Národní hranice dvou světů (Praha)
Pražská ulice Národní, která bude pro mnohé stejně už navždy Národní třídou, je pozoruhodná nejen jako místo proslavené „sametovým konfliktem“ a množstvím zajímavých památek různých stylů, ale také tím, že se jedná o významnou hranici. Středem této komunikace totiž vede hranice mezi Starým Městem a Novým Městem Pražským.
V praxi to znamená, že pokud se při cestě z Václavského náměstí k Národnímu divadlu budeme dívat stále doleva, můžeme obdivovat pouze novoměstské stavby. Jedná se např. o paláce Adria a Chicago, poslední dobou tolik diskutovaný obchodní dům Máj, klášter voršilek s kostelem sv. Voršily nebo obě budovy Národního divadla. Při trvalém pohledu doprava potěší naše oko pouze stavby staroměstské, např. paláce Platýz a Metro, krásné secesní budovy Topičův dům a Pojišťovna Praha nebo sídlo Akademie věd (někdejší Böhmische Sparkasse, tedy Spořitelna česká). A minimálně kvůli kavárně Slavia musíme zmínit také palác Lažanských.
Jistým paradoxem je potom fakt, že nejstarší památkou je zde stavba novoměstská (nebudeme-li zkoumat každý kamínek v základech někdejších měšťanských domů na straně staroměstské, samozřejmě). Je jí barokní kostel sv. Voršily, který byl postaven v letech 1699 až 1704.
Přibližně tři čtvrtiny kilometru dlouhá „hraniční“ ulice v podstatě spojuje Jungmannovo náměstí s Národním divadlem a s jistou nadsázkou i Václavské náměstí s vodami Vltavy (nebo alespoň s mostem Legií). Ve své historii se tato ulice jmenovala např. V alejích nebo U řetězového mostu a byla také třídou Ferdinandovou.