Nový Oldřichov
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Nový Oldřichov leží ve vysoko položeném údolí horního toku Bystré při silnici z Kamenického Šenova do Kerhartic, asi 4 km jižně od České Kamenice. Na západě souvisí se starší osadou Mistrovice, která je dnes jeho součástí. V obci dnes žije asi 630 obyvatel. Nový Oldřichov vznikl nedlouho po polovině 18. století na pozemcích, které původně patřily k Mistrovicím. Tato obec byla založena ve 14. století a již v 15. století u ní byl samostatný dvůr, jehož nejstaršími známými držiteli byli kolem roku 1457 Blektové z Útěchovic. Po nich se zde vystřídalo několik dalších majitelů, z nichž Siegmund z Weissenbachu si nechal krátce po roce 1598 postavit ve vsi zámeček. Zároveň s ním byl asi postaven vrchnostenský statek, k němuž byly potřebné pozemky získány vykoupením několika selských statků v letech 1585 až 1632. V polovině 18. století byl držitelem mistrovického dvora Petr Kryštof z Wallbrunnu, jemuž se v roce 1751 narodil syn Oldřich. Na počest kmotra, kterým byl majitel kamenického panství hrabě Oldřich Kinský, rozdělil Petr Kryštof část pozemků svého dvora na parcely, které přenechal novým osadníkům, a v roce 1758 tak založil ves Oldřichov. V roce 1764 Wallbrunnové prodali mistrovický dvůr Kinským, kteří jej brzy poté zrušili, budovy včetně zámečku prodali a rozparcelované pozemky pronajali dalším osadníkům. Část polí ale zřejmě ležela delší dobu ladem, protože v místním nářečí se nové obci říkalo "Brache" (= úhor). Oldřichov měl patrně již od svého založení vlastní rychtu a brzy poté zde byla otevřena také škola. Obec se rychle rozrůstala a v roce 1787 měla již 75 domů. Hlavním zdrojem obživy jejich obyvatel se stalo zušlechťování skla, které se rozvíjelo zejména v 19. století, kdy zde působila řada schopných řezáčů a brusičů skla. V roce 1830 tu bratři Görnerové postavili rafinerii skla, jejímž majitelem se později stal Franz Pelikan. Roku 1855 ji převzala a rozšířila firma Clemens Rasch a syn, která tu o 30 let později zřídila také vlastní sklářskou huť. V té době bylo v Mistrovicích a Oldřichově 32 sklomalířských ateliérů, 31 dílen rytců skla a 6 pasířských dílen. Ještě ve 30. letech 20. století prý byly v Oldřichově patrné pozůstatky budov bývalého zámečku a vrchnostenského dvora. Zámeček si nechal krátce po roce 1598 postavit patrně Siegmund z Weissenbachu a přestože byla jeho budova v 17. a 18. století rozšiřována, zůstala pravděpodobně z velké části dřevěná. Dvůr asi vznikl ve stejné době jako zámeček a roku 1756 se u něj uváděl i malý pivovar. V roce 1833 byl zámeček poškozen bouří a roku 1903 byl i s celým dvorem zničen požárem. Zbytek zámečku pak ještě nějaký čas sloužil jako stodola. Na návrší v dolní částí obce stojí prostý barokní kostel Povýšení sv. Kříže, dříve označovaný též jako Pohřební kaple. Byl dokončen v roce 1844 a následujícího roku vysvěcen. Obdélná jednolodní stavba je ukončena polokruhovým kněžištěm a na západní straně má vstupní portál s trojúhelníkovým štítem, nad nímž je čtyřboká věž. Vnitřní zařízení kostela pocházelo převážně z 19. století. Sochy andělů po stranách oltáře byly od sloupského sochaře Josefa Maxe, portálový boční oltář sv. Anny byl z 1. poloviny 19. století. Dále zde byla barokní soška sv. Josefa a pozdně barokní kazatelna. U cesty ke kostelu dříve stála socha Ecce homo z doby kolem roku 1700, pocházející údajně z kaple bývalého mistrovického zámečku. Zároveň s kostelem byl v roce 1844 zřízen hřbitov, který byl později zrušen a roku 1892 jej nahradil nový hřbitov jižně od kostela. Oldřichov má vlastní hřbitov při silnici do Kamenického Šenova. Doložen je nejméně od roku 1883, ale pravděpodobně existoval již dříve. Vedle něj stojí zajímavá barokní pískovcová Socha sv. Jana Nepomuckého, prohlášená v roce 2000 za kulturní památku, a kamenný pomník padlým z 1. světové války. Další válečný pomník stojí u silnice uprostřed Mistrovic.