Miletín – historie, památky a pivovar

Už třetí den směřujeme na sever – do Broumova. Přes rozhledny, pivovary a další zajímavosti. Na trase máme Miletín, kde je pivovar (je nám jasné, že po ránu bude ještě zavřeno), kde je kostel ze 13. století a kde pečou Hořické trubičky. To je dost důvodů, abychom se tam zastavili. A to jsme netušili, jaké zajímavosti se ještě dozvíme.

Město Miletín leží na říčce Bystřici v Královéhradeckém kraji zhruba 6,5 km na jihovýchod od Hořic.

První písemná zmínka je v životopise sv. Otty, biskupa bamberského, který tudy r. 1124 projížděl a zastavil se na zdejším hradišti. Byl to vodní hrad uprostřed lesů v údolí nad Bystřicí, který vlastnili čeští vévodové.

Ze 13. století je v centru města gotický kostel Zvěstování P. Marie, který je jedním z nejstarších kostelů. R. 1607 byl rozšířen, v letech 1662 a 1766 byla nutná oprava. V té době byla postaven i zeď okolo hřbitova, kam se pohřbívalo až do r. 1882. Na severní straně byla postavena kostnice. Po požáru r. 1846 byl kostel opraven v gotickém slohu a rozšířen. Nejstarší památkou je cínová křtitelnice z r. 1522, stojící na kamenném podstavci z r. 1608.

Samostatně stojící hranolová dvoupatrová zvonice byla pravděpodobně vstupní věží řádového domu německých rytířů, kteří v Miletíně působili v letech 1241 - 1423. Z té doby se zachovaly ještě středověké hluboké sklepy se studnou. Ta však je už zasypána. Zvonice byla za vlády Valdštejnů r. 1586 zvýšena na tři patra. Svědčí o tom uvedený letopočet a znaky jejich rodů na východní straně věže. V 1. patře nad vchodem byly hodiny, ve druhém 4 zvony, ve třetím zděná pavlač a byt hlásného. Při opravě po požáru r. 1846, kdy byly i zvony roztaveny, byla věž o jedno patro snížena (r. 1864). Ani hodiny se na věž nevrátili. O zvony věž přišla během světových válek. Současné dva zvony jsou z r. 1997.

Během husitských válek Řád německých rytířů o Miletín přišel a majitelé se často střídali. Od r. 1560, kdy se Miletín stal městem, ho vlastnil Jiří z Valdštejna, který byl přísedícím u komorního soudu. Svým poddaným byl pravým otcem. Městečko zveleboval, staral se o pořádek v obci i o správu obecních záležitostí. Na náměstí nechal postavit kamennou jednopatrovou radnici s věžičkou a hned vedle tři masné krámy, kašnu a o kousek dál rybníček, aby byla blízko voda, kdyby hořelo. Nakonec stejně při velkém požáru r. 1846 masné krámy shořely. To se už od r. 1818 stavěla nová jednopatrová Radnice z cihel a kamene, v jejímž přízemí byla restaurace. Protože zisk z pronájmu prostor se využíval mimo jiné i na podporu zchudlých občanů – sousedů, byl pojmenován Sousedský dům. Při požáru r. 1846 vyhořel – zůstala jen kamenná klenutá místnost v přízemí, kde byl uložen městský archiv. Při opravě byla r. 1849 přistavěna věž se špičatou střechou a hodinami. Od r. 1908 sídlí Radnice v sousedním domě.

Za Jiřího z Valdštejna byla založena i první základní škola. Tato přízemní stavba ze dřeva a kamene stála u věže. Byla tam jedna třída a byt pro učitele. Školu vedl rod Žábů, ze kterého pocházela matka K. J. Erbena. To byl také důvod, proč chtěla mít ze syna učitele. R. 1872 byla škola rozšířena na tři třídy. Od r. 1879 se učilo v nových prostorách. Nyní je na místě staré školy socha sv. Jana Nepomuckého.

Na místě bývalého hradu byl v letech 1693 až 1701 postaven barokní zámek. Při velkém požáru r. 1846 shořel téměř celý – až na klenby v přízemí. Hned další rok byl opraven a dostavěn v empírovém slohu. R. 1881 byl v jeho okolí zřízen anglický park. Po r. 1948 zde byl domov pro děti rodičů, kteří pracovali v zahraničí, později školící středisko celní správy. Zámek i s pozemky byl vrácen potomkům posledních majitelů. Nyní je v zámku Muzeum českého amatérského divadla.

