Oldřišský dub

Obec Pňov se nachází přibližně na půli cesty mezi Kolínem a Poděbrady. Začíná (a končí) tu velice zajímavá naučná stezka Pňovský luh. Pokud budete mít tu možnost, zastavte se tu na jaře, když je celý lužní les rozkvetlý dymnivkami, sasankami, petrklíči a mnoha dalšími druhy jarních květin. Na stezce je několik zajímavých zastavení, jedno z nich je u Oldřišského dubu, který byl svým obvodem přes 6,5 metrů daleko největším v celém kraji a podle pověsti pamatuje kněžnu Libuši. S dubem je spojená i pověst o nešťastné panně, která než by si vzala nechtěného ženicha, raději navždy zmizela v jeho dutině. Torzo dubu je nyní chráněno dřevěnou stříškou proti nepřízni počasí.

Kolem stezky se vinou bývalá ramena řeky Labe a hluboké tůně a mokřady. Obklopen a chráněn jedním takovým hlubokým ramenem stával bájný hrad Oldříš. Z něj se bohužel nezachovalo nic, množství záplav zcela změnilo labská koryta. Několik archeologických pozůstatků lze vidět v muzeu v Poděbradech.

Na dalším zastavení naučné stezky je napsána pěkná pověst vážící se právě k hradu Oldříš. Dovoluji si ji citovat:

O labské tůni a loupežné bandě

V dobách dávno minulých, snad ještě když kraji vévodil mohutný a bájemi opředený hrad Oldříš, řádila v okolí dnešního Pňova obávaná banda ukrutných loupežníků. Strach z nich šel. Oloupili každého, kdo se jim namanul do cesty. Tak se také jednoho dne stalo, že si lapkové troufli i na samotnou královskou družinu, směřující na koních do nedaleké Oldříše. V tomto případě přecenili svoje síly a byli zbrojným doprovodem královské družiny lapeni a uvrženi do sklepů starého dvorce – tvrze, vzpínajícího se na labském ostrově. Bylo to snad na jaře, kdy se divoké vody blízkého Labe rozlily po krajině a sklepení tvrze s uvězněnými lupiči zatopily.