Loading...
Většina pomníků Velké války, dnes jí říkáme 1. světová v našich končinách vznikla v průběhu 20. let minulého století. Nicméně ne všechny osady a vsi byly natolik movité, aby si zaplatili nějaký monument již v této době.
Pomník v Pekařově (Beckengrundu) vznikl poněkud později, ve 30. letech daného století. Pomník tvoří cca 2,5 m vysoká kamenná zeď na půlelipsovitém půdorysu. Okraje zdi tvoří obdélníkové pilíře na jejichž vrcholcích jsou ozdobné koule. Samotná pomník je vytvořen z kamenného bloku postaveném na výšku na obdélníkovém základu z kamenného zdiva. Po stranách na výšku osazeného kamene jsou dvě stylizované dělové patrony a na kameni umístěné schránky na osvětlení svícemi. Hrubě opracovaný kámen pomníků má na čelní straně osazené dvě desky z leštěného černého kamene. Na horní desce je znázorněna klečící žena u kříže umístěného v horské krajině, nad kterou vychází slunce.
Větší deska nese nápisy v němčině:
Ehre den im Weltkriege gefallenen
Helden.
1914–1918
Axmann Anton
Brosig Franz
Bubig Gustav
Christ Franz
Heinrich Alfred
Jackwerth Franz
Kolb Adolf
Kolb Rudolf
Rotter Adolf
Vogel Johann
Winter Josef
Errichtet von den dankbaren
Wohltätern
Beckengrund.
Am 21. Juli 1935.
Tedy přeloženo: Pocta padlým ve světové válce, výčet jmen, postaveno vděčnými pozůstalými, Pekařov, 21. července 1935.
Stavbu pomníku inicioval místní rodák Johann Brosig, který odešel do Ameriky a z velké části i pomník zaplatil.
Prostor pomníku je od silnice oddělen nízkým kovovým plůtkem. Pomník je nedaleko kostelíku Nanebevzetí Panny Marie a hřbitova v Pekařově na vedlejší odbočce, která směřuje do údolí Pekařovského potoka. Pekařov je dnes v podstatě bez stálého obyvatelstva pod správou blízkého Jindřichova. I před válkou to byla spíš menší obec. Na pomníku najdeme ve dvou případech jméno Kolb. To upomíná na příbuzné kdysi proslulé místní rodiny varhanářů a flašinetářů. Pomník nebyl v nedávné minulosti naštěstí příliš poničen, částečné obnovy se dočkal i díky iniciativě sdružení Obnova kulturního dědictví Podesní o.p.s., která se velkou měrou zasloužila právě o záchranu blízkého kostelíka, a které i spolupořádá pravidelnou letní „flašinetářskou“ pouť.