Písecká brána
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Písecká brána - někdy také Písečná, Písková, Bruská či původně Karlova. Ze sedmi bran, které v době baroka doplnily pražské hradby, se dodnes dochovaly pouze tři: Táborská a Leopoldova na Vyšehradě a Písecká na Hradčanech. Brána bývala součástí barokního opevnění na levém břehu Vltavy. V hradbách byly kromě ní ještě brána Strahovská a Újezdská a dvacet bašt se jmény svatých patronů. Své jméno získala Písecká brána od dnes již neexistujícího předměstí, zvaného Písek. Její předchůdkyní byla stejnojmenná gotická brána, která stála v místech dnešní Valdštejnské ulice na Malé Straně a která byla zbořena roku 1623 při stavbě Valdštejnského paláce. Píseckou bránu postavil mezi baštami sv. Jiří a sv. Ludmily r. 1721 Kryštof Dienzenhofer. Autorem výtvarného návrhu byl císařský stavitel Giovanni Battista Alliprandi, nákres inž. J. Vogel. Fasáda brány je bohatě obložena opracovaným kamenem. Ve středu je půlkruhový průjezd s ozdobným motivem v podobě stařecké hlavy pro vozy, po stranách jsou menší průchody pro pěší. Plastická výzdoba v podobě orlice na bráně je dílem sochaře Jana Oldřicha Mayera. Od r. 1828 odtud jezdila koňská železnice do Lán a od r. 1843 parní železnice do Olomouce a pak i do Drážďan (od 1845-50).