Náměstí M.Synkové v Brumově - Bylnici
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Náměstí
Jako brumovský rodák musím s potěšením napsat, že hlavní náměstí Brumova-Bylnice nedostalo svůj název po žádném "tatíčkovi" prezidentovi či po nějakém národním buditeli, ale jeho originální název je poctou jedné neobyčejné ženě. Jmenovala se Matylda Synková a byla to poválečná poslankyně a politička, která se zasadila například o zákon na ochranu matek a díky jejímuž přičinění také vznikla první československá fabrika na výrobu penicilínu. Brumovské náměstí nese po této ženě svůj název už od roku 1955 a je proto s podivem, že se dodnes (např. na Mapách.cz) objevuje zkomolenina rodného jména Hilda, v jiných pramenech je to zase třeba Hana... Nedávno prošel rynek generální rekonstrukcí, která se dotkla srdcí mnoha starousedlíků: k jejich veliké lítosti byl totiž odstraněn prohnilý dřevěný altánek, sloužící v minulosti k hudebním produkcím a část náměstí přišla o svou parkovou úpravu. Byla vydlážděna a tím se rynek znovu přiblížil k tomu, k čemu byl původně zbudován: totiž aby sloužil jako ústřední shromažďovací prostranství města - náměstí.
Při naší poslední návštěvě jsem byl velmi překvapen jeho novým vzhledem a také proměnou domů okolo náměstí. Téměř všechny září novými fasádami, novou úpravou náměstí celá jeho plocha zkrásněla... a já si troufám tvrdit, že se jedná o nejhezčí podobu brumovského rynku v celé jeho historii! Tady musíme mít na paměti, že se nacházíme v nejjižnější části Valašska blízko hranic se Slovenskem, kudy k nám Vlárským průsmykem na Moravu pronikali častými vojenskými vpády nepřátelsky naladěni Uhrové. Na obranu českého státu zde sice už brzy po začátku 13.století nechal Přemysl Otakar I. vystavět pohraniční pevnost - hrad Brumov. Ten se proti nepřátelům skoro vždy ubránil a holé životy v něm zachránili i obyvatelé městečka, to ale bylo nepřítelem vždy vydrancováno a završeno jeho vypálením. I když později éra "spanilých uherských jízd" pominula, městečko se z těchto katastrof vždy dlouho vzpamatovávalo. A poněvadž toto území nebylo jen jednou z nejchudších oblastí na Valašsku, ale v celém českém státě, žádné honosné zděné měšťanské domy zde nevyrostly ani v následujícím období relativního míru.
Požáry byly vždy pro Brumov daleko horší ranou než všechny ty morové epidemie: ten zvláště ničivý ho postihl v roce 1750 a zničil celé centrum městečka. To už zřejmě na náměstí dávno stal tzv. poddanský dům se čtvercovým půdorysem, mansardovou střechou a klenutým přízemím, který se stal sídlem nové radnice - (stará stávala uprostřed rynku a musela být pro dezolátní stav ještě za 1.republiky zbořena). Kdy ale přesně budova, do níž se později nastěhovali městští radní, vznikla, nemůže určit ani historik, neboť při tom strašném ohni shořela také fara s matrikami a farním archívem! A aby toho nebylo na tak malé městečko málo, přesně o deset let později skočil ohnivý kohout na mohutný brumovský hrad a změnil jej na poloobytnou ruinu. Při tomto požáru pro změnu vyhořel zase archív panský...
Nová brumovská radnice se tak stala nejstarším domem náměstí. Jako dítě pamatuji její fasádu ještě v barvě uniformní šedi a při návštěvách úředníků v jejích interiérech mi utkvělo v mysli nejenom to zvláštní zaklenutí přízemních prostor, ale také pohled na jediný zachovalý portrét brumovského hradu před dvěma osudnými požáry: žádný Bouzov to nikdy nebyl - i v době veliké renesanční přestavby za Jana z Lomnice si jeho exteriér uchovával charakter pevnosti. Sama radnice prošla v 60. a 80.letech minulého století většími rekonstrukcemi, ale té největší se dočkala na prahu třetího tisíciletí. Tehdy svlékla svůj obnošený a potrhaný šedivý kabátec a navlékla si slušivý šat zámecké paní či snad aspoň komtesy. (Noví městští radní zde tak nalezli pro svoji práci důstojné prostory. Bylo by chybou se domnívat, že by se všechny úřady vlezly jen do této nejstarší části - k tomu slouží modernější přístavby, nerušící vzhled náměstí, ale táhnoucí se až do ulice Hodńov.)
V části parku před radnicí se nachází barokní Sousoší Nejsvětější Trojice, opodál stojí na vydlážděné části rynku socha sv.Gotharda. Další barokní sochu se svatým Floriánem bychom našli v druhé, parkové části náměstí naproti: jeho prostor totiž stále napříč protíná hlavní městská komunikace, kterou papaláši ze zlínského kraje nedovolili z náměstí přeložit jinam, a která tak rozděluje brumovský rynek na dvě poloviny. Vraťme se ale ještě pod vzácné Sousoší svaté Trojice, kde se nachází nově upravený prostor okolo další důležité městské památky - staré kašny. Doba jejího vzniku je známa naprosto přesně: po všech těch ničivých městských požárech se nakonec konšelé shodli na tom, že to takhle dál nejde a na rynku musí vzniknout nějaká otevřená nádrž s vodou. Protože se nejednalo o dědinu, kde by stačil nějaký ten rybníček "kačeňáček" a toto rozhodnutí muselo být učiněno s jistou noblesou, dohodli se na vytvoření městské kašny. Jako její autor byl r. 1835 osloven kamenický mistr Josef Ekart. Když pak v nové kašně, ozdobené sochou svinuté ryby s otevřenou tlamou, poprvé zabublala voda, psal se už rok 1861. Ty čtyři listnaté stromy okolo kašny zde přibyly až r. 1914 a už jako mladé lipky byly pojmenovány Masaryk, Štefánik, Wilson a Lípa svobody...
Na okolních domech kolem náměstí tedy žádné historické prvky bohužel neuvidíme, ale zato mají všechny nové hezké fasády. V mnoha z nich jsou obchody, najdeme zde také lékárnu, cukrárnu, novou vinotéku a restauraci. Absenci jiných historických památek nám vynahradí průhled z náměstí na prastarý pivovar (po Černé hoře jsou jeho budovy těmi nejstaršími na Moravě) a především pohled na nově odlesněný kopec, jemuž dominují opravené zříceniny brumovského hradu!
(K článku čerpány některé informace z Městského zpravodaje, nevydaných dokumentů kronikáře Sáby a z diplomové práce R. Šatky.)