Otaslavice - hladomorna a zřícenina hradu
Turistické cíle • Památky a muzea • Zřícenina
V Otaslavicích nedaleko Prostějova stávaly dva hrady, rozdělené na dolní a horní. Dvojice hradů vedle sebe je v českých zemích neobvyklá, v tomto případě však logická – ves Otaslavice byla rozdělena na dvě části.
Z obou hradů se do dnešních dnů dochoval pouze zbytek věže – bergfritu, a to z dolního hradu. Tato část patřila ve 13.století místním vladykům, bratrům Ondřejovi a Soběhrdovi z Otaslavic. Otaslavický dolní hrad byl postaven v druhé polovině 13. století. Poprvé je připomínán v roce 1377, kdy jej sňatkem s dcerou Ondřeje Annou získal Ješek Puška z Kunštátu. Po jeho smrti zdědil hrad jeho syn Jan Puška, který přijal roku 1406 jako spoluvlastníka statku svého bratra Heralta. Oba dva stáli během následujících husitských válek na straně kališníků. Jan Puška se stal dokonce jedním z předních husitských hejtmanů pražské strany. To se stalo dolnímu hradu osudným, protože při svém tažení proti moravským husitům jej v roce 1424 dobyl a rozbořil Albrecht Rakouský. Hrad již nebyl nikdy obnoven.
Dolní otaslavický hrad pouhých několik desítek metrů od Horního Hradu na skalní vyvýšenině. Zatímco na západě je skalnatý hřeben dostatečně nepřístupný, na méně strmé východní straně bylo opevnění hradu zesíleno valem a příkopem. Dominantou dolního hradu byl gotický válcový bergfrit o průměru 11 m a síle zdiva 4 m. Vstup do věže vedl portálkem v prvním patře. Zachovala se část této věže, jako jediný pozůstatek hradu. Je pravděpodobné, že při zničení hradu v roce 1424 byla věž vyhozena do vzduchu střelným prachem. Palác stával zřejmě za bergfritem a zdivo z něj bylo použito na stavbu okolních domů.
Horní hrad vznikl kolem roku 1330, první zpráva o něm je z roku 1353, kdy jej zdědily dcery zemřelého Alšíka z Otaslavic, Klára a Anežka. Stejně jako nedaleký dolní hrad byl zničen za husitských válek, ale zřejmě již o rok dříve během tažení Diviše Bořka z Miletínka. Z tohoto hradu se nezachovalo vůbec nic a na jeho místě dnes stojí domy obyvatelů vesnice.