Moravský Beroun a jeho památky.

Přesto, že to pro mnohé návštěvníky může být překvapením, Moravský Beroun je skutečně místem zajímavým, příjemným a nabízejícím množství historických památek i přírodních zajímavostí a turistických aktivit. Vyplývá to i z jeho polohy; třítisícové městečko, ležící na hranici Olomouckého a Moravskoslezského kraje, je totiž považováno za vstupní bránu Nízkého Jeseníku.

Město samotné bylo založeno Šternberky, pravděpodobně již někdy v polovině 14. století, první písemná zmínka o něm však pochází až z roku 1339. Jednalo se zřejmě o město hornické, protože v jeho znaku doplňuje šternberskou hvězdu a medvěda hornické kladivo a kleště.

Dominantou města je renesanční kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl postaven v letech 1606 – 1610. Do roku 1672 se však jednalo o luteránský Kostel Nejsvětější Trojice. Ve čtyřicátých letech 19. století byl přestavěn, a to ve stylu pozdního empíru. Na vnější straně presbytáře se nachází grotta se sousoším Kristus na hoře Olivetské, pocházející z roku 1750. V interiéru, který je halovým trojlodím, jsou zřejmě největší zajímavostí údajně nejstarší varhany na Moravě. Vidět zde ale můžeme také sochu Madony od Jiřího Antonína Heinze nebo barokní obraz od známého moravského malíře Johana Christopha Handkeho. Zdobené chrámové lavice pocházejí z roku 1778, hlavní oltář z I. poloviny 19.století. Kostelní zvon je starší než samotný kostel, protože byl odlit již v roce 1584.

U kostela Nanebevzetí P.M. se nachází hřbitov, který by návštěvník města neměl v žádném případě minout bez povšimnutí. K vidění je zde například náhrobní plastika „Maria“, což je secesní náhrobek s bronzovou postavou truchlící ženy, pocházející z let 1900 – 1910, nebo hřbitovní plastika „Kristus Vítězný“. V tomto případě jde o originální litinovou sochu Ježíše s praporem a zeměkoulí z roku 1868. Zajímavý je i umělecký náhrobek rodiny Martínkovy z roku 1897.

Na Náměstí 9. května, kde se nachází i informační centrum, stojí za pozornost zejména barokní socha Panny Marie Immaculaty z roku 1760, která dříve stávala u kostela. Nachází se zde také rodný dům profesora Hanela, učitele Jakuba Jana Ryby, nebo klasicistní dům z 18. století. Dvěstě let stará lípa připomíná požár města v roce 1779.

Další sakrální památkou je kostel Povýšení sv. Kříže z roku 1754. Stojí na místě starší stavby, pocházející zřejmě z I. poloviny 14. století. Jeho současnou podobu navrhl Mikuláš Thalherr, stavitel z města Fulnek. Interiér byl zcela zničen po roce 1945 a dnes kostel slouží převážně jako galerie. Jeho opravu koncem 20. století financovalo německé ministerstvo vnitra. U kostela se nachází zděná brána, jediný pozůstatek bývalého ohrazení hřbitovního areálu.

Posledním, historicky výrazněji, zajímavým místem je Křížový vrch, na kterém se nachází památek hned několik. V první řadě je to „vrcholová“ barokní kaple Nalezení sv. Kříže s kapličkami jednotlivých zastavení Křížové cesty. Tento soubor drobných sakrálních staveb pochází z roku 1752. Jeho výstavba však, bohužel, urychlila zánik zříceniny místního hradu, v jehož někdejším středu se dnes kaple nalézá.

Přesto se zde ještě fragmenty této gotické stavby najdou. Hrad byl zřejmě vybudován v I. polovině 14. století a zanikl v době husitských válek, tedy po necelých sto letech. Dodnes můžeme vidět – pravděpodobně – část parkánové zdi, připomínající medvědí výběh, a část místnosti, zasekané do skály.

Křížový vrch je dnes v podstatě městským parkem a zdobí ho několik dalších plastik, včetně medvěda v životní velikosti. Ten je, spolu se šternberskou hvězdou a hornickým nářadím, součástí městského znaku.

Příznivce moderního umění jistě potěší zajímavé sousoší před budovou místní fary.