepší léta prožila zejména od 18. do 19. století. Spolu s Úlibickou, Kovačskou a Vřešťovskou bažantnicí náleží k několika místům, kde se mezi Jičínem a Jaroměří zachovaly původní dubové a dubohabrové lesy s druhově bohatým podrostem s řadou vzácných rostlin a zejména též s množstvím různého drobného ptactva, ale nesmíme opomenout i ty živočichy, jejichž biotop je nějak navázaný na vodu. Tato místa prostě nezaujmou pouze v letním a podzimním období, ale na své si člověk přijde kdykoliv, pokud má rád přírodu a její zákoutí.

Nejde jen o již zmíněnou smíšenou doubravu se vzácnou flórou, ale rovněž o mokřadní louky s osamocenými stromy a olšiny v okolí zdejších rybníků Povolír a Bubnovka a potoka Bubnovky, jež se vlévá u Polště do Bystřice. Při polní cestě do Jahodné rostly donedávna navíc tzv. Žižkovy duby, 2 duby letní o obvodu 530 cm, vyhlášené Okresním národním výborem Jičín 26. června 1980 jako chráněný přírodní výtvor a při vichřici 23. července 2009 byly zcela zničeny, neboť přišly o své koruny (viz https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=8326). Klidně by se tato krajina dala zařadit mezi poslední přírodní ráje Čech, Moravy a Slezska. Není tedy divu, že byla prohlášena státní přírodní rezervací, a to výnosem ministerstva školství a kultury č. 78.368/54 ze 4. července 1954, resp. 14. ledna 1956. Tehdy činila rozloha tohoto, mezi poli a kulturními loukami umístěného chráněného území 75,4282 ha. Dominantním prvkem byl biotop mokrých luk s typickou květenou, k nimž se v severní části řadila stará dubina, ve středu smíšená dubová jasenina se vzácnou květenou a v jižní části rybník s bažinatými břehy, přilehlými mokřady a slatiništi.

Meliorační práce v celém okolí na přelomu 60. a 70. let 20. století se však nepříznivě projevily na stavu této lokality. Příkladem budiž výskyt v severní části dosud hojné rosnatky okrouhlolisté, jenž se stal následně pouze ojedinělým. Později odtud začal mizet i jižně se vyskytující úpolín evropský a nepříznivé zásahy postihly také rybníky Bubnovku v 80. letech 20. století a Povolír v roce 2002, jelikož jejich odbahnění změnilo zdejší litorál (pro neznalé se jedná o příbřežní prosvětlené pásmo těchto vodních ploch; viz https://elearning.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=L007). Přesto zůstala tato místa bohatá na různou vzácnější květenu, např. úpolín nejvyšší, kuklík potoční a prstnatec májový, ale ještě významnější byla z ornitologického hlediska, zejména v okolí již jmenovaných rybníků Povolíru, Bubnovky a několika menších na místě dřívějšího Nového rybníku, kde můžeme nejen v rákosinách narazit na moudivláčka lužního, rákosníka velkého, motáka pochopa, krahujce obecného a ohroženého bukače velkého.

Počátkem 90. let 20. století se začalo jednat o úpravách jejích hranic, aby byly vyloučeny některé méně hodnotné úseky zemědělské půdy a naopak zahrnuty hodnotné vlhké louky se vstavači, úpolíny a další květenou, jejíž výskyt byl intenzivní zemědělskou výrobou ohrožen. Chráněné území pak mělo být navíc doplněno ochranným pásmem. Nařízením Okresního úřadu Jičín č. 4/1998 z 29. července 1998 vznikla přírodní rezervace Miletínská bažantnice o rozloze 63,6368 ha, a to s účinností od 1. září 1998. Tehdy byla rozšířena o jižněji položená místa kolem rybníka Bubnovky. K jejímu přehlášení došlo nařízením Okresního úřadu Jičín č. 1/1999 ze 4. ledna 1999, kód 243, strana 118 (s účinností od 1. února téhož roku). Větší známosti této lokality přispělo také zřízení turistické Cesty Karla Jaromíra Erbena, jež vede mj. těmito místy. Není to nic divného, protože v dětství a mládí tohoto spisovatele hrála velmi významnou roli. Více o současnosti tohoto místa lze najít na tomto odkazu: https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/zchru/index.php?SHOW_ONE=1&ID=243.