Pisa – Hodinový palác (Palazzo dell'Orologio)
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Druhou nejvýraznější stavbou na Piazza dei Cavalieri, druhém nejvýznamnějším náměstí v toskánské Pise, je Palazzo dell'Orologio, který dnes můžeme vidět v podobě z počátku 17. století, Jeho název přitom nevychází z nabídky služeb dam se zkrácenou pracovní dobou, ale skutečně z časomíry na něm umístěné. V základě se však jedná o dvě starobylé středověké budovy, při čemž v jedné z nich nejpozději v roce 1357 sídlil úřad tzv. Kapitána lidu. V té době tak patřil místnímu významnému rodu Gualandi.
V době přestavby obou domů byla do palácové masy začleněna rovněž slavná věž Muda, tedy Hladomorna, ve které zemřel v roce 1289 hrabě Ugolino della Gherardesca se svými dětmi a vnoučaty (jedná se o postavy, známé z Pekla slavné Dantovy Božské komedie). profil této věže je ještě stále viditelný na pravé straně středového průchozího oblouku. Od roku 1566 zde sídlila ošetřovna Řádu Rytířů sv. Štěpána, zvaná Bonomo. Proto je i dnes tato stavba známá také jako Palazzo del Bonomo.
Dnešní palác vznikl v letech 1605 až 1608, kdy došlo ke spojení dvou samostatně stojících středověkých sousedních budov středovým obloukem s hodinami. Tuto stavební úpravu přitom navrhl Giorgio Vasari již v roce 1554. Mezi roky 1607 a 1609 pak Giovanni S. Marucelli a Filippo Paladini pokryli freskami palácovou fasádu i vnitřní klenbu oblouku. Hlavním tématem těchto fresek byly groteskních i alegorické postavičky, oslavující správu věcí veřejných Medicejskými. Vidět zde tehdy byly postavy představující např. Mír, Zemi, Hojnost, Inteligenci a Slávu. Vznik hodin a zvonice se datuje až rokem 1696.
Do roku 1804 pak palác sloužil jako sídlo pro starší rytíře a ošetřovna, což je v podstatě jen jemnější označení řádové geriatrie. V roce 1919 koupil Palazzo dell'Orologio hrabě Alberto della Gherardesca, který jej následně nechal zrenovovat v neogotickém slohu. Tehdy se objevilo také průčelní sdružené okno a celá tato úprava je vnímána velmi rozporuplně, spíše až kriticky. V 70. letech minulého století se budova stala knihovnou školy Scuola Normale sídlící v Rytířském paláci, se kterým byla následně spojena podzemním průchodem.