Obrázky z Brna – největší Brňan 17. století

Turistické cíle • Zajímavost

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (33 fotografií)

Ta sedmnáctka mi tam moc nesedí. Já jsem v Brně študoval v osmdesátých letech minulého století. Nebo??? Že by tím výrokem nemysleli v Brně na mou maličkost?

Jean Louis Raduit de Souches. Jméno tohoto plukovníka, kterého v březnu 1645 jmenoval císař Ferdinand III. vojenským velitelem Brna, zná v tomto městě kdekdo. Já ne. V době mého pobytu v Brně jsem znal spíše jména hospodských v restauracích nebo servírek v barech. Nemyslím to nějak špatně, ale študia v Brně byla opravdu náročná.

A tak jsem se to rozhodl po více jak třiceti letech napravit. Trochu jsem se prošel po městě, rozhlížel, objevoval a zjišťoval. Jedná se přeci jenom o významnou osobnost spojenou se zlomovým okamžikem v dějinách města.

V polovině 17. století se před branami Brna událo něco, co nemělo do té doby obdoby nejen svým významem politickým, vojenským, ale i morálním. Uhájení města proti Švédům roku 1645 pod vedením tohoto francouzského důstojníka je dodnes považováno za nejvýznamnější kapitolu brněnských dějin.

Kdo byl tento muž, který bez nadsázky určil svým způsobem i dějiny naší země? V dubnu roku 1645 táhli Švédové na Vídeň. Poslední překážka, která jim stála v cestě bylo Brno se svou pevností Špilberk.

Tenkrát to muselo být náročné. Šance na ubránění byla minimální. Od 3. května do 23. srpna 1645, celých 112 dní obléhání. Brňané však statečně odolávali téměř dvacetinásobné přesile pod vedením J. L. Raduita de Souches. Hlavní roli sehrála určitě statečnost a odhodlání všech lidí. Nakonec tedy ke konci srpna švédská armáda odtáhla a tím se rozplynula pověst o neporazitelnosti jejího velitele L. Torstensona. Naopak věhlas získalo Brno, které jako jediné na Moravě bylo ubráněno.

Více o tomto muži dvou vlastí, dvou náboženských vír s mimořádným vojenským talentem se můžete dočíst na internetu. Do jeho rodné Francie pro informace ale nejezděte, tam je kupodivu celkem neznámý.

Sgrafito na fasádě domu na nároží ulice Smetanovy a Botanické v Brně

Na Petrově na budově biskupství č. p. 8 se nachází polepšený znak J. L. Raduit de Souches.

Na náměstí Svobody dodnes stojí tzv. Dům pánů z Lipé (Schwanzův palác), jenž J. L. Raduit de Souches koupil ze své odměny za uhájení Brna v roce 1649 za 6 000 zlatých.

V kostele sv. Jakuba Většího je dle své poslední vůle Jean Louis Raduit de Souches (1608–1682) pohřbený. Jeho klečící bronzová socha na mramorovém náhrobku je umístěna za hlavním oltářem.

Na Špilberku, na rohu vyhlídkové plošiny (severovýchodní bastion špilberské pevnosti), je od roku 1902 bronzová busta francouzského velitele.

Když už píši o té době, bylo by asi trochu nespravedlivé se nezmínit ještě o jednom pánovi. Také toho jsem donedávna neznal. Ale také kněz Martin Středa měl nemalý podíl na úspěšném ubránění se před Švédy. Byl to on, kdo poskytoval hlavní duchovní podporu obráncům.

Do Brna přišel ve funkci rektora brněnského noviciátu v roce 1641. Tady jej také zastihl o čtyři roky později vpád švédské armády. Boj se Švédy byl dlouhý a náročný, ale Martin Středa neúnavně povzbuzoval i materiálně podporoval obránce.

Poslední švédská koule vystřelená z většího děla na město se prý pouze bezmocně dokutálela k nohám Martina Středy, který se modlil k Bohu. Stalo se tak na svátek Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1645, kdy s definitivní platností skončilo obléhání Brna. Tuto událost dokumentuje na rohu ulic Jezuitská/Beethovenova socha pátera Martina Středy od Jana Šebánka z Fakulty architektury VUT. Postava je otočená směrem k nedalekému kostelu sv. Jakuba, kde je pochován plukovník Jean-Louis Raduit de Souches, který byl blízkým přítelem pátera Středy.

O mým dojmem z návštěvy Brna a okolí jsem již něco napsal: