Pisa – věže zde nejsou jen šikmé (Torri)

Devadesátitisícové toskánské město Pisa zná většina turistů jen díky unescovému Náměstí zázraků, což je vůči dalším památkám města dosti nespravedlivé. Slavná Pisa totiž nabízí svým návštěvníkům neuvěřitelné množství dalších zajímavých historických staveb, ke kterým patří také věže. Ani tentokrát však autor článku nemá na mysli onu nejslavnější a nejšikmější, ale spíše středověké věže rodové, byť ne v té podobě, v jaké je můžeme znát např. ze San Gimignana. Přesto bude zmíněna i nějaká ta věž sakrální i prvek fortifikační, protože Pisa prostě má opravdu vždy, všem a co nabídnout …

Začněme tedy např. věží Torre del Campano. Zaslouženě, protože v tomto případě máme před sebou jednu z nejlépe dochovaných středověkých věže v Pise. Pětipodlažní stavbu dodnes zakončuje zvonice, která také věži dala její jméno. Torre del Campano byla postavena v několika etapách, o čemž stále svědčí stopy na stěnách věže. První dvě podlaží jsou mohutnější, zatímco v horní části jsou stěny již odlehčené a postavené také z jiného kamene. Stěny jsou prolomeny okny, v některých případech byla původní podoba oken zrušena a ta byla nahrazena okny moderními. Na vnějších stěnách věže můžeme vidět otvory po dřevěném lešení i některé vystupující elementy svědčící o tom, že stavbu minulosti doplňovaly také dřevěné balkony, které měly jejím obyvatelům rozšířit stísněné prostory středověké věže.

Další věží je Torre de Cantone, která upoutá již jen počtem svých jmen. Říká se jí totiž také Gaetano nebo Torre della Verga d'oro (Zlatá hůl). Věž se nachází nad krytým „mostním“ obloukem, který spojuje ulice Via Santa Maria a Via San Nicola, tedy Palác vdov s kostelem sv. Mikuláše. Tato věž byla postavena ve 12. století, má obdélníkový půdorys a původně pět podlaží. Jméno de Cantone dostala v roce 1241, zmíněnou Zlatou holí se stala až ve století devatenáctém. A právě z vrcholu této věže učil Galileo Galilei velkovévodu Toskánského používat jeho dalekohled. V dolní části věže i dnes najdeme dva jasně viditelné lomené oblouky, malý portál i řadu děr, naznačujích, kde býval dřevěný balkon. V pátém patře můžeme stále vidět stopy cimbuří, ale později byla věž ještě zvýšena o další dvě patra.

Další dobře zachovanou středověkou věží je palácová Torre Lanfreducci, postavená na obdélníkovým půdorysu. Je sedmipodlažní, s nestejnou výškou jednotlivých pater a její nejstarší část pochází z II. poloviny 12. století. V horní části kámen nahradila červená cihla, pocházející ze 14. století. Tato část je také nejzdobnější a nachází se zde nejvíce různých „otvorů“, včetně sduženého okna s cihlovým sloupkem s hlavicí. Věž Torre del Lungarno Pacinotti je další z řady skvěle zachovaných středověkých věží v Pise a v současnosti je již součástí budovy hotelu Royal Victoria. Historie této hranolové věže sahá až do poloviny 11. století a dnes je nejlépe vidět ze samotného hotelu. V jejím přízemí se nachází velký portál, okna v horních patrech již nejsou všechna původní, ale ty oblouková je alespoň tvarově kopírují. Viditelné zůstávají i otvory po vnější dřevěné galerii. Součástí hotelu je také někdejší Torre dei Vinajoli, které se říkalo také Torre della Vittoria, čili Věž vítězství.

Věž sv. Anežky (Torre di Sant´Agnese) také není chrámovou zvonicí, ale spíše stavbou fortifikační. Masivní věž na ulici via Nicola Pisano má čtvercový půdorys a byla pravděpodobně postavena na konci 13. století za použití kamenných bloků i cihel. Protože se jednalo o věž obrannou, je prolomena jen několika malými otvory. Lze však předpokládat, že i zde býval dřevěný Ochoz, na který se vstupovalo malým – dosud existujícím – portálem. Velké množství piských věží přitom už dnes ani nepostřehneme, protože jsou součástí domovních bloků jednotlivých ulic. Nejvíce fragmentů těchto staveb bychom objevili na ulici Via Cavalca, kde jich stojí okolo deseti. Asi nejznámější je již zmíněná Torre del Campano, dobře dochovaná, vysoká a štíhlá pětipatrová věž se zvonicí, která určovala hodiny studtům nedaleké univerzity.

Samostatnou kapitolou jsou pak věžovité fortifikační stavby na okrajích historického centra města. Tou první je Guelfská věž zdejší citadely, která však zase až tak moc původní památkou není. Je pravda, že tato krásná věžice byla původně postavena někdy v I. polovině 15. století jako pozorovatelna a protipól Ghibellinské věže z roku 1290. Během bombardování Pisy v roce 1944 však byla téměř kompletně zničena, aby ji roku 1956 znovu postavili v původní podobě. Dnes je veřejnosti přístupná a umožňuje ze svého vrcholu nádherný výhled na řeku a město. Jestliže Stará citadela bránila město od severozápadu, tak další hradební věže najdeme i jinde. Jedná se například o Brunelleschiho renesanční bastion Parlascio, severovýchodní baštu Barbagiannin nebo bastion Sangallo, postavený Giulianem da Sangallo v blízkosti brány San Marco. Na jihozápadě se pro změnu nachází bastion Stampace, postavený ve 14. století na pozůstatcích stejnojmenné věže.

Nejslavnější fortifikační věží v Pise je však zřejmě po všech stránkách strategicky umístěná Torre di Santa Maria, tedy věž Panny Marie. Je to tak trošku nespravedlivé, protože její věhlas způsobil fakt, že je součástí severozápadní části opevnění slavného „zázračného“ náměstí Piazza del Duomo. Byla postavena z velkých kamenných bloků na počátku II. poloviny 12. století. Vysoká - a poměrně štíhlá – věž byla upravena ve 14. a 19. století a dnes bývá přístupná jako vyhlídková terasa nad jedním z nejkrásnějších náměstí světa. Nedaleko od ní se nachází neméně slavná Lví bašta.