Mydlářovský dům v Chrudimi

Matěj Mydlář se narodil v 1. polovině 16. století v Chrudimi ve velmi zámožné rodině. Po absolvování školy se vyučil svíčkařem a mydlářem. Hned poté vyrazil na cesty po Čechách a okolních zemích, kde se chtěl zdokonalit ve svém řemesle. Někdy kolem roku 1550 se vrátil zpět do Chrudimi a následně se oženil s Ludmilou, dcerou bohatého vysokomýtského měšťana Krocína. Díky velkému věnu rozjel nejen svoji živnost, ale začal také půjčovat peníze jiným měšťanům, šlechtě a dokonce i chrudimské obci samé. Netrvalo dlouho a jeho jmění se velmi rozrostlo. Aby to tak nebylo tolik vidět, kupoval nemovitosti i pozemky nejen ve Chrudimi, ale též ve Vysokém Mýtě a v dalších městech a obcích.

V roce 1571 zakoupil od Markéty Čelakovské dům u horní brány. Protože nebyl příliš úhledný a jeho skrovnost byla přímo viditelná, rozhodl se, že jej přestaví a rozšíří, aby ukázal, na co všechno má peníze. Při svých cestách se zamiloval do renesančních paláců, kterým se měl nový dům podobat. Přivolal nám neznámého, nejspíše pražského stavitele italského původu a svěřil mu vyhotovení projektu nového domu. Provedení kamenických i lištařských prací svěřil částečně domácím a částečně cizím řemeslníkům.

Ke stavbě bylo přikročeno roku 1573. Poněvadž měl být dům třípatrový a pro případ ohně musel být po obou stranách oddělen od sousedních objektů pevnou zdí, musely se střechy i část sousedních domů zbořit. Matěj Mydlář se však zavázal v dohodě, k níž došlo v úterý po Božím těle v roce 1575, že vše opět přivede do původního stavu, sousední střechy opatří žlaby a vůbec napraví všechny se stavbou vzniklé škody.

Stavba úspěšně pokračovala a roku 1577 bylo dokončeno velkolepě vypadající průčelí domu. Také interiér se od ostatních chrudimských nemovitostí v mnohém lišil, byl totiž bližší spíše panským a rytířským sídlům než měšťanským domům. Tato nádhera způsobila to, že již v roce 1575 začali jeho sousedé s přestavbami svých domů, jež opatřili pavlačemi a jinými ozdobnými prvky. Dříve tak neúhledná „Kravská“ ulice vykvetla do krásy a od té doby začala být nazývána jako „Vysoká“.

V pondělí po sv. Medardu roku 1577 postoupil Matěj Mydlář svůj dům nejstaršímu synovi Danielovi a s celou svou rodinou se odstěhoval do dvora na předměstí, který začal být též nazýván jako Mydlařovský. Tam vystavěl svoji novou dílnu a též v úterý po Navštívení Panny Marie v roce 1590 pořídil svůj kšaft, přičemž někdy poté zemřel.

Jeho syn Daniel pokračoval v krocích svého otce. Díky svému vzdělání a bohatství však dosáhl toho, co se nepodařilo jeho otci – v letech 1578-1608 neustále působil jako obecní starší nebo konšel v chrudimské městské radě. Zemřel roku 1608 a vdova Veronika se provdala za vzdělance a básníka M. Ondřeje Rochaciuse z Rochiciperku. Poručníci Mydlařovských sirotků se dohodli s vdovou, že dům ve Vysoké ulici si ponechá a zachová pro nezletilé sirotky a ostatní majetek prodá a stržené peníze uloží v prospěch oněch sirotků. Avšak po 3 letech zemřela i ona. Titíž poručníci se v roce 1613 dohodli s M. Ondřejem z Rochiciperku, aby byl dům odevzdán ranhojiči Jiříkovi Hytlovi a jeho manželce Zuzaně, dceři Daniela Mydláře, za 1 700 kop grošů míšeňských, „s tou však výminkou, by 600 kop gr. hnedle vyplnil, dva sirotky, Martu a Samuele, šest let pořádně u sebe choval a dům ten nikomu neprodával, leč příteli krevnímu a to za summu výše uvedenou.“

Protože však byl Jiřík Hytl evangelíkem a během protireformace roku 1627 odmítl přestoupit ke katolické víře, byl nucen se kvapem z Čech i s celou rodinou vystěhovat, takže nestihl ani prodat uvedený dům. Zdržujíc se ve městě Štrasburku dal listem z 15. srpna 1630 Václavu Krišpínovi z Chrudimi plnou moc, aby všechen jeho majetek odprodal. Ten byl poté postoupen v pondělí po Narození Panny Marie v roce 1630 za 1 500 kop grošů míšeňských Jiříkovu švagrovi Danielu Mydlářovi, který ho držel asi čtvrtstoletí.

Počátkem 2. poloviny 17. století přešel dům Mydlářovský na Jana Františka Mydláře, syna Daniela Mydláře, který v letech 1654-1674 zastával úřad chrudimského konšela a obecního staršího. Tento pravnuk Matěje Mydláře byl posledním známým držitelem domu z rodiny Mydlářů, alespoň v mužské linii. V roce 1871 náležel dědicům Liberského a koncem 19. století byl během opravy ochuzen o řadu ozdob.

Tento renesanční třípatrový měšťanský dům s reprezentativním arkádovým průčelím a původním dispozičním řešením s unikátní tzv. hvězdářskou věží s minaretem sloužil až do 20. století k obchodním a obytným účelům, což se změnilo v letech 1959-1966, kdy dům prošel generální rekonstrukcí a byl upraven pro muzeum loutkářských kultur. O jeho statickém prohlédnutí a stavebním zajištění bylo rozhodnuto roku 1940. Opraven byl v roce 1952. Od 24. ledna 1964 je objekt navíc památkově chráněn (viz https://pamatkovykatalog.cz/mestansky-dum-mydlarovsky-12308028). Dodejme ještě, že nejkrásněji je vyzdobena dolní galerie, a to řadou polovypuklých obrazů, představující: Opatrnost, Střídmost, Spravedlnost, Statečnost, Mír, Válku, Lásku, Bedlivost a Mocnost. Více o muzeu loutkářských kultur zde: https://www.puppets.cz.