Milíř u Huberta

Než se začalo pro zpracování železné rudy na samotný kov ve velkém využívat černé uhlí (a později zušlechtěné do formy koksu), muselo zpracovatelům kovu posloužit dřevo. Lépe řečeno výhřevnější forma dřevěného uhlí.

Dřevěné uhlí je vlastně zkarbonizovaná dřevní hmota. Za omezeného přístupu vzduchu probíhá v tzv. milířích proces, kdy jsou ze dřeva odstraněny vlastně těkavé a hůře hořící složky. Výsledkem je hmota, obsahující větší množství uhlíku, tedy prvku, který je základem hoření.

Předpokládá se, že dřevěné uhlí se používalo k tavbě železa již v době cca 3000–2000 let př. n.l. Kdy jsou známy nejstarší nálezy železných výrobků. Masivního rozšíření výroby železa přišlo zhruba kolem roku 1000 př. n.l. od kdy se datuje tzv. doba železná. V našich končinách se železo šířilo zhruba od r. 750 př.n.l.

Jak vypadala první výroba dřevěného uhlí se můžeme jen domnívat, vcelku brzy a na dlouhou dobu se rozšířila výroba v milířích. Na vyrovnané a drnu zbavené místo se zarazil středový kůl, na základ milíře se nerovnalo chvojí a středový kůl se obestavěl velkými poleny. Většinou ke středu se umísťovaly velké kusy, do krajů se rovnalo menší dřevo. Mezery se dorovnávaly úštěpky či třískami. Celá stavba se přikryla hlínou, nejlépe jílem, povrch i drnem, aby byla stavba co nejtěsnější. Milíř se zapaloval buď kanálkem v základu nebo po vytažení středového kůlu.

Po rozhoření se zapalovací otvor uzavřel. Po nějaké době (půl dne) se odstranila vrchní část, doplnilo dřevo a opět se vše zakrylo. Podle velikost se takový proces několikrát zopakoval, zhruba po dobu 3 dnů. Víceméně podle pachu poznal uhlíř kdy je hotovo. Musely se znovu důkladně utěsnit všechny průduchy, aby se hoření utlumilo.

Po vypálení se milíř rozebral a povětšinou různí dopravci dopravili uhlí k zákazníkům. Uhlíři většinou sídlili přímo u zdroje materiálu, tedy u lesů, kde trávili většinu svého času. Mimo dřevěného uhlí byl součástí výroby i dehet, který sloužil jako mazivo apod. Zajímavé je, že uhlíři byli většinou osvobození od daní, takže známá věta z jedné pohádky: „Uhlíři, máš zaplaceny daně?“ je nonsens.

Maketu jednoho milíře můžeme objevit v údolí Podolského potoka u chaty Hubert. Místo je asi 2,5 km proti proudu potoka od osady Žďárský Potok (případně obráceně od Skřítku po průběhu červené TZ.) Model je dílem lesní správy Lesů ČR v Janovicích. Janovičtí už dříve obnovili vodní klausu na Splavském potoce (nedaleko Rozcestí Žlutý potok, dál směrem k Alfrédce). Další klausa se nacházela na samotném Podolském potoce, který vlastně kolem Hubertky teče od prameniště pod Břidličnou horou.

Lze předpokládat, že v minulosti zde skutečně milíře stávaly. V nedaleké Staré vsi kdysi stávaly velké železárny (Anenská Huť). I název přilehlého Žďárského Potoka poukazuje na ohňovou činnost, žďáření bylo původní získávání zemědělské půdy vypalováním, ale i obecně volné plochy pro stavbu obydlí, získávání pastvin apod.

Dnes už se výroba dřevěného uhlí dělá průmyslově ve speciálních zařízeních a daleko v menším množství. Je při tom méně kouře i odpadu, ale nakonec většina skončí na nějaké grilovačce a párty.