Obrázky z Vídně: Stephansdom – katedrála sv. Štěpána

Turistické cíle • Kostel

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (30 fotografií)

Stavba katedrály byla tehdy určitě složitá záležitost, z dnešního pohledu se jednalo o logistický a manažérský projekt, jehož zvládnutí nebylo jednoduché. Ale většinou to dali bez složitého papírování a moderních strojů.

Ve 12. století bych na tomto místě možná objevil románský kostel, ale já přišel o nějaký ten pátek později, a tak jsem si prohlížel nejvýznamnější gotickou stavbu ve Vídni a jeden ze symbolů hlavního města Rakouska.

Dnes už jsem zpět doma a připíjím si na velkou katedrálu, která slaví malé výročí. 12. července 1359 nechal položit vévoda Rudolf IV. Habsburský základy nového gotického kostela. Svou roli v tom možná hrála i Katedrála svatého Víta v Praze, jelikož zmíněný vévoda byl zeť českého krále Karla IV. Já jsem ale ani s jedním pánem nemluvil, tak opravdu nevím.

Jisté je, že byl zájem pozvednout význam Vídně a postavit chrám, který by nešlo jen tak přehlédnout. A podařilo se, jelikož si jí brzy všiml i vídeňský biskup, jenž si katedrálu zvolil za sídlo vídeňského biskupství. V letech následujících došlo k různým úpravám, jak tomu u obdobných staveb bývá. Nejvíce práce ale měli po druhé světové válce, během níž byl chrám hodně poškozen. Vše ale dobře dopadlo a 23. dubna 1952 se uskutečnilo slavnostní znovuotevření.

Interiér katedrály, kam jsem nakouknul slavnou Obří bránou, mě sice zaujal, ale konala se tam právě mše, tudíž jsem měl podmínky při prohlížení mírně ztížené. Určitě si však nešlo nevšimnout hlavního oltářního obrazu, na němž je vyobrazen svatý Štěpán, mučedník a po své smrti světec. Jeho hlavním atributem jsou kameny. Kdo by hádal geolog – špatně. Rouhač proti judaismu a šiřitel křesťanství je správně, ale ne pro něho, jelikož byl za své názory ukamenován na začátku prvního století našeho letopočtu.

Trojlodní kostel je díky své výšce a impozantnosti nepřehlédnutelný z mnoha míst Vídně. Nachází se na konci pěší zóny na centrálním vídeňském náměstí Stephansplatz. Návštěvníkovi toho nabízí hodně, ať už uvnitř nebo zvenčí. Katedrála je však jednou z nejnavštěvovanějších památek ve Vídni, a tudíž tam samotu nehledejte.

Jan z Prachatic, architekt či umělec? Nevím, ani s ním jsem se nepotkal, ale četl jsem, že roku 1435 dokončil u zmíněné katedrály 137 metrů vysokou jižní věž neboli Südturm. Tato sloužila jako pozorovatelna. A obdobný účel má dodnes. Pouze se v okolí nehledá požár či potenciální nepřítel, nýbrž se lidé rozhlížejí po krásách Vídně. Nádherné výhledy na město jsou však vykoupeny náročným zdoláním 343 schodů. Tento počet by měl mít hluboký mystický význam. Něco na tom možná bude, já jsem po zdolání 7 * 7 *7 schůdků slyšel své srdce, jak buší na nebeskou bránu.

Snad každého, kdo se podívá na Stephansdom, ať už z ulice nebo z věže, určitě upoutá jeho ojedinělá střecha, na níž pokrývači nasázeli 250 tisíc pestrobarevných glazovaných tašek. A trochu si přitom vyhráli, jelikož vytvořili například erb rodu Habsburků s dvouhlavou orlicí, císařskou korunou a zlatým rounem.

Rozhlížení je možné sice jenom z okének, ale stojí to za to. Snažím se poznávat místa, kde jsem již byl nebo kam jsem se teprve chystal. Nahoře je sice krásně, ale po nějaké době je potřeba se vydat na cestu dolů, která chvíli trvá, jelikož se člověk zastavuje a pouští lidi šlapající vzhůru. Schodiště totiž není kdovíjak široké.

Ve Vídni nás zaujalo ještě například toto: