Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Hrad
Nový hrad je jedním ze symbolů Neapole, hlavního města jihoitalského regionu Kampánie. Jedná se v podstatě o středověkou pevnost, postavenou z podnětu francouzského panovníka Karla I. z Anjou po jeho vítězství nad Švédy. Stavba hradu probíhala postupně v průběhu 13. – 15. století a pevnost tak ve své podobě spojuje francouzskou gotiku s italsko-španělskou renesancí
Ve své době byl hrad sídlem Neapolských králů (Neapolské království existovalo v období 1282 –1816 a většinou bylo „jablkem svárů“ mezi Francií a Aragonskem), později španělskou pevností a dnes se zde nacházejí, mimo jiné, různá muzea, dějinné ústavy a nadační společnosti.
Prvotní stavba pevnosti v podobě gotického hradu francouzských panovníků proběhla, dle projektu francouzského architekta Pierra de Choule, v letech 1279 – 1282, neobýván však zůstal až do roku 1285, tzn., že Karel I. zde nikdy nebydlel. Centrem historického města i dějinných událostí se tak hrad stává až za vlády jeho syna, Neapolského krále Karla II. z Anjou. Po roce 1309, tedy již za vlády krále Roberta je hrad rozšířen a prochází různými úpravami, které mu mají dodat zejména zdobnost. Současně se stává centrem kultury i mecenášství různých druhů umění.
Při válkách s maďarským králem Ludvíkem Velkým je hrad silně poškozen a dochází k jeho rekonstrukci.
V I. polovině 15. století zde končí vláda Kapetovců z Anjou a na trůn nastupují kastilští Trastámarové. Prvním z nich je Alfons V. Aragonský, za jehož vlády dochází ke stavbě nádherného vstupního Vítězného oblouku v úzkém prostoru mezi dvěma válcovými věžemi.
Další významnou a v Neapoli vládnoucí dynastií byli až Habsburkové (doba jejich vlády se datuje do období 1516 –1700 a 1720 – 1734) a poté Bourboni (1700 – 1713, 1735 – 1861).
Hrad Ceatel Nuovo má nepravidelný lichoběžníkový půdorys a je ohraničen pěti obrannými válcovými baštami. Část hradeb je navíc chráněna mořem a část vodním příkopem. V každé z těchto věží se nachází vnitřní schodiště.
Hlavním klenotem hradu je ovšem, již zmíněný, 35 m vysoký triumfální oblouk, vybudovaný v letech 1453 – 1479 po vzoru římských Vítězných oblouků, mezi dvěmi věžemí, nazývanými Střední a Obranná. Tento mramorový skvost je dílem Luziana nebo Francesca Laurany a zdobí jej sochy Guillema Sagrery, Ganiniho nebo Isaia da Pisa. Pro svého otce Alfonse V. Aragonského jej nechal postavit jeho syn Ferrante. Jedná se o dílo natolik významné, že jej významně zmiňují i „Dějiny umění“ od Pijoana. Tento, tzv. Alfonsův, oblouk španělského stylu s vysokým reliéfem zobrazuje zejména králův triumfální vjezd do Neapole. Oslavuje nejen jeho věhlas, úspěchy a vítězství, ale také panovníka samotného, jako státníka i osvíceného člověka. Na oblouku se nacházejí korintské i iónské sloupy, reliéfy zobrazující příbuzné panovníka i jeho socha. K vidění zde jsou rovněž sochy Ctností nebo sv. Michala.
Celou tehdejší rekonstrukci pevnosti řídil architekt Guillem Sagrera z Mallorcy, známý stavitel gotických objektů v Katalánii. Jedná se zde tedy o nádherný španělský dekorativní prvek francouzské pevniostní architektury na italském území.
Hrad v průběhu své existence hostil ve svých zdech mnoho významných osobností. Jmenovat lze například básníka a spisovatele Francesca Petrarcu, renesančního básníka Giovanniho Boccaccia, gotického malíře Giotta nebo papeže Bonifáce VIII.
Maschio Angioino neboli Castel Nuovo nabízí i další zajímavosti. Sál baronů, jednotlivé věže, palácová Palatinská kaple (Capelle Palatine, poškozena při zemětřesení v roce 1456, poté obnovena)), kryté lodžie, vnitřní nádvoří s kostely, renesanční reliéfy (Andrea Aquila a Francesco Laurana), nástěnné malby a fresky, věznice, zbrojnice, Městské muzeum nebo knihovna patří mezi ně. Při restaurátorských pracech byly na nádvoří objeveny i významné nálezy z římského období, včetně pohřebiště.
Neapolský hrad je nepřehlédnutelnou dominantou náměstí Piazza Minicipio, současně však každému učaruje svou polohou – obklopen Tyrhénským mořem a přístavem, pod majestátně shlížející sopkou Vesuv …