Osová - zarostlý zámek
V červnovém podvečeru jsem ocenila krásnou přírodu a klid, který na tomto místě láká k procházce. Při příchodu k zámku vás upoutá velký rybník, na jehož hrázi rostou mohutné staré listnáče. Silueta zámku s věžičkou vypadá romanticky, ale samotná budova zámku už tak pěkná není. O zámek se v současné době nikdo nestará, ačkoliv zbylo ještě lešení na zdech, rekonstrukce zůstala nedokončena.
Příroda si ovšem bere zdejší architekturu zpět, taras zámeckého plotu je rozpůlen ve dví a betonem prorůstají náletové keře. Za chvíli asi spadne i přístupová brána ... . O zámeckém parku ani nemluvě. Na některých webech najdeme informaci, že park je přístupný, ale to již není pravda.
Vydala jsem se po cestičce kolem zámeckého parku, která přirozeně láká k pěší procházce. Kolem cesty je pár pěkných domků, zahrádek a zákoutí. Nakonec lze uvidět nedaleko před sebou na kraji lesa pěknou bílo-modrou kapličku s upraveným okolím a několika lavičkami. Ve výklenku kapličky stojí soška Madony od bítešského sochaře Lubomíra Laciny.
Překvapením pro mne byla i studánka. Původní studánka byla prý zbudována kolem roku 1860 hraběnkou Haugwitzovou z Osové jako poděkování Panně Marii za zázračné uzdravení. Zasypaná stará studánka byla obnovena, vyčištěna a opravena místními obyvateli. O pitnosti málo tekoucí vody jsem se ale nepřesvědčovala.