Pernštejn - vrchnostenská zahrada
Počátky vrchnostenské okrasné zahrady na hradě Pernštejně se vážou k osobě barona Františka Stockhammera, který pernštejnské panství získal v roce 1710. Jak uvádí o deset let později ve své závěti, nově založená zahrada pro něj představovala místo jeho osobního potěšení a oddychu.K hlavním parkovým úpravám však dochází až po roce 1797, kdy zdejší panství získává stoupenec josefínských reforem baron Ignác Schröffel z Mannsberku. Pozůstatky původní barokní zahrady začlenil do romantického krajinářského parku, který rozšířil na celé jižní stráni a doplnil jej drobnými stavbami (čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, poustevna, paraple, vodopád a několik dalších). Podle požadavků tehdejšího cítění měly vzbuzovat v příchozích náležité myšlenky a citová pohnutí. Inspirací byly tzv. angločínské zahrady zakládané ve druhé polovině 18. století u francouzských zámků. V roce 1802 pak zřídil baron Schröffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku a to ze třetího hradního nádvoří. Od zdejšího ozdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad nechal osazovat různými domácími odrůdami tvarovaných ovocných stromů sesazovaných do obrazců. Tehdejší dobový inventář uváděl na 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin pěstovaných ve sklenících. V roce 1805 baron umírá a v té době budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavující baronův život se stal i jeho památníkem. Rok po baronovi zemřel ve věku 36 let i jeho syn František a tak sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami před portálem brány do podsvětí je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady.
Pozdější úsilí hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, posledních majitelů panství, se soustředilo už jen na běžnou údržbu zahrad. Po roce 1945 potom přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím získaly jiné majitele a uživatele. Zahrady pak nepatřily ke zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči a tak postupně chátraly a zarůstaly náletovými dřevinami. Problém revitalizace nevyřešil ani pokus o obnovu zahrad v roce 1964.
Teprve v nedávné době (na podzim 2017) bylo přikročeno ke komplexní obnově bývalé vrchostenské zahrady. Nový prohlídkový okruh by měl v budoucnu nabídnout návštěvníkům možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také být klidovou zónou. Měl by umožnit procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady bude umístěna expozice prezentující obnovené dílo zahradního umění se zaměřením na smyslové vnímání zahrady. Ke zvýšení standardu poskytovaných služeb by měla přispět i na terase umístěná venkovní kavárna s vyhlídkou.
Zdejší zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě říčky Nedvědičky pod ním, je rozsahem poměrně malá. Rozkládá se zde na zhruba 4,5 ha, ale svým pojetím, obsahem a umístěním bude naprosto mimořádná. Její podobu v době největší slávy přiblíží inventář z roku 1806, zachycující nejen jednotlivé zahradní architektury a užitné stavby, ale také jejich mobiliář, stav ovocných a cizokrajných stromů i kvetoucích rostlin. Nejčastěji tehdy pěstovaným stromem byla hrušeň a právě hruška, považovaná za ovoce králů, by se měla stát symbolem obnovené zahrady. V nejblížší době se areál vrátí do své vrcholné podoby z doby před 200 lety, kdy patřil mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku.
Dodatek: Zahrada byla dokončena a slavnostně pak otevřena pro širokou veřejnost 27. května 2021. Vstup je od pokladny na hradě a přes druhé a třetí nádvoří se potom vchází do vlastní vrchnostenské zahrady. Východ je možný i v dolní části zahrady přes turniket. Vstup do zahrady je zpoplatněn.
Turistické mapy: KČT 1:50 000 č.85 Okolí Brna-Svratecko/A1, GOL 1:25 000 Okolí Brna-Tišnovsko