Na rozhlednu Klucanina, Tišnov a Opata

Vystupujeme z vlaku na železniční zastávce Hradčany. O hledání prezidenta nemáme zájem, ani bychom ho tady u těchto Hradčan blízko Tišnova nenašli. Ostatně tento název mají i jiné objekty. Přiznám se, že mně se například nejvíc líbily Hradčany na Kokořínsku, respektive konkrétněji Hradčanské stěny s romantickými pískovcovými skalami a jeskyněmi. To už je však dávno, a cestopis odsud čeká v předlouhé frontě na můj čas.

Od nádražíčka v Hradčanech u Tišnova tedy stoupáme z nížiny 245 m n. m., nejdříve zvolna. Prochází se obcí po modré TZ. Pozvolna se stoupání zvyšuje a po 2km jsme na 415 m n. m., na vrcholu Klucanina. Ovšem naše hlavní meta-rozhledna, je ještě o půl kilometru dál, na druhém o chlup nižším vršku (druhý neméně důležitý cíl je pak dole v Tišnově).

Tam zatím nedocházíme, neboť se musíme mezitím neprodleně zastavit u přístřešku Prosba lesa k oficiálnímu vrcholovému přípitku po překonání předchozí nejvyšší kóty. Pavel už rozestavil na stole cestovní kalíšky a plní je vlastní domácí slivovicí. Ani se neptáme, která to je. Každoročně je vystavuje na pálenkových výstavách se slušným umístěním. Po splnění povinného oficiálního obřadu se rozhlížíme. Do kamenné desky je tu u přístřešku vytesána lesní prosba o důležitosti přírody a potřebě její ochrany.

Až o kus dál, na onom druhém vrcholku, o 10 m nižším než byl hlavní vrchol Klucanina, konečně trůní třicetimetrová zděná rozhledna. Název pamatuje holý, od lesa a křovin vyklučený vrcholek, což je již starší historie. V novější době byla na místě původní dřevěné rozhledny z r.1934, postavena v r. 2003 nová, zděná. Přičinili se o ni tišnováci, za přispění aukčního dobročinného prodeje téměř 5 tisíců cihel, z nichž ty nejcennější jsou na památku označeny jmény dárců.

K vystoupaným 170 výškovým metrům od nádraží si zde musíme připočítat ještě dalších 30 m výšky rozhledny a vychází nám rovných 200 m. Je k tomu třeba použít asi 140 schodů. Sice jsme se je snažili počítat, ale výsledky se lišily, takže to zarovnávám na rovné číslo. Neboť i na úpatí byl nějaký schodek. Z nejvyšší ze tří plošin, je slušný kruhový výhled. Ovšem za lepší viditelnost bychom byli vděčnější. Poněkud tady fučí nepříjemný studený vítr. To je důvod k použití ochranných prostředků. Vyhrnutí límců, nasazení kapucí a vyprázdnění známých kalíšků se zahřívadlem. Ještě důležitá informace. Rozhledna je zdarma a celoročně přístupná.

Cestou dolů po NS míjíme pár vybudovaných zastavení pro zkrácení chvíle nudícím se dětem. Zábavná a poučná naučná stezka s interaktivními tabulemi. Cestou do kopce od Tišnova si tak mohou na chvilku odpočinout a zvídavě pohrát s vyklápěcími tabulemi s obrázky a odpověďmi na otázky přírodních témat z říše rostlinné i živočišné.

Při sestupu nám v jednom místě na okamžik odhalené slunce, jako reflektorem nádherně ozářilo přírodní kulisu skupinky kmínků mladých stromků. Pavel to využívá do hubené Fotogalerie.

Pod kopcem už jen prosvištíme okolo sanatoria na okraji Tišnova a míříme na náměstí s novorenesanční Radnicí. V centru náměstí kraluje další kulturní památka, klasicistní kašna z 19.stol., ke které se váže jedna, pro mě smutná vzpomínka. Před 15 lety, při konání vydařené rekonstrukce místní šarvátky ze závěru prusko-rakouské bitvy z r.1866, jeden dělobuch způsobil kašně poškození. A od té doby se už představení nekonalo. Čehož je mi líto. Bylo to perfektně uspořádáno, až na ten defekt.

Níže, na konci odbočující uličky Kostelní, je další kulturní památka, kostel sv. Václava. Původně gotický z 15. stol., barokně upravený ve stol. 18tém. Věž obsahuje čtyři zvony, z nichž největší má téměř jednu tunu. Před kostelem je možno spatřit zbytky kamenného opevnění se střílnami. Mimo těchto památek zůstalo ve městě zachováno také pár barokních domů.

Ještě je třeba se zmínit o významné historické památce, cisterciáckém klášteře Porta Coeli z pol. 12.stol., založeném vdovou po Přemyslu Orakarovi I. Leží hned vedle Tišnova, v Předklášteří u Tišnova a je častým cílem turistů.

A nyní už na nás dole pod náměstím čeká poslední a závěrečný cíl. Jedná se o Kavárnu u divadla. Při plánování výletu jsem zjistil, že ze širokého okolí jen tady čepují výborného, nefiltrovaného broumovského Opata, kterého jsem měl tu čest poznat přímo na Broumovsku. V době naší akce ještě totiž nefungoval žádný z místních minipivovarů a malý broumovský pivovar vaří skvělé dobroty. Daleko ho nevozí. Tudíž pro místní lokalitu je to zvláštnost, která se musí využít. Tak Dej Bůh štěstí! A na zdraví!