"Ovečky zaběhnuté" pod Humencem
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Jako stádo rozeběhnutého valašského národního dobytka skutečně vypadá při pohledu zblízka seskupení nižších skalek a balvanů nacházející se na spočinku kopce Humenec, jehož vrchol je odsud vzdálen asi 0.5 km směrem na jihovýchod. Skalní výchozky jsou dobře viditelné už ze silničky, po které prochází žlutá tur.značka od rozcestí Pod Tisovým na Kopnou. Právě nad nimi se nachází další rozcestí, žlutá značka tu pokračuje lesní cestou k jihu a osiřelá silnička klesá do Držkové. (Podle tohoto jména asi už nejeden čtenář uhodl, že se nacházíme opět na území překrásných Hostýnských vrchů.) Napravo od křižovatky cest se za menší pasekou, ale už v přítmí lesa, nachází pod vrcholem ostrohu k potoku sestupující skalní seskupení. Chaosovitě rozhozené kameny, balvany a ze země trčící hroty až 5 m Vysokých skalek rozhodně nemají barvu "oveček zaběhnutých" - (to byl jen básnický příměr.) Tvoří je totiž mnohem tmavší hornina hrubozrnných pískovců a slepenců karpatského flyšového pásma, povrch většiny výchozků navíc tvoří mechy a koruny stromů smíšeného lesa udávají skalním útvarům jednotný nazelenalý tón. Při bližším průzkumu zjistíme, že se nejedná jen o destruktivně rozpadlé a odpadlé balvany dnes už neexistujících mrazových srubů - na to je tady moc málo balvanité suti, ale že většinu uskupení tvoří zajímavě modelované skalky z poměrně tvrdého materiálu, poznenáhlu se vynořující ze zemských hlubin. (Možná se tu jednou budou k nebesům tyčit veliké skalní věže - ale to už tady zase My nebudeme...)
I když odolný povrch skalek prozatím nezdobí žádné význačnější geomorfologické projevy, stojí za to se tady zastavit - či z kola na chvilku seskočit - a omrknout, jak vznikají i ta prozatím nenápadná a zatím málo pozoruhodná přírodní "sochařská díla"...