Palonín – vesnická památková zóna

Abych se přiznal, nejjižněji položená obec okresu Šumperk nejen mě osobně, ale zřejmě i daleko větší veřejnosti poněkud unikla větší pozornosti.

Důvod je prostý, až na malý kousek východního okraje celá vesnice leží mimo současné silnice č. 635, což je vlastně původní prvotřídka 35, která je ale už drahně dlouho nahrazena „hanáckou dálnicí“ tedy rychlostní silnicí od Mohelnice do Olomouce. Ale fakt že komunikace Palonínem neprojíždí znamená, že obec na úpatí Zábřežské (Bouzovské) vysočiny je prostá většího přílivu výletníků

Na škodu nezasvěcených. Snad i díky faktu, že se středu obce vyhla velká doprava, je vesnice zachovaná takřka intaktní podoba typické lánové vsi, jaké vznikaly v průběhu středověku v nově osídlovaných územích. Doba založení se datuje rokem 1353, jako hlavní lokátor je udáván Beneš z Vildenberka. Průzkumy odhalily přítomnost slovanských předků již v 9. stol. n.l.

Relativně příznivé podmínky zemědělské výroby vedly k tomu, že místní sedláci si již v roce 1812 zbavili robotních povinností (v celé monarchii byla robota zrušena v r. 1848).

Vzhledem k tomu zřejmě mohli místní sedláci více času věnovat zvelebování svých nemovitostí. I to je jeden z důvodů, proč je Palonín od roku 1992 vesnickou památkovou zónou. Památkovou ochranu pak má přímo i několik významných objektů, z nichž si některé můžeme ve stručnosti přiblížit.

K památkově chráněným patří např. statek z p.č. 11, cože je usedlost, která se na náves představuje velkou patrovou budovou s vjezdem do dvora. Za vraty jsou ukryté další budovy (stodola, výměnek, chlévy). Podle popisů na dvoře najdeme arkádové náspí, která jsou pro Hanou celkem typická. Palonín ovšem nejsou žádné Holašovice, takže pokud nechcete otravovat, většinou uvidíte jen zavřená vrata.

Další památkově chráněný je statek č.p. 36 s dvojicí budov kolem zdi s průjezdnou bránou. Podle vzhledu poznáme, že na levé pohledové straně je obytná budova, vpravo výměnek. Ve dvoře (s arkádami) pak nechybí stodola, chlévy apod.

Zajímavý příběh má statek č.p. 3, podle kterého Adolf Kašpar (má památník v sousedních Lošticích) vymaloval obraz „Mánes maluje na Hané.“

Obdobnou dispozici jako statek 36 spolu s č. 131 s obdobnou dispozicí hlavní budovy, výměnku a hospodářských objektů. Statek navíc nedávno prošel větší opravou, takže příšerná břizolitová fasáda prošla obnovou do daleko příjemnější podoby hladké fasády, navíc na hlavní budově s náznakem původní klasicistní podoby, které bylo určitou odezvou toho co známe z jiné strany republiky jako selské baroko.

Památkově chráněný je i statek č. 33 se dvěma štíty hlavní budovy i výměnku. Dojem z objektu stále kazí socialistická břizolitová omítka. Podle zápisu v Památkovém katalogu míval statek „výstavní štukové ozdoby“, což si musíme jen domyslet. Jak taková štuka mohla vypadat si můžeme představit na jedno statku poblíž kostela, kde jedna budova vskutku zbytky štuk má, ovšem je patrné že současný majitel provádí rekonstrukci necitlivými úpravami (nedělená okna, hladká omítka v přízemí).

K posledním památkovým statkům patří objekt č.p. 9 s obdobnou velkolepou průčelní budovou, obdobnou statku č. 11. Z usedlosti zůstala víceméně jen hlavní stavba, hospodářské zázemí bylo již zbouráno.

Do památkových objektů se dostal i kostel v centru návsi. Svatostánek je zasvěcen sv. Josefu, stylově ho můžeme zařadit do klasicismu, rokem stavby 1825. Jednolodní stavba s hranolovou věží nad vstupem. Poněkud svérázným přístavkem k zadní části kostela je požární zbrojnice. Kostel i zbrojnice bohužel hyzdí břizolitová fasáda. Za zmínku stojí sousoší kalvárie stejné datace jako je kostel, zajímavější je určitě sloup s Ježíšovým srdcem s datací 1770 za kostelním persbytářem.