Olomouc – dům U Bílé růže
Turistické cíle • Měšťanský dům
Růžový dům U Bílé růže je bezesporu památkou, která si zaslouží pozornost návštěvníků hanácké metropole. Koneckonců to svého času byl jeden z nejvýstavnějších měšťanských domů v celé Olomouci. Nachází se na rozhraní Dolního a Horního náměstí (a adrese Dolní náměstí č.p. 194/7) a i když se v současné době už jedná převážně o památku pozdně barokní, zadní část objektu dodnes neskrývá svou pozdně gotickou dispozici s žebrovými klenbami, renesanční arkádou podepřenou pískovcovými toskánskými sloupky a kamenným ostěním jednoho z oken I. patra, které pochází přibližně z roku 1500.
V zásadě se tedy jedná o třípatrový řadový objekt s pětiosým průčelím s bohatými supraportami v I. i II. patře a s nižším III. patrem, které vzniklo až v roce 1873. Pozoruhodnou součástí přízemí domu je nejen plochostropé loubí, ale také výsečově klenutá síň se vstupem pro pěší, polokruhově klenutý průjezd i zajímavá prostora s pozdně gotickou žebrovou klenbou. Za povšimnutí jistě stojí také – v I. patře předního traktu se nacházející – malované trámové stropy ze 17. a 18. století (ten starší je ještě renesanční a ani jeden zobrazený motiv se tady neopakuje), dvorní dvoupatrové renesanční křídlo nebo v některých částech objektu dochované renesanční hřebínkové klenby. Pozorní pozorovatelé by uvnitř domu objevili také např. dvouramenné schodiště, renesanční pískovcový portál, překlad s kamennou hlavou vousatého muže nebo pískovcový renesanční erb.
V každém případě je olomoucký dům U Bílé růže architektonicky velmi cenným objektem, který ve středověku vznikl spojením dvou parcel. Vždyť má gotické základy ze 14. století, četné prvky z období renesanční přestavby z II. poloviny 16. století, barokní záklopové stropy i pozdně barokní fasádu z poloviny 18. století. Navíc se jedná o dům, který býval pravovárečný i vinný a který vždy patřil kramářům a obchodníkům. Nejznámějšími z nich byli Michal Hirsner, který si později zřídil lékárnu, a Josef Engel, který se stal starostou města Olomouce.
Na závěr snad ještě zmínka o dvou artefaktech zdobících růžové průčelí domu. Tím prvním je dělová koule u jednoho z horních oken, která připomíná pruské obléhání města v roce 1758. Tehdy vletěla do pokoje dcery majitele domu B.F. Lindtnera, který zničila, ale dívce se jako zázrakem nic nestalo. Na památku této události nechal Lindtner kouli osadit do fasády domu.
Druhým artefaktem je domovní znamení, tedy bílá růže. To původní je poprvé zmiňováno v roce 1690, ale zmizelo již v průběhu 19. století. Současný porcelánový reliéf pochází z roku 2010, kdy se zde objevil v rámci projektu obnovy olomouckých domovních znamení. Bílou růži vytvořil sochař, keramik a designér Oldřich Vícha, který zde použil technický porcelán pálený skoro na třináct set stupňů.
Mezi naše chráněné kulturní památky byl tento měšťanský dům gotického původu po zásluze zařazen hned v květnu roku 1958. Od dubna roku 1971 je také součástí olomoucké památkové rezervace a od prosince roku 2000 i nárazníkové zóny statku světového dědictví. A nic na tom nezměnil ani fakt, že při poslední rekonstrukci domu, která zde probíhala od roku 1995, bylo celé II. patro (a část I. patra) dvorního křídla sneseno a nahrazeno novodobým zdivem.