Nejvýznamnějším rodákem města je básník a sběratel národních pohádek a říkadel Karel Jaromír Erben (1811 - 1870). R. 1899 byla odhalena jeho pamětní deska na domě v ulici Barbory Linkové 142, který byl postaven na místě jeho vyhořelé rodné chaloupky. Při této příležitosti se konala velká sláva, které se zúčastnila řada významných osobností kulturního života, např. Jaroslav Vrchlický, Alois Jirásek, Karel Václav Rais, který pronesl hlavní proslov. Již od r. 1811 je zde Památník Karla Jaromíra Erbena s dobovým nábytkem, rodinnými památkami a akvarely k jeho baladám od R. Švajdlera. R. 1901 mu byl na náměstí, které nyní nese jeho jméno, odhalen 8 metrů vysoký pomník, kde jsou bronzové plakety s výjevy z jeho díla Kytice z pověstí národních (později vycházela již jen pod názvem Kytice), kde se opět sešla řada významných osobností a kde opět promluvil K. V. Rais.

Erbenovi se proslavili i jako perníkáři. Z tohoto rodu pocházel i perníkář Josef Erben (1802 – 1889), který již od r. 1820 vyráběl perník ve tvaru malé modlitební knížky, kterou s sebou věřící nosili. Knížečky byly vykrajovány z plátu medového perníku, který byl potřen náplní z rozdrobených zbytků perníku, pražených vlašských a lískových ořechů. Přiklopilo se to plátkem marcipánu, polilo cukrovou polevou, na kterou se položila polovina mandle - místo křížku na opravdových modlitebních knížkách. Tento perník se stal brzy oblíbeným pamlskem. Prvně veřejně ho prodával na tradiční miletínské pouti na konci dubna 1864. Na přelomu 19. a 20. století získal řadu ocenění na různých výstavách. R. 1894 na Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavě pro Východní Čechy v Hradci Králové získal dokonce zlatou medaili. R. 1913 mu byla udělena ochranná známka Erbenovy miletínské modlitbičky. Syn zakladatele výrobu rozšiřoval. R. 1949 byla firma znárodněna a výroba modlitbiček přerušena. R. 1991 získali potomci rodu Erbenů firmu zpátky, založili firmu Erben, s. r. o. a obnovili výrobu perníčků s původním názvem Erbenovy miletínské modlitbičky. Modlitbička měří přibližně 7 × 5 × 3 cm a váží zhruba 50 g.

R. 1902 začal vyrábět v Miletíně Miletínské modlitbičky i cukrář Josef Laušman. Ten po znárodnění cukráren pracoval ve firmě jako mistr. Také on po sametové revoluci obnovil výrobu modlitbiček - ve stejné době, snad o něco dřív než Erbenovi. Firmy se soudili ohledně názvu této dobroty. Protože však receptury jsou trochu odlišné, získali oba výrobci ochranou známku Erbenovy Miletínské modlitbičky a Miletínské modlitbičky. Oboje se nyní prodávají na náměstí nedaleko od sebe.

V západní části obce – za říčkou Bystřicí (dovede vás tam i naučná stezka K. J. Erbena) je velký objekt, kde se nyní vyrábí Hořické trubičky, další ze známých cukrovinek. Bohužel není přesně znám datum jejich první výroby. Takto vypadající pochoutka prý byla zachycena již r. 1630 na stole budoucího francouzského Krále Slunce Ludvíka XIV., ještě před dobou jeho panování. Legenda však praví, že zraněný osobní kuchař císaře Napoleona při svém návratu přes České země r. 1812 recept sdělil paní Líčkové jako odměnu za péči o svoji osobu. Údajně je vyráběl Napoleonovi, který trpěl žaludečními potížemi. Byly to tenké dietní oplatky z proseté pšeničné mouky jen s trochou mléka, žloutku, oleje, cukru a soli, které si Napoleon oblíbil. Nápad se sypáním a stáčením do trubiček vznikl prý až v Hořicích. Rodinnou recepturu zdokonalil cukrář Karel Kofránek, který se do rodiny přiženil. S pomocí Františka Křižíka vyrobil elektrický přístroj na výrobu oplatek, který prakticky známe dodnes - dvě pánve, které se proti sobě přiklápí, mezi které se nalilo těsto a vznikla tak oplatka. R. 1898 získali na tento přístroj patent. Trubičky ve městě vyrábělo mnoho dalších výrobců. Po r. 1949 bylo vše znárodněno, trubičky se vyráběly v n. p. Pardubický perník, později v n. p. Průmysl trvanlivého pečiva Praha. Hořičtí si trubičky mohli péct již jen pro vlastní potřebu.

Tradiční ruční výroba se do Hořic vrátila až po r. 1990 a r. 1999 zahájila výrobu firma Pravé hořické trubičky, s.r.o. se sídlem v Miletíně. Ta odkoupila obchodní podíly od stávajícího tradičního výrobce. Již během prvního roku se stala jedním z nejvýznamnějších výrobců této cukrovinky. Firma udělala úpravu receptu a začala vyrábět nové a zdravější produkty. I díky tomu získala chráněné zeměpisné označení „HOŘICKÉ TRUBIČKY“, o které v EU dlouhodobě usilovala. Tyto trubičky, které vyrábí s mnoha příchutěmi, jsem ochutnala a mohu potvrdit, že jsou vynikající. Vždycky jsem je měla ráda, ale tyhle se mi zdají jemnější, chutnější. Tam jsem se rozhodla, že už si budu kupovat jen tyto - https://www.horicketrubicky.cz/.

Kromě již dříve uvedeného se na náměstí K. J. Erbena nachází ještě socha sv. Jiří z r. 1892, která původně stála uprostřed městské kašny, která byla zrušena a rozebrána po vybudování vodovodu r. 1934. V jižní části náměsti je přes šest metrů vysoký pískovcový Mariánský sloup, který byl zhotoven r. 1735 v dílně Matyáše Brauna.

R. 1997 na náměstí 98 – v zadní části Sousedského domu svoji první várku piva uvařil minipivovar Miletín. Navázal tak na starou zdejší pivovarnickou tradici. Jedním z vlastníků tehdejšího pivovaru byl dokonce i slavný Albrecht z Valdštejna. R. 2008 pivovar získal ocenění Pivní Pečeť GP Tábor. Pivovar nyní vaří piva Pytlák a Chmelka, ale také speciál Battalion Slave, tmavé medové pivo Medula a ochucené pivo Jahodová kočka. Od května do září je možno posedět i na Pivovarské zahrádce, pro děti je zde pískoviště a skluzavka. My jsme zde byli dopoledne, kdy měla hospůdka ještě bohužel zavřeno.

My jsme zde delší pauzu na jídlo neplánovali. Restaurace Sousedský dvůr měla však otevřeno od 10 hodin. Najíst se nechá i v restauraci sousedního pivovaru, ten však otvírá později - v sobotu a v neděli ve 12 hodin, v týdnu ve 13 hodin. Ochutnali jsme zde však zdejší specialitu Erbenovy miletínské modlitbičky a samozřejmě také několik druhů hořických trubiček.

Město může být i turistickým centrem.

Po cyklostezce se dostanete např. po 7 km na jihozápad do Hořic, 9 km je to na západ do Lázní Bělohrad, zhruba stejně je to na sever pod kopec Zvičina, kde je restaurace s rozhlednou, 12 km je to na Hrad Pecka.

Křižují se zde i červená a modrá turistická trasa. Po zelené na sever dojdete na rozhlednu na Zvičině (7 km), nechá se udělat okruh do Lázní Bělohrad, kdy červená trasa je označena jako Cesta K. J. Erbena (20 km). Červeně značená Cesta K. J. Erbena pokračuje z Miletína ještě na druhou stranu až do Dvora Králového nad Labem (12 km).

Z Miletína na sever vede okružní Naučná stezka K. J. Erbena. Měří cca 5 km a je na ní 9 zastavení, kde se dozvíte řadu zajímavostí o městě i K. J. Erbenovi. Projdete městem, okolo místa, kde se básník narodil, okolo několika studánek (jen nevím, zda je voda z nich stále pitná), dojdete k bývalým lázním nebo na bývalé popraviště, poznáte, kde se pečou Hořické trubičky.
V okolí je i řada neznačených lesních cest, takže se tady nechá pobýt klidně i víc dnů.  A když bude horko, nechá se zajet se vykoupat do osady Dachovy, kde je hezké historické koupaliště